Michael Sarnoski na sebe výrazně upozornil festivalovkou Pig, v níž se Nicolas Cage v pomalém tempu mstil za ztrátu svého lanýžového prasátka. Výrazné dílo mu dopomohlo k režii spinoffu Tiché místo: Den první, které navzdor sérii ukročilo od thrillerovosti směrem k táhlému dramatu. I tentokrát si americký režisér vybral pečlivě – jeho dalším celovečerním snímkem je totiž dílo o životě legendárního zbojníka s potměšilým názvem Smrt Robina Hooda. Do hlavní role se podařilo urvat Hugh Jackmana a snímek se právě v těchto dnech řítí do českých kin. Pokud zvažujete, jestli má ještě smysl vidět další adaptaci známého příběhu, neváhejte - má.

Jak název napovídá, tentokrát nečekejme romantické tokání Bryana Adamse jako u Costnera, ani velkolepé bitvy jako u Ridleyho Scotta. Sarnoski svůj příběh cílí na závěrečné období této literární figury, která už několik staletí obohacuje nejen anglickou kulturu. Robin Hood tu není gentlemanem ani chrabrým bojovníkem, nýbrž osamoceným starcem, který dožívá na pustých ledových pláních, ukrývaje se před svou minulostí. Sarnoski totiž nezapomíná, že charakter byl především bandita a lupič, a jako takový za sebou má nepěkné věci, které ho přeneseně i doslovně na sklonku života dohánějí. Z jeho strnulosti ho vytrhne až příchod Malého Johna, který po něm chce pomoc v posledním souboji, v němž má být zachráněna spanilá dívka. 

Pokud vás trailery nalákaly na středověkou řežbu s explozivním násilím, budete pravděpodobně spokojeni jen napůl. První část snímku vám totiž lákavou řezničinu nabídne. Sarnoski se tu v akčních scénách řádně odvázal a divákovi předkládá hned několik důmyslně natočených soubojů i výjevů, na které není příjemné se dívat. Akce tu není jen okázalou atrakcí, kde kolem sebe postavy mávají zbraněmi. V soustředěně natočených a pečlivě zkomponovaných výjevech si tu všichni hrdinové i záporáci zkrátka jdou po krku tak, aby protivníkovi co nejvíce ublížili. 

Snímek tak hned zpočátku uvozuje Robinovu postavu jako nekompromisní, brutální a velmi schopnou. Jackman se na roli zádumčivého zabijáka nesmírně hodí a srovnání s Loganem je nasnadě. I zde totiž australský herec hraje stárnoucí postavu zmítanou násilnou minulostí, s níž se neumí vypořádat. Hromady mrtvých, které za domnělým hrdinou zůstávají, mu nedají spát, protagonista však ve své schopnosti zabíjet natolik vyniká, že pokání v podobě smrti ne a ne přijít. 

Jakmile je tak Robin Hood představen jako mašina na zabíjení, která se neštítí opravdu ničeho, přichází zpomalení. Sarnoski si ve svých filmech rád hraje s rytmikou a tempem, zde ovšem vsadil na jednoduchou šablonu zběsilého začátku a pomalu plynoucí druhé části. To dává prostor věnovat se ústředním tématům jako jsou vina, pokora a smíření. Smrt Robina Hooda se v tu chvíli stává pomalým, takřka meditativním filmem, který nechává diváka trávit spoustu času se svým hrdinou i vedlejšími postavami, které hlavní motiv skvěle doplňují. 

Šlápěje ve stopách letošní Odyssey tak i Sarnoskiho Robin Hood slouží jako dekonstrukce hrdinského mýtu a připomenutí toho, že svět není černobílý. Film si navíc pozoruhodně hraje s tím, jak se tvoří příběhy, čímž se podobně v nolanovském duchu strefuje do toho, jakým způsobem vnímáme svět skrze bájné postavy, a jak daleko může být takový obraz od reality. 

Film je v měřítku komorní, intimní. Většinu času si vystačíme s holými pláněmi, lesem a klášterem. O to působí Robin Hood a éthos kolem něj důležitěji. I postav je poskrovnu, všechny však skvěle tematizují pocity viny i bezbřehost násilí. Když chce Malý John najít srovnání pro to, jak krásně červené jsou vlasy jeho ženy, nenachází jiné srovnání než krev, čímž ukazuje vyprahlost svého nitra pod tíhou nekonečného násilí ze své minulosti. Bill Skarsgard si v této roli opět vystřihl náročný part, který i na malém prostoru zahrál skvěle. Totéž platí o Jodie Comer, která po výkonech ve 28 let poté či Posledním souboji dokazuje, že jde o jednu z nejzajímavějších mladých hereček. 

Jisté výtky směrem k pomalosti druhé části jsou nabíledni. Je nicméně zřejmé, že Sarnoski nechtěl divákům nadělit šermířské bojůvky, ale střízlivější pohled na fiktivního hrdinu, jehož prostřednictvím zkoumá podnětné myšlenky. Jak otřesné skutky ještě lze odpustit? Co je potřeba k tomu, aby člověk odpustil sám sobě? A jak se lze vymanit z nekonečného kruhu násilí? Přímočaré vyprávění rámované jednoduchým příběhem sílu těchto úvah jen akcentuje, stejně tak zarputilý Jackmanův výkon. Své místo ve vyprávění má i pečlivá režie. Autor natočil nezávislý snímek kompletně na 35mm film, čímž mu dodal na starosvětskosti a autenticitě. Opájí se detaily, nebojí se v záběrech trávit spoustu času na detailech. 

I dík tomu je Smrt Robina Hooda výjimečně povedeným dílem, které si zaslouží vaši pozornost. Je to lepší než Logan.