Se Spideym to není lehké - ani poté, co se smíříte s tím, že luxusní zakončení trilogie se prostě nekoná. Na to bylo na vrub Pavoučího muže proinvestováno příliš mnoho dolarů. Na to si s figurkami Sandmana a Venoma hrála příliš početná skupina capartů. A na to měl Sam Raimi fanoušky až příliš dobře omotané kolem prsteníčku. Pořád je vidět, že tenhle individualista zaprodal Spideymu duši. Vrací do něj všechny dřív tak oblíbené propriety (včetně Uršuliných sušenek a užvaněného J. K. Simmonse) a pokouší se dál a dál zatraktivňovat jeho svět novými záporáky, novými láskami i novými rozmary duše. Jenže, tak jako má každá nádoba svoji míru, má i film svůj omezený prostor. Nacpat do něj dva čerstvé padouchy, vyhrocený střet dvou kamarádů, partnerskou krizi, Peterovo šílení, neúspěšnou divadelní kariéru Mary Jane, humorná intermezza i truchlení tety May, to chce krejčího, který šije šestihodinové bijáky. Raimi má jen dvě hodiny. A nestačí mu.

Na Spideym 3 je pořád vidět, že jej netočil nudný pšouk z rodu Tima Storyho. Raimi se pokouší o stylové kamerové nájezdy (uvození Harryho je geniální), výborně zvládá přechody z „reality“ do televizních zpráv a v několika momentech dokáže i znovunavázat ta stará dobrá emocionální pouta (viz ruka zramovaného Spideyho natažená vstříc uvězněné Mary Jane). Jenže Raimi nezná míru. A hlavně v akci ztrácí soudnost úplně. Pryč jsou doby osobních konfliktů a kontaktních bitek s Octopusem a Green Goblinem. Ve trojce se prohánějí digitální panáčci v renderovaných kulisách, které mají navodit dojem trikově opulentní jízdy – navozují přitom leda stejnou averzi vůči přepáleným digi-výlevům jako Van Helsing nebo King Kong. Spideymu chybí dynamika, protože se už tolik nestříhá - ale radši se tahají nesmyslně dlouhé sekvence z útrob počítačů. A když už dojde na osvěžující pěstní souboj, schází zas Raimiho proslulá přehlednost.

Ve zkratkovitém a klopýtavém ději trpí oba záporáci (do kanálu je ve filmu sice spláchnutý Sandman, reálně tenhle osud ale potkal spíš Venoma), ještě víc ale Raimiho kolísavé vedení postihlo ústřední dvojici. Mary Jane vypadá ztrhaně jak matka pěti dětí v invalidním důchodu, což ještě podtrhuje její neodolatelný „kachní“ zpěv na divadle (schválně si všimněte, jak intonuje „e“ nebo „a“). A Peter Parker se chová tu jako naivní dement, který si notuje spolu se svou láskou, tu jako fracek, jemuž by NIKDO neuvěřil, že po něm letí sekretářka i Gwen Stacy. Ta patka, TA PATKA! Inu, jak říkáme my na MovieZone odjakživa, za vším špatným hledej vlasy. Záporácký účes Tobeyho Maguirea vypadá trapně, proto je i jeho pseudodrsňácká kreace výsměchem. Ne, Peter Parker, ale Raimi a jeho Spider-Man 3 jsou v této chvíli trapní. Neakceptoval jsem jeho psychologické pochody, nebavila mě jeho nabubřelá akce a výtečná hudba Chrise Younga všechno nezachrání. Poslední Spidey je obrovsky promarněnou šancí, která kdyby zůstala třeba jen u konfliktu Petera a Harryho (mimochodem, „deanovský“ Franco je čím dál tím víc boží) a kašlala na rozhejbané hromady písku i pištící černé potvory, dopadla by líp. 4,5/10 v kontextu trilogie.

Pokud sdílíte mou skepsi, náladu vám spraví alespoň excelentní dvojdisková edice. Spidey vždycky udával tempo na trhu a v době zběsilých slevových akcí a ořezaných disků to naštěstí platí i o třetím díle. Chystá na vás samozřejmě vypulírovaný obraz a zvuk v mnoha formátech i jazykových mutacích (aneb s Honzou Maxiánem na věčné časy a nikdy jinak). Stylové menu anoncuje už na prvním disku trochu té bonusové krmě: Jmenovitě trailery a dva audiokomentáře. Ten první, v němž pod dohledem Sama Raimiho plkají herci, je po mém soudu zcela bezcenný, protože neustále upadá do kamarádíčkovského metání superlativů a pochval. Informace a cenné poznámky nabízí až druhý komentář s kvintetem nejdůležitějších lidí ze štábu (produkce, střih, efekty), který věcně propojuje výsledný film s comicsem, původními záměry i různými úskalími během samotného natáčení. Pokud budete vybírat, zvolte určitě jej.

