LOTRovských fantasy jsme za poslední dekádu moc nedostali. Tenhle žánr se většinou svezl k dětinským báchorkám, ve kterých vyvolený capart zachraňoval něco, co nás příliš nezajímalo. Asi nejblíž se dodrápala druhá Narnie, které ale podráželo nohy tolik věcí, že to nespasila ani jedna epická bitva. Vlastně až Sněhurka a lovec tedy přináší oblíbený mix temné magie a středověkých bitev, v němž si to kráska a drsňák musejí rozdat s ultimátním zlem. A už nyní vám můžu říct, že se jejich pohádkou šmrncnuté dobrodružství docela podařilo.

Sněhurka a lovec: FOTOGALERIE

Sandersovo vizuální cítění funguje jak v bitevních scénách, tak v intimnějším prostředí jedné místnosti.Ne, ještě nejásejte. Slůvko „docela“ je totiž integrální částí tohohle prohlášení. Na Sněhurku a lovce je vskutku radost pohledět. Rupert Sanders se od první minuty prezentuje jako fanatický fanoušek Ridleyho Scotta, a příběh o nemilosrdné blondýně, která likviduje jedno království za druhým, roztáčí do velice nadějných otáček. Už úvodní bitva ze sebe vydává to nejlepší, co v PG-13 můžete vyčarovat. A následná čtvrthodinka s nádherně mrchoidní Charlize Theron jen potvrzuje, že Sandersovo vizuální cítění funguje jak v bitevních scénách, tak v intimnějším prostředí jedné místnosti.

Potud to všechno klape na jedničku a vy máte dojem, že jestli Sanders pojede celou dobu z perspektivy zlé královny, budete mu na konci filmu líbat nohy. To se ovšem dle očekávání nestane a na scénu tak brzy nastoupí zbytek hereckého osazenstva, se kterým už to tak slavné není. Jakmile film provede odklon k oné sněhurkovské story, ve které musí mladá králova dcera utéct za sedmi trpaslíky a čekat, než jejím směrem přiletí nějaké to otrávené jablko, začne kapku přituhovat. Sanders jako by nevěděl, co přesně si má s postavami počít, a tak raději promptně sjednotí Sněhurku a lovce a pošle je vstříc dalším vizuálním hrátkám.

Postavy tedy ze „scottovského“ středověku zabočí do „deltorovského“ lesíka, kde se můžete dál opájet hezkými obrázky a přitom zjišťovat, že o moc víc než skvělou akci a pár dalších povrchních atrakcí z filmu nevyždímete. Film sice příběh o Sněhurce láme do příkladně epického pojetí, jemuž nechybí ani pořádná finální bitva. Jenže nikdy neoživí komplexní a promyšlený svět, jaký známe třeba od zmíněného Scotta nebo Petera Jacksona. Člověk akorát sleduje přesuny tlupy hrdinů mezi pěkně nasnímanými lokacemi, v nichž se to vždycky popere a zase se běží dál.

Absence hlubší mytologie zamrzí. Ještě horší je to ale ve chvílích, kdy začne docházet pára hercům. Sandersova práce s nimi totiž působí překvapivě odfláknutě, a ústřední trio se tudíž nikdy nepodaří vykreslit tak, jak by bylo potřeba. Hemsworthův lovec ani přes velkou snahu nepřekročí stín odvážného ochlasty. Kdysi nevinná Sněhurka v podání Kristen Stewart se sice úspěšně transformuje v odvážnou dívčinu. Scénář jí ale cpe do úst takové ptákoviny, že má velké problémy to rozchodit. No a Charlize Theron se s postupem času mění v chabě motivovanou sexbombu, jejíž psychotický řev vás až příliš ujišťuje v tom, že byste jí neměli fandit.

Přehrajte si trailer Situaci tak musí částečně zachraňovat ostatní postavy. Trpaslíci se na to ale objeví příliš pozdě, a nemají zdaleka tolik prostoru, kolik by si zasloužili. No a pak už vlastně zbývá jen trailery utajovaný mladík William, který sice nastoupí do hry zatraceně cool způsobem. Záhy se ale stane obětí jednoho z nejdivnějších romantických trojúhelníků posledních let (nebo co to mělo být), což definitivně zabije Sandersovu snahu o fantasy, kterou byste si jednou za čas rádi připomněli.

Na jednu stranu je to smutné. Na tu druhou je ale malý zázrak, že Sanders z takhle neprokresleného materiálu vytřískal úchvatně vypadající film, který můžeme bezezbytku obdivovat jako povrchní blockbusterovou atrakci (hodně mu pomáhá i skvělá hudba Jamese Newtona Howarda). Když se totiž smíříte s tím, že se postavám nikdy nedostanete pod kůži a že si budete u dějových zvratů občas klepat na čelo, pořád vám zbyde hezky odsýpající dospělácká fantasy, v níž není nouze o spoustu vynikajících momentů. Akorát holt nedávají dohromady vynikající film, nýbrž jen povedený debut.