Režisér Robert Eggers si během pouhých dvou celovečeráků vybojoval pověst filmaře, kterého stojí za to sledovat. I kdyby vám jeho starší díla nesedla. Čarodějnice i Maják jsou velmi autorské projekty, odvážné, umělecky výrazné a vcelku nekompromisní. Takové režiséry filmový svět potřebuje, protože originalita to má v Hollywoodu čím dál těžší. Eggersův Seveřan byl ale přeci jen trošku ambicióznější než jeho první dva pořád ještě vcelku skromné projekty. 

Herecké hvězdy by si asi sehnal levněji než za jejich běžné gáže jen díky svému renomé, technicky náročnější natáčení však prostě něco stojí a říká se, že rozpočet Seveřana mohl být až devadesát milionů dolarů. Samozřejmě jde pořád o dost malou částku v porovnání dejme tomu s Batmanem, ale už to jsou velké peníze, které je potřeba nějakým způsobem dostat zpátky. V posledních dnech se tak šíří informace, že Eggers musel ze své umělecké vize trochu ustoupit a dělat kompromisy, na jaké nebyl v nezávislých vodách úplně zvyklý. A právě to je pro Seveřana a pro to, jestli si ho naplno užijete, možná vůbec nejpodstatnější informace. 

Seveřan: FOTOGALERIE

Samotný příběh je vcelku prostinký. Princ Amleth byl v dětství svědkem toho, jak mu strýc zavraždil otce a ukradl království a spolu s ním i královnu. On sám přežil jen se štěstím a po letech strávených mezi kmeny Rusů, kdy z něj vyrostl krutý a silný válečník, se vrací zpátky domů. Chce se pomstít. Na své straně má krásnou otrokyni Olgu, ale podle slov tajemné věštkyně i samotný osud. Přesto bude hlavně na něm, jakou cestou se nakonec vydá a jestli dokáže kvůli svému rodu zapomenout na touhu po pomstě. 

Legenda, která byla údajně inspirací pro Hamleta, Eggerse bezpochyby učarovala tím, jak moc si s ní mohl vyhrát co se týče náznaků a prostorů pro diváky a jejich interpretace. V některých scénách to i dělá a občas se tu míchá realita s fantastickými prvky. Ne že by tu pobíhali elfové a trpaslíci, ale jisté mystičnost a existence něčeho mimo lidský svět tu je cítit a občas i vidět, na druhou stranu Eggers většinu fantaskních scén předkládá divákovi v podobě, kdy si sám nemůže být jistý, do jaké míry jde o realitu a kdy jen o blouznění, sny, či noční můry. A dokáže to být velmi působivé. Přesně tak, jak to Eggers umí. Jen je toho podstatně méně, než byste možná po Majáku čekali. 

V základu je totiž Seveřan až nečekaně divácký a přístupný film. Sice tu existuje místo pro interpretace, filozofování a divákovu fantazii, ale většinu času má až nečekaně blízko třeba k Barbaru Conanovi. Což nemyslím ani v nejmenším hanlivě. Jen jde o to, že Seveřan je natočený tak, že si ho užije prakticky každý a nemá na diváka přehnané nároky. Jestli jde o správný přístup, nebo ne (sám Eggers řekl, že musel po testovacích projekcích svou vizi trošku „zjednodušit“), je otázka, na jakou si musí každý odpovědět sám. A nebo to neřešit a prostě se naladit na režisérovu/studiovou vizi, která je trošku jiná a přesto dostatečně zajímavá. 

Pokud totiž Seveřana bereme jako jednoduchý příběh o krvavé pomstě, funguje v těchto mezích nadmíru výtečně. Hned na začátku, když se poprvé rozezní skvělá „vikingská hudba“ a zástup unavených válečníků táhnoucích za sebou zoufalé otroky přijíždí do pevnosti, je evidentní, že Eggers nepodcenil při budování autentického světa vůbec nic. S kamerou se doslova mazlí a v několika scénách ji nechá třeba několik minut jen pomalu posouvat z jedné strany vesnice na druhou. Zatímco je ona vesnice dobývána malou armádou krvežíznivých nájezdníků, kteří během několika minut povraždí všechny obyvatele a vypálí polovinu domů. Práce s mizanscénou nemá chybu a všechny válečné a akční scény jsou natočené pevnou rukou a zároveň velmi originálně, sebevědomě a osobitě. A přitom pořád dokonale funkčně. 

Mohl by to být povedený vikingský akčňák, avšak Eggers stále zůstává Eggersem. I když se musí mírnit. Takže si tu nechává dost prostoru na práci s tajemnem a scény, v nichž je víc věrný sám sobě a svým starším filmům, povyšují Seveřana na unikátní podívanou. Setkání s věštkyní, snové vize a noční můry a momenty, kdy Amleth a jeho okolí projevují svou divokost a mění se z klasických hrdinů v až animálně působící bytosti, by nejspíš jiní režiséři ochotně vypustili nebo pojali tak, aby byly divákům srozumitelnější a jasnější. Ale právě díky Eggersově ochotě nabídnout přeci jen jistou nejednoznačnost – i když ne tak intenzivní, jak by asi jeho fandové chtěli – je Seveřan výjimečný snímek. Jakoby člověk sledoval perfektně natočené krvavé dobrodružství z vikingského prostředí, které ovšem čas od času jeho tvůrce oživí tím, že do něj promítne něco, co by člověk právě v onom krvavém dobrodružství z vikingského prostředí úplně nečekal. Tahle snaha balancovat mezi víceméně obyčejnou, i když perfektně řemeslně pojatou žánrovkou a pořád ještě auteurským dílem dělá ze Seveřana tak unikátní a strhující podívanou. 

Přehrajte si trailer Alexander Skarsgård tu má asi nejlepší roli své kariéry, Nicole Kidman i Anya Taylor-Joy hrají jako z partesu a po finále bych z fleku Eggersovi hodil dvě stě milionů dolarů na adaptaci hry God of War, i když si myslím, že by o to nestál. Na Seveřanovi je skutečně jediným zásadním problémem (pokud jako problém nehodláte brát to, že to není až takové maso, jak se to tvářilo), že jde o možná až příliš divácký film. Člověka natěšeného na to, že bude dvě hodiny sedět v kině a interpretovat si v hlavě podivné obrazy a ještě podivnější dialogy, zákonitě trošku zklame, protože Eggers, respektive Hollywood, tu tyhle prvky prostě trošku obrousili. Pokud ale k Seveřanovi přistoupíte jako k dobrodružné podívané o pomstě opepřené vikingskou mytologií, nemůžete být nespokojeni.