Druhý disk nabízí znovu trailer a pár tv spotů, z fotogalerie se tlemí skulptury, náčrtky a promo fotky, ve videoklipu zapějí fešáci ze Snow Patrol a pod slovem „bloopers“ najdete i sestřih přeřeků a humorných momentů z natáčení, zakončený poněkud nevtipným fórkem z výroby digitálního Sandmana.

To podstatné však skrývá jedenáctka otitulkovaných featurettů. Nepřesahují dvacet minut, přesto stihnou zasytit a vydatně rozšířit obzory. První Zrnka písku: Budování Sandmana mi povědělo, že 1) Thomas Haden Church má krásný modrý oči, že 2) Thomas Haden Church má krásný lícní kosti, že 3) Thomas Haden Church má neodolatelný charisma a že si to 4) myslí i moje přítelkyně, takže fakt nejsem gay. Tohohle chlapíka je každopádně pro televizi i písečný štěk škoda. Jeho Sandman měl dostat víc prostoru. Technologie k tomu ostatně byla připravená, jak se dovtípíte z podrobného výzkumu písku a z průchodu skrze jednotlivé fáze renderování.

Druhý featurette přesvědčí prakticky o tomtéž. Topher Grace možná nemá tak uhrančivý pohled jako pán s iniciály THC, osobní kouzlo ale vyzařuje větší než Tobey s Kirsten dohromady. I jeho Venom si zasloužil víc než pár minut z jedniček a nul. Uvidíte alespoň, jak komplikovaně se natáčel Brockův přerod ve Venoma, jak moc Topher na place trpěl i jak čelil afektovanému smíchu Kirsten Dunst.

Odpovídající pozornosti se samozřejmě dočkalo i herecké turbo Jamese Franca. Kamera se ale odvrací od jeho postavy spíš k popisu jeho „skyboardu“ a bordelu, který tohle prkno vytvořilo během bitky Petera s Harrym. A ani zbývající minuty nevyplňuje zamyšlení nad přerodem Harryho v démonického protivníka, leč další přiblížení udělátek z výbavy nového Goblina. Ty jsou paradoxně víc cool v ateliéru než na plátně. Nejvíc ale beztak pobaví Francovo „Fakt bych si chtěl zahrát v dalším dílu, ale asi to nepůjde“.

Další na řadě je Bryce Dallas Howard aka Gwen Stacy padající ve scéně s jeřábem. Její kaskadérský kousek ovšem rychle trumfuje v příštím dokumentu (rovnou devatenáctiminutovém) hned několik chlapíků, kteří se riskantními divočárnami přímo živí. Pády, skoky, nárazy, průlety a jiné krkolomné kousky uvádí Sam Raimi velkou pochvalou na adresu druhého štábu a koordinátora kaskadérů. Jedno se musí Raimimu nechat – jeho poklony zní opravdu moc moc upřímně. Dík za ně. Dvacet minut s výbuchy a inscenovanými nehodami plně uspokojí a nejednou překvapí informací o tom, co všechno (a jak) se v ateliérech před modrým plátnem doopravdy předehrávalo. Ne jedničky a nuly, ale skutečný „napalm“ vládne comicsovým adaptacím.

Trochu slabší je kratinký featurette Vodní zeď o Spider-Manem vyvolané záplavě, mnohem víc negativních emocí ale vžene do srdcí video o milostném trojúhelníku. Právě ten totiž ve Spider-Manovi 3 selhává, právě ten připomíná, kolik toho chtěli tvůrci sdělit, aniž by k tomu měli dost silných a správně uchopených pák. Tančící Tobey Maguire ... to fakt NE!

Hned nato se naštěstí podíváme do spižírny pana střihače. Na kompjůtru běží stovky záběrů, stříhají se storyboardy, ukazují se první sekvence s neumělou animací, pak se třídí nanečisto denní záběry, až se skrz neuvěřitelně spletitý cyklus dobereme až finálního střihu. Do toho se samozřejmě, jak ukazuje další featurette, vmíchávají i zvuky a pompézní hudební motivy Chrise Younga, takže se na obrazovku vtírá pocit zmatku, nekonečného řešení maličkostí a mravenčí práce s nejasným výsledkem. I kdyby se vám Spidey nelíbil stejně jako mě, po těchhle pasážích před tvůrci prostě smeknete. Alespoň na pár minut.

Ty ještě vyplňuje vzpomínka na natáčení v New Yorku, o němž se mluví s „woody-allenovskou“ láskou, a ohlédnutí za řáděním v ulicích Clevelandu, kde se zrodila honička se Sandmanem. Co si budeme nalhávat: Působí o něco málo spektakulárněji než totéž v Ro(c)ku podvraťáků. Film možná o moc lepší není, jeho dvojdiskové vydání však válcuje veškerou konkurenci.

Obraz: 2,35:1
Zvuk: Dolby Digital 2.0 - anglicky a česky :: Dolby Digital 5.1 - anglicky, česky a turecky
Titulky: české...
Cena: 599,-
K mání od: 8. 10. 2007