Každý rok se vyloupne hned několik filmů, u kterých mě mrzí, že pluly tak nízko pod radarem, že se k nim ani dlouhé měsíce po premiéře většina lidí nemá šanci dostat. Je to přesně případ stylového a v zahraničí velice chváleného hororu/thrilleru Strange Darling, který si dnes můžete maximálně vypůjčit/zakoupit na obvyklých platformách, anebo ukrást. Já jsem tu dnes pouze od toho, abych vám řekl, že ať už se rozhodnete pro kteroukoli možnost, tahle „tarantinovka“ za vidění rozhodně stojí. Má to ale jako obvykle pár háčků.

Tím prvním a jednoznačně nejdůležitějším je – nic si o tom filmu nečtěte. Možná se radši nedívejte ani na trailer. Nekecám, v podstatě byste měli hned teď přestat číst tenhle text a jít se na to podívat, věřte mi, je to ten nejlepší způsob, jak tenhle film prožít. Už jste pryč? Dobře, pro ten zbytek to zkusím teď trochu vysvětlit (stále však bez spoilerů).

Celé se to vztahuje k tomu přízvisku „tarantinovka“, čímž je myšleno, že snímek má nezvyklou vyprávěcí strukturu (a velmi povědomou atmosféru). Je totiž rozdělen na kapitoly a začíná se uprostřed. Pak se nutně nevracíme hned na začátek, ale místo toho se skáče v ději tam a zpátky tak, jak zrovna režírující šikula JT Mollner píská. V podstatě jde o takové scénáristické cvičení, které je tady ovšem plně funkční a nejedná se tak o pouhý gimmick – zprvu chaotické vyprávění totiž krásně ladí nejen s postavami, které jsou samy o sobě dost svérázné a zvrhlé, ale i se střídáním perspektiv. Protože ne všechno je tak, jak se na první pohled může zdát, a byť třeba zkušenější diváci mohou tušit už na konci první kapitoly, co se asi bude dít dál, film dávkuje své trumfy postupně, a tak i v poslední kapitole pořád dokáže nabídnout pár nových překvapení a twistů, pomocí kterých vás udrží v napětí a zainteresované.

Jak už jsem ale zmínil, není to jen ta struktura. Prim hrají postavy, zejména tedy sličná blondýnka s tváří Willy Fitzgerald (první Reacher), která zde vystřídá tolik poloh (včetně i pár těch sexuálních), že by z fleku zastínila i některé z letošních na Oscara nominovaných výkonů. Tedy aspoň za předpokladu, že by akademici nebyli vysazení vůči hororům a vůbec žánrovým filmům a Strange Darling mělo jakoukoli kampaň. Ale to je na jinou debatu. Sekunduje jí tu zdatně Kyle Gallner, což je herec, kterého budete znát maximálně z ikonky jednoho nejmenovaného uživatele MovieZone, a to proto, že si tam dal doslova jeho zdejší postavu.

Tahle dvojice tu každopádně rozjede velice zábavnou, krvavou a ujetou hru na kočku a myš, do které vstoupí drogy, sex, násilí, důchodci, obyčejní kolemjdoucí i pár policajtů a já vás nechám hádat, jak to s většinou z nich asi dopadne. Nutno však říct, že za těch 96 minut snímek v zásadě nesundá nohu z pedálu a byť občas chvíli trvá, než se po změně kapitoly člověk zase zorientuje, celé je to tak chytře dávkované, sestříhané a hlavně napsané, že ta gradace stejně pořád roste.

Asi možná ještě stojí za zmínku, že inspirací se pro tento film stal příběh skutečného sériového vraha. Nebo to aspoň tvůrci tvrdí, podobně jako to tvrdili Coeni u Farga – ani v jednom případě to však není zcela pravda. Možná, že se někdy někde stalo něco podobného, fikce ale vždycky bude fungovat trochu líp, když navodíte pocit, že je to podle skutečných událostí. Druhou perličkou je potom účast slavného herce Giovanni Ribisiho. Ten si ale tentokrát stoupnul za kameru, takže dále rozšířil množství rolí, jaké je schopen u filmu vykonávat. A troufnu si říct, že odvedl docela solidní práci na to, v jakých podmínkách (čti levných) asi operoval.

Sečteno podtrženo se loni jednalo o jedno z nejmilejších filmových překvapení, jaké jsem viděl. Taky že jsem si to dal do osobní topky jako nejlepší film mimo distribuci. Je tu samozřejmě předpoklad toho, že máte rádi, když si s vámi tvůrci maličko hrají, v opačném případě může totiž Strange Darling působit skoro až frustrujícím dojmem. Ve finále je to ale stejně především herecký výkon Fitzgerald ještě spolu s vynikající atmosférou, parádním písničkovým doprovodem a kouzelně poetickým závěrem, které z toho činí až tak silný zážitek. Snad se mnou budou souhlasit i ti, které jsem vyhodil po prvním odstavci.

Film jsme rozebírali i v nedávném MZ Live: