Chris Columbus je takový zvláštní řízek. Má na kontě pár dobrých a komerčně úspěšných filmů (Sám doma, ať si kdo chce co chce říká – než ten klučina zmagořil, byl fajn, a ten film svým perverzním způsobem taky), díky nimž je považován za tvůrce z ranku elitních. Ale zároveň je podepsaný i pod snímky veskrze průměrnými (Druhá nebo první) a vyloženě špatnými …jeho verzi mé oblíbené povídky Isaaca Asimova Dvěstěletý člověk, která je u nás k dostání pod názvem Andrew – člen naší rodiny, mu neodpustím dokud budu živ (a zemřu-li náhodou jako první, budu ho chodit strašit). Jeho nový kousek sice není čirým trapasem, ale do kategorie kousků kvalitních také ani náhodou nepatří.

Percy Jackson (Logan Lerman) si myslel, že je obyčejný sedmnáctiletý mladý muž… dokud se jednoho dne nedozvěděl, že okolní svět funguje docela jinak, než si myslel: Staří řečtí bohové jako Zeus, Hádes či Poseidón jsou totiž stále mezi námi, přičemž ten prvně zmíněný má za to, že je Percy prachsprostý zloděj jeho drahocenného všemocného blesku, a ten třetí je… otec našeho hrdiny.

Prozření je (s malou odbočkou přes několik nebezpečenstev včetně únosu matky) následováno pár lekcemi ve výcvikovém táboře, po nichž se novopečený drsňák rozhodne, že se vydá na cestu napříč Amerikou. Jeho cíle jsou: 1) Osvobození maminky. 2) Záchrana světa. Nikoli nutně v tomto pořadí. Asistovat mu budou jeho noví nejlepší přátelé: šprýmař Ron a šprtka Hermiona. Jezuskote, pardon, kde se to tu jen vzalo…? Chtěl jsem říct satyr Grover (Brandon T. Jackson) a polobohyně Annabeth (Alexandra Daddarioová).

Společně projdou sérií „questů“, v jejichž rámci se setkají třeba s Hydrou nebo s Medúzou.  Á propos, když se v této roli objevila monstrózně přehrávající Uma Thurmanová, obložená digitálními hady, mé podvědomí k vlastnímu zděšení vylovilo hluboce zasunutou vzpomínku na Batmana a Robina. Au! A to nebyl jediný moment, kdy Percy Jackson mentálně zabolel.

Netuším, kolik viny je nutno naložit na bedra autora knižní předlohy (který ji prý vymyslel už v polovině 90. let, což všudypřítomné – a ať tvůrci říkají, co chtějí, tak oprávněné – kritice na téma potterovských aluzí může ubírat něco dechu) a kolik toho mají na svědomí páně Columbusovi pohůnci, ale výsledný film je jednoduše.. pitomý. Působí dojmem jako by si scenárista/spisovatel přečetl něco o řecké mytologii a velmi neobratně se z toho pokusil poskládat příběh, aniž by přitom myslel na cokoli, připomínající konstrukce opravdových příběhů.

V praxi to znamená, že se hrdinové často chovají jako naprostí trotlové, jejichž chování je motivováno jen a pouze tím, že v následující scéně potřebují dojít do bodu B/zničit mytického nepřítele/prohloubit své dosud nevybudované vztahy. Jako pomyslný vykřičník k tomu ještě působí špetičku nadementnělé dialogy, z nichž jsem si zvlášť oblíbil průzračnou výměnu: „Prohledáme to tu!“ – „Dobrej nápad!“

Alespoň něco by se určitě dalo zachránit kdyby bylo řemeslné zpracování na úrovni roku 2010 (neřkuli 2012!). Jenže ono není o moc lepší než když Columbus točil své první dva Harry Pottery. Všechna monstra působí velmi digitálně a svým způsobem jsou pseudodigitální i herecké výkony hlavních představitelů. Tím mám na mysli, že když zírají do modrého/zeleného plátna, nepůsobí dojmem, že věří tomu, co by měli vidět, ale naopak evidentně reagují na veliké placaté nic.

Nerad bych Percyho Jacksona odsuzoval úplně, místy je i téměř zábavný. .Ale když už se někdo rozhodl kopírovat Harryho Pottera/navazovat na Harryho Pottera/parafrázovat Harryho Pottera/využít toho, že se Harry Potter stal tak úspěšným a zužitkovat tento fenomén na základě vlastní, ZCELA ORIGINÁLNÍ knihy…, mohl to alespoň udělat zajímavějším způsobem.  Příslušná knižní série má zatím pět dílů, které se prodávají jako zběsilé. Tudíž ve skrytu duše doufám, že by se mohlo stát něco jako v případě… inu, Pottera. Totiž že by místo Chrise Columbuse zaujal někdo jako Alfonso Cuarón a vyškudlil z předlohy opravdu dobrý film. Řecká mytologie o něj přímo škemrá… a při škemrání se dozajista zvládá i třást strachy, jak s ní naloží nový Souboj Titánů.