Terrence Malick je jedním z mála režisérů, kterým se daří dělat filmy pro velká kina, jež přitom do mainstreamu jako takového nespadají. Kdo jiný by se na stříbrná plátna vetřel hned vedle třetích Transformerů a posledního Harryho Pottera s dvouhodinovým pojednáním o životě a smrti? Takový je Malick. Jednou za pár dlouhých let se vynoří s filmem, o jehož vzniku se mluví celou věčnost, sklidí uznání kritiků, uspí pár lidí v kinech a zase se ztratí.

My ho za to milujeme. Pravda, Malick nemusí sednout každému, ale když už jeho meditativní filmařině podlehnete, asi nehrozí, že by vás mohl někdy v budoucnu zklamat (to uspávání se mu ale bude dařit i nadále). A pokud jste se s ním ještě neseznámili, jak jinak začít, než Tenkou červenou linií? Válečný film s neuvěřitelným hereckým obsazením (i podržkafe tu hrají velké hvězdy Hollywoodu, tehdy vesměs ještě neokoukané) vypráví o americkém pokusu o obsazení Guadalcanalu, strategicky důležitého bodu v boji proti Japoncům během druhé světové. Vojáci se tu potýkají s nedostatkem potravin i tekutin, s neprostupným terénem, s neuvěřitelně houževnatými nepřáteli a nakonec i sami se sebou.

Malick umí válečnou vřavu zinscenovat ohromně sugestivně, nakonec ale člověku dojde, že mnohem víc než o akční scény jde v téhle tříhodinovce o hluboký ponor do duší několika pěšáků (kdo je hlavní hrdina, není zcela jasné, jasno v tom při natáčení neměl ani sám Malick), o vykreslení všeobjímajícího zoufalství a o kontrast nádherné přírody, které se Malick vždycky tak rád věnuje, s destruktivním naturelem člověka.

Malickův přístup k válce je pocitově intenzivnější, než Spielbergova snaha o vyobrazení brutality válečné vřavy v Zachraňte vojína Ryana, nebo Coppolou líčené postupné šílenství v Apokalypse. Je to ten tísnivý klaustrofobický pocit, jenž s divákem hýbe při dlouhých pohledech do tváří zoufalých vojáků, nebo ohromná nejistota kvůli tomu, co by mohlo vyskočit zpoza vysoké trávy, objímající kopce během největší akční sekvence celého filmu. Právě to dělá z Tenké červené linie skvělou podívanou. Malick na to jde úplně jinak než ostatní. Paradoxem takového přístupu je, že když si odmyslíte veškeré hrůzy, zústane vám tuna přenádherných obrazů, jak vystřižených z National Geographic nebo windowsáckých spořičů. Jen tu jakýmsi zázrakem chybí kýč. Je to dlouhá a krásná filmová poezie.

VÍCE V SHUSHIKOVĚ VIM!

Kamera Johna Tolla je pak jedním z největších zázraků Malickovy Tenké červené linie a můžete se spolehnout, že si jí na Blučku užijete dosyta. Na český trh totiž film dorazil se skoro totožným přepisem, jaký vyšel v rámci Criterion kolekce ve Spojených státech (to je artová kolekce, starající se o špičkové přepisy historicky ceněných a často přehlížených filmů), což tentokrát neznamená jen referenční kvalitu, ale hlavně obrazy, které při správném nastavení domácího kina vyráží dech. Pokud ještě nemáte představu o tom, jak vypadá nejen technicky dokonalý, ale především nádherný obraz, kupte si tohle Blučko.

Samozřejmě se najde několik okamžiků, kdy je obraz neostrý, převažuje silnější zrno, nebo si kontrast dělá, co chce. Je jich ale málo a stejně se budete věnovat spíš obrázkům z opačného spektra - těm s perfektní ostrostí, s kresbou nejjemnějších detailů, luxusním kontrastem, s výbornou stínokresbou a neskutečnou expoziční pružností, špičkovým barevným přenosem a s naprostou absencí jakékoliv vady digitálního přepisu. Ideální množství zrna podtrhuje genialitu tohoto přepisu. Takové filmy ve spojení s dobrým Blučkem nemůžou zklamat snad nikoho.

Docela solidní je i bonusová výbava, i když se tentokrát criterionského zázraku nedočkáme - bonusů je tu oproti zahraniční edici jen pár, ale všechny stojí za to. Dokumenty samotné by vás měly zabavit přibližně na hodinu. Začnete dvacetiminutovkou, "The Actor´s Perspective", kde se v rozhovorech objeví část obsazení, aby povyprávěla o svých zážitcích z natáčení a o Malickovu nezvyklém režijním vedení (aneb není nad to, když vás režisér přeruší v polovině vtipu s tím, že máte zahrát uplakanou emotivní scénu). Mnohem zajímavější je ale skoro půlhodinový pohled na střih filmu, ve kterém se dozvíte, že se střihači prali se sto šedesáti hodinami záznamu celý rok a půl, přičemž Malick finální sestřih viděl pouze jednou - více než o celek mu prý jde o pocity a jednotlivé sekvence. Tohle rozhodně nevynechat!

Čtvrthodina s Hansem Zimmerem, který vypráví o tom, jak se k němu Malick na několik měsíců nastěhoval, aby se bavili o hudbě, je také příjemná, zato čtvrthodinku s "Guadacanal in News" bych doporučil jen skalním fanouškům historických zpravodajských šotů. Klip leda tak uvede film do historických souvislostí, ale to je pro většinu lidí stejně zbytečné.

Zbývá pak třináct minut vystřižených scén, které samozřejmě zajímavé jsou - mimo jiné tu potkáte třeba Mickeyho Rourkea. Zapomenout bychom neměli ani na skvělý audiokomentář, ve kterém se vedle producenta sešli ještě vedoucí výpravy Jack Fisko a hlavně kameraman John Toll, který často popisuje, za jakých podmínek ta která scéna vznikala. Komentář je to jinak všeobecně zajímavý a zaměřuje se především na produkční náležitosti.

Obraz: 2.35:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 5.1 - anglicky, DD 5.1 - česky
Titulky: české...
Datum vydání: 13. 6. 2011
Cena: 499,-