Ani feel-good romantika, ani dojemná dramedie s krutou nemocí v centru. Ačkoliv má nový snímek s Colinem Firthem a Stanleym Tuccim prvky obojího, už od prvních záběrů je jasné, že se Supernova hodlá vydat tak trochu jinou cestou. Nenápadný film režiséra Harryho Macqueena vypráví o starším páru, jenž si vyrazil na menší road trip anglickým venkovem. Jak ale divák záhy zjišťuje, tenhle výlet bude pro oba muže dost možná poslední, protože jeden z nich trpí Alzheimerovou chorobou.

Snímek je v podstatě melancholickou sondou do poslední etapy vztahu ústřední dvojice mužů, z nichž jeden maskuje svou bolest humorem a předstíraným nadhledem, zatímco ten druhý nezvládá skrývat své obavy tak dobře, jak by si přál. Nikoho pak nejspíš nepřekvapí, že Firth i Tucci tady podávají skvělé, extrémně citlivé výkony, které jejich postavám tak akorát padnou. První zmiňovaný navíc velice rychle zvládá setřást škatulku tváře mnoha heterosexuálních romantických filmů, takže když se Sam a Tusker poprvé drží za ruce, hladí, nebo líbají, nevyskakuje vám na mysl žádný Mark Darcy, ale vnímáte jen dva dospělé muže a lásku mezi nimi.

Oba herci jsou v tomhle ohledu naprostí profesionálové, v tomhle bodě je ale třeba říct, že volba homosexuálního páru namísto tradiční heterosexuální dvojice nehraje v ději v podstatě žádnou zásadní roli. Gay tématika je tu prakticky nulová, což může pro někoho působit zklamáním, lze to ale brát i jako účelnou normalizaci, díky níž mají tvůrci prostor věnovat se jiným, intimnějším záležitostem, a neztrácet čas povrchnostmi. Fakt, že jsem nic podobného při sledování neřešil, pak nejspíš dokazuje, že tento přístup funguje.

Co mi naopak moc nesedlo byla monotónní atmosféra ve spojení s pomalejším tempem. S tím druhým je u takového snímku třeba automaticky počítat, už jen proto, že určité vztahové nuance či konverzace jinak nemají šanci vyniknout. Dlouhé záběry a nádherná panoramata navíc doplňuje výtečná klavírní hudba, kterou osobně považuji za nejlepší aspekt celého filmu. Problém je, že se to celé veze v až příliš jednotvárné rovině, kdy snímek prakticky ignoruje jakékoliv emocionální vrcholy a pády, a místo toho jen projíždí povinnými dějovými zastávkami, ke konci si odškrtne jakousi katarzi a pak skončí. Hřejivý námět je tak zpracován překvapivě chladným způsobem, což mělo za následek, že mi postavy nikdy tolik nepřitíhly k srdci, a jejich dojemný výlet se mnou takřka vůbec nepohnul. A to prosím pěkně nejsem žádný cynik.

Přehrajte si trailer Slabší scénář a nevýrazná režie tak jednoznačně táhnou dolů jinak snaživé herce a nosné téma. I samotné finále nakonec nutí diváka, aby si daleko víc věcí interpretoval sám, spíš než aby ho v tomhle ohledu snímek vodil za ručičku. Což je na jednu stranu chvályhodné, na tu druhou tomu ale předchází hodinu a půl dlouhá konverzace, ve které se o hlavních postavách kupodivu zase tolik nedozvíte, takže ty vlastní výklady ve finále zkrátka nefungují tolik, jak by nejspíš měly. Rád bych hodnotil lépe, už jen kvůli perfektní dvojici Firth/Tucci a nádherné hudbě, těch nedostatků je ale bohužel tentokrát prostě víc.