Natočit akční film, který bude za něco stát, chce ideálně hodně peněz a hodně talentu. A i tak to nemusí vždycky dopadnout dobře. Ten talent však bývá bezpochyby důležitější. Stačí se podívat na poslední díly Rychle a zběsile a srovnat je třeba s malými akčňáky jako první John Wick, Nikdo nebo s těmi, jaké se občas vyklubou v zemích, kde bychom to nečekali. A ty poslední mám rád, protože když se k akci dostanou talentovaní lidé schopní žánr opepřit regionální unikátností, obvykle to stojí za to. Finské Sisu tyhle ambice mělo. Jestli jim ale zvládlo dostát, to už může být trošku složitější otázka. 

Sisu je finský a do češtiny těžko přeložitelný výraz pro absolutní odhodlání a statečnost. Prostě zabejčit se a rvát se se vším, co na člověka svět okolo bude házet. A tohle slovo skvěle sedí k chlapíkovi jménem Aatami Korpi. Píše se rok 1944, německá vojska ustupují a porážka Třetí říše se blíží, na oslavy vítězství je však ještě brzy. Aatami navíc o nic takového nestojí. Žije v pustině Laponska daleko od lidí a jen se svým psem a hledá zlato. A teď ho našel a míří s ním do města, kde by ho mohl proměnit za peníze a díky tomu být když už ne šťastný, tak alespoň sakra bohatý. Jenže cestou narazí na jednotku Němců, kterým šéfuje brutální Bruno Helldorf. A tomu by se Korpiho zlato líbilo. Jenže nepočítá s tím, že tenhle skandinávský Clint Eastwood se ukáže být trošku tužším soustem, než se původně zdálo. V laponské pustině začíná malá válka. 

Sisu: FOTOGALERIE

Sisu je fajn. Svým způsobem hodně fajn, jenže tady nemluvíme o žádném překvapení z ranku Zátah: Vykoupení nebo třeba Hardcore Henry, které by přišlo zčista jasna. Scenárista a režisér Jalmari Helander není úplný nováček, natočil povedenou blbinu Rare Exports o únosu Santy Clause a dokonce tak trochu koketoval i s Hollywoodem, když zlákal Samuela L. Jacksona do svého akčňáku Sejměte prezidenta. Což je film, na který svět už zapomněl a kdo ne, ten na něj vzpomíná jako na hodně nepovedenou nudu. I přes povedený trailer jsem tedy já osobně byl trošku opatrný. Naštěstí si však Helander vybral lepší chvilku. 

Sisu je dobře natočený akční film. V rámci možností rozpočtu šest milionů Euro a finské produkce. Jeho novinka je vlastně dost jednoduchá podívaná. Korpi potká Helldorfa, Helldorf chce zlato a pak se drsný zlatokop s německými vojáky hodinu a půl nahání po Laponsku. A nic víc nedostanete. Většinu času to naštěstí baví, protože Helander nezkouší vymýšlet nic nového a je si vědom svých možností. Jen v několika momentech je evidentní, že měl v hlavě scénu, kterou vzhledem k rozpočtu nemohl natočit tak, jak by asi chtěl (lidská pochodeň), jinak se mu ale daří vyhýbat se momentům, v nichž by si svými ambicemi podrážel nohy. V rámci možností jsou i ty epické momenty působivé tak, jak by měly být. 

Důležitější ovšem je, že se Helanderovi daří tvářit jaksi „tarantinovsky“. Jednoduchoučký příběh tak dělí na kapitoly s pomocí stylových mezititulků a v akčních scénách je dostatek zábavného násilí a kreativity, aby se člověk nenudil. Sisu se ničím moc nezdržuje, pádí dopředu a jakmile se nezastavitelný zlatokop a náckové vyblbnou v minovém poli, okamžitě zamíří řádit k jezeru a vymýšlet tam nové akčně-béčkově-násilné legrácky. Navíc to celé graduje tím správným způsobem, občas to svou atmosférou připomene westerny a v poslední půlhodině se Helander rozjede mnohem víc, než bych vzhledem k rozpočtu a podmínkám čekal. A dobře se na to kouká. 

Málomluvný Jorma Tomilla v hlavní roli zvládá svého drsňáka velmi dobře, ale hlavní hvězdou je tu charismatický Aksel Hennie a jeho nácek, jenž dovede být tak zlý, že by bez problémů obstál v Hanebných panchartech nebo vedle Indyho. Hennie má kariéru rozjetou velmi slušně jak v Evropě, tak v Hollywoodu a já bych se vůbec nedivil, kdyby za pár let začal za mořem nenápadně nahrazovat Madse Mikkelsena. 

Přehrajte si trailer Těch důvodů, proč Sisu vidět a finskou akci si užít, tu tedy pár je. Ale přeci jenom jsem malinko doufal, že dostaneme víc. Osobně jsem měl problém s tím, že Helander to celé jede na vážnou notu a film by občas potřeboval trošku odlehčit. A že i když ta hodina a půl uteče velmi svižně, je Sisu až příliš jednoduchý film, který na začátku řekne, že tu máme nezastavitelného hrdinu, zlato a nácka a že se to bude hodinu a půl řezat. No a ono se to děje. A když si v půlce odskočíte ze sálu vyřídit telefonát (protože nejste idioti, co by to dělali v kině) a pak se vrátíte, bude se dít úplně to samé. Jen v trošku jiných kulisách. V každém případě i přes dějovou prázdnost a jistou repetitivnost je tu dost nápadů, talentu a nadšení na to, aby se člověk v kině bavil. Podstatně víc než u spousty dražší a profesionálnější konkurence, které často právě tyhle věci chybí.