O FILMU

Režisérský svéráz Terrence Malick má ve svém věku (* 1943) na svém kontě pouze čtyři dlouhometrážní filmy: Zapadákov (1973), Nebeské dny (1978), Tenká červená linie (1998) a Nový svět (2005). Každému z nich předcházela důkladná dlouholetá příprava, a vždy, navzdory víceméně vstřícnému přijetí kritiků, následovala dlouhá tvůrčí odmlka, během které učil, příležitostně se podílel na několika scénářích a produkoval. Mimo jiné naprosto odmítá poskytovat rozhovory a u smlouvy k Tenké červené linii si vymínil klauzuli, že po něm studio Fox nebude požadovat, aby pózoval pro promo fotky. Takže na netu jich najdete sotva deset, většinou při práci. A rozhodně mezi nimi nehledejte žádnou, kde by se s někým bujaře bavil na večírku. Tím se samozřejmě enigmatičnost tohoto tvůrce jen posiluje a v určitých kruzích je každý jeho nový snímek očekáván jako návrat filmového mesiáše, který všem ukáže, jak se točí filmy s konceptem. Tolik za fanoušky a přespříliš angažované kritiky. Malick sám takový snob není, jen nemiluje publicitu a preferuje soustředění v odloučenosti. Své scénáře většinou piluje více než pěti let a už několikrát těsně před začátkem natáčení celý projekt odpískal. Viz i jeho plánovaný film o Che Guevarovi. Prostřednictvím Tenké červené linie, natočené podle slavného románu Jamese Jonese, se Malick vrátil k režii po dvacetileté tvůrčí odmlce (podobně se vraceli i Stanley Kubrick a George Lucas) a v roce, kdy do kin přišlo i Spielbergovo Zachraňte vojína Ryana, vyvolal nemálo půtek mezi stoupenci myšlenkových hloubek jednoho či druhého filmu. Porovnávat tyto filmy však nemá valného smyslu. Kromě toho, že je natočili slavní režiséři, odehrávají se za války a oba byly nominovány na Oscara, už toho mnoho nezbývá. Jde spíše o divácký přístup k látce, protože ne každý se dokáže zamilovat do filmu, kde se tak říkajíc sto filosofů honí po lese. Ve vidině Oscara se k Malickovi nechalo naverbovat dobré čtyři desítky výrazných představitelů ze současné herecké extratřídy (a to ještě vystřihl Billa Pullmana, Viggo Mortensena, Mickeyho Rourkea, Garyho Oldmana a voice over Billyho Boba Thorntona), ale i když vyšel naprázdno, dodnes svou komplexností spojující obraz, zvuk a bohaté "myšlenkové podhoubí" vzbuzuje otázky, ba hádky. O co se v roce 1942 hrálo? Na zdánlivě bezvýznamném ostrově Guadalcanal se opevnili Japonci a začali si na něm stavět letiště, ze kterého mohli ovládat půlku Tichomoří. Spojenci však měli namířeno na Tokyo a tak se rozhodli onen kousek pevniny uprostřed moře dobýt. Kapitán roty C, Staros (Elias Koteas), má však poněkud jiné pojetí toho, jak vést útok, než fanatický plukovník Tall (Nick Nolte), který nedbá na oběti. Kdo bude poraženým? Japonci? Plukovník Tall? Jeho podřízený Staros? A nebudou to náhodou všichni?

FOTOGALERIE