Je to vlastně docela úsměvná situace. Oblíbený pupkatý knírač Mario byl jednou z prvních videoherních postav, která to v devadesátkách zkusila na velkém plátně. A ze Super Mario Bros. se stala filmová katastrofa, již se lidé smějí dodnes a určila bohužel svým způsobem kasovní směr herních adaptací na dekády dopředu. Až v poslední době se u předělávek pecek z počítačů a konzolí začíná blýskat na lepší časy a je to paradoxně právě nový Mario, tentokrát v animované podobě, kdo v multiplexech definitivně prolomí komerční prokletí a podle prvních čísel bude nejspíš útočit i na miliardu z kin. A i přes řadu nesporných mušek to je triumf poměrně zasloužený.

Tvůrci totiž po vzoru úspěšného Ježka Sonica pochopili, že nemůžou myslet sobecky jen na fanoušky předlohy, ale v první řadě musí vždy stát o něco vděčnější cílovka – tedy rodiny s dětmi. Super Mario Bros. ve filmu má proto ten nejjednodušší příběh, jaký si umíte představit. Mario si chce v New Yorku splnit svůj sen a společně s bráchou Luigim si otevřou instalatérskou firmu. Jenže všichni, včetně rodiny, se jim smějí. Jednoho dne se však dvojice náhodou dostane do kouzelných světů. Jenže zatímco Mario skončí v Houbovém království, v němž vládne hrdinná princezna Peach, Luigi skončí v temné říši zlého Bowsera, jenž si chce sousední království plné houbiček podmanit. Mario se proto musí naučit skákat a společně s Peach zachránit nejen svého bráchu, ale také celou říši.

Snímek má pak na starosti úspěšné studio Illumination, domov hitovek Já, padouch i Mimoňů, tedy autoři totálně přímočarých a často dosti infantilních animáků, které ovšem dokáží skvěle uspokojit svou cílovku. A také u Maria jsou tyto vlivy patrné. Scénář je totiž opravdu velmi jednoduchý a prostý, postavy se zkrátka jen rychle pohybují od jednoho levelu do druhého, nemají žádný vývoj, vedlejší figurky jsou jen ploše nahozené a moc se s nimi nepracuje a celku chybí silnější linka či vztahy mezi charaktery, jež by v závěru vedly k většímu napětí či emocím. Je to celé zkrátka dost…ehm, jednorozměrné. Jenže i přesto si dokáží Maria poměrně bez problémů užít jak malí caparti, kteří budou skákat nadšením, tak odrostlé publikum, co vyrostlo minimálně na 8bitové klasice.

Tvůrci totiž dokázali chytlavě zkombinovat jednoduchou dětskou blbinu s nostalgickým a fanouškovským dárkem pro všechny geeky či pamětníky. Film nám ve špičkové vizuální podobě ukazuje známý videoherní svět plný odkazů, autoři do děje šikovně (a mnohdy vtipně) zakomponovali jednotlivé videoherní prvky či mechanismy a vytasili parádní soundtrack, jenž si výtečně hraje s jednotlivými legendárními motivy z her a samozřejmě je používá v těch správných a hráčům známých situacích. A doplňují ho taky nestárnoucími písničkovými hity, které jsou sice už ve filmech malinko ohrané, ale stejně jsou zde využity způsobem, který dospělejší diváky pobaví.

Nový Mario je v tomto ohledu velmi vynalézavý, hravý a napěchovaný nápady či úsměvnými detaily. Správně pak kombinuje vděčný animák pro děti s nostalgickým materiálem pro jejich tatínky. I když se pak zpočátku rozjíždí trochu krkolomněji, postupem času diváka dokáže semlít nejen raketovým tempem a krátkou stopáží, ale také zatraceně feel-good atmosférou, u níž bude mít v některých momentech prostě úsměv od ucha k uchu.

Přehrajte si trailer Super Mario Bros. ve filmu není dokonalým animákem. Malinko spřízněný Raubíř Ralf byl ve hře s odkazy ještě o stupeň rafinovanější i vděčnější, LEGO příběh naopak naspeedovanější (a Chris Pratt se v něm mohl více vyřádit) a společně s pixarovkami skrýval i trochu emotivnější vrstvu. Mario je v podstatě skvěle namixovaný marketingový produkt pro všechny generace, který ovšem pod slupkou zábavy pro dětičky skrývá to správně nadšené fanouškovské srdíčko, jež celý film pohání energicky vpřed a vy si ho užijete i přes těch pár infantilnějších momentů. Běžné bych podobnému filmu dal asi tu nekonfliktní šestku, jenže právě za ono neskrývané tvůrčí nadšení si Mario tu sedmičku zaslouží. Nepařani klasických či moderních her si ale klidně ten „bodík“ mohou odečíst.