Magie, to není jenom tahání králíků z klobouku, mávání hůlkou a křičení zaklínadel, nebo luskání prsty a mazání půlky vesmíru. Filmová magie je i schopnost daného filmu člověka zcela pohltit, okouzlit jeho smysly a přenést ho na místa, která přestože nejsou skutečná, působí opravdově. Ano, i proto je filmová magie dnes tak vzácná. Takové kouzelné zážitky jako celým generacím lidí nabídl Harry Potter, Pán prstenů nebo Star Wars George Lucase se prostě nedají jen tak zopakovat – ne však, že by se o to Hollywood nesnažil. Pokusů o nastartování takových franšíz tady máme každý rok hned několik, většina ale pořád doplácí na to samé – nepochopení základní podstaty filmové magie. Škola dobra a zla režiséra Paula Feiga je toho dalším smutným příkladem.

Film, jehož zápletka je tak primitivní a otravná, až to bolí, vypráví o dvou kamarádkách z jedné malé vesničky. Jedna žije pouze s matkou, o kterou se musí starat, a ta druhá je protivná samolibá blondýnka, co se stará převážně jen o sebe, a z vesnice chce zmizet, protože jejím snem je stát se princeznou. Sice své nejlepší kamarádce v úvodu slíbí, že to neudělá, o vteřinu později se ale stejně vydá na cestu, což následně vykopne dveře dokořán zbylému ději. Obě dívky se totiž záhy ocitají přeneseny do magické školy rozdělené na dvě znepřátelené frakce – Dobro vs. Zlo.

Blondýnka ke svému vlastnímu překvapení ale skončí (naprosto očekávaně) u těch zlých, zatímco její hodná kamarádka, a jediná logicky smýšlející postava tady, pochopitelně skončí mezi princeznami. Zbytek filmu se pak točí kolem toho, že blondýnka chce za každou cenu všem dokázat, že je dobrá – přitom se postupně stává čím dál tím zlejší – a její kamarádka protagonistka chce za každou cenu zpátky za matkou, přičemž mezitím objevuje svoji vlastní moc. Pochopili jste správně, že jenom samotná expozice trvá zhruba hodinu. Zbylých 80 minut pak Feig využil k tomu, aby potrýznil veškeré divácké smysly, ztrapnil naprosto každého, kdo si v jeho filmu zahrál, a nakonec znásilnil žánr fantasy jako takový.

Pokud byste totiž čekali, že se bude Škola dobra a zla točit okolo pohádkové mytologie, princů, princezen, ikonických bytostí a zavedených nadčasových témat, pak má pro vás novinka od Netflixu špatné zprávy. Nejenže se tu s mytologií prakticky vůbec nepracuje, ale jakékoli zbytkové snahy budovat tenhle svět jsou tragicky nezvládnuté a někdy dokonce vyslovenou urážkou dobrého vkusu. Ledabylý způsob, jakým se tu zachází s Excaliburem, či jak se zcela očividně vykrádá magie z Harryho Pottera při jedné scéně, kdy na sebe studentky zla sesílají kletby, zatímco se tomu přehrávající Charlize Theron směje, je mírně řečeno na facku. Další byste pak režisérovi nejradši vlepili za to, jak se tu musí pitvořit jindy vynikající herci jako Laurence Fishburne (ředitel školy) nebo Michelle Yeoh (jedna z učitelek), kterých je pro takové hovadiny jednoduše škoda.

V podstatě jediné pozitivum, které mě napadá, vlastně ani není moc pozitivní. Řeč je o suverénně nejhorší bojové scéně nejen tohoto roku z úvodního prologu, kdy proti sobě zápolí dva bratři – lídři jednotlivých frakcí oné legendární školy. Díky tomu, že ji Feig dal hned na začátek, se totiž divák může hezky připravit na ty zbývající necelé dvě a půl hodiny utrpení. Jo, Škola je na tom skutečně tak špatně, že něco takového seriózně zmiňuju jako plus.

Přehrajte si trailer Jinak bych totiž musel znova jen nadávat. Nadávat na to, jak se Feig snaží v každé druhé scéně cílit na americké teenagery posedlé TikTokem, přitom je naprosto očividné, že on ani jeho film téhle generaci absolutně nerozumí. Klišé střídá klišé, stereotypy se vrší každou minutou, u mnohých replik a scén si klepete na čelo (příkladem budiž rockový příchod princů a slintání okolních dívek...bleh), a když konečně dojde na finálovou „bitvu“ za coveru Toxic od Britney Spears, už se regulérně musíte smát nahlas, protože není možné, aby tohle někdo myslel vážně. Jasně, ten ústřední konflikt mezi hlavními postavami a jejich postupné proměny jakž takž fungovaly, sice to slečny nezahrály zrovna nejlíp, ale ony byly kupodivu to jediné, co Feigovu novinku nakonec zachránilo od kompletního průšvihu. Jinak tu totiž není takřka nic. Žádná atmosféra, žádná působivá scéna, dokonce ani humor. Feig natočil bezkrevnou protivnou fantasy, která nesahá po kotníky nikoli Potterovi – ten je úplně jiná liga – ale ani zpropadenému Percymu Jacksonovi! A Netflix znovu potvrdil, že ten producentský dohled u svých filmů už zoufale potřebuje.