Thriller Sicario: Nájemný vrah patří k nejlepším filmům roku 2015, ale až zpětně dovede člověk úplně ocenit, jací lidé se u něj tehdy sešli. Scenárista Taylor Sheridan, který má na kontě i povedené Za každou cenu nebo Wind River, tady debutoval, pro režiséra Denise Villeneuva znamenala tahle brutální výprava do Mexika potvrzení, že zvládne fungovat i v Hollywoodu a to, že kameraman Roger Deakins a skladatel Jóhann Jóhannsson nebojovali o Oscary, se tehdy považovalo za docela velký fail. Důvodů těšit se na dvojku jsme tedy měli dost a po skvělých trailerech jich bylo ještě víc. Možná i proto je Sicario 2: Soldado malinké zklamání. Když se nad tím však zamyslím, dalo se to trošku čekat. 

Sicario 2: Soldado: FOTOGALERIE

Villeneuve a Deakins se přesunuli k novým projektům, Jóhannsson zemřel a z původní party zůstal krom herců nakonec jen Taylor Sheridan, jenž tentokrát neodvedl tak dobrou práci, ale o tom později. Vítězný tým se jednoduše k sequelu nevrátil a je to bohužel vidět. Opět se podíváme do Mexika, tajný agent Matt Graver dostal od vlády úkol, aby rozpoutal válku drogových kartelů pašujících do USA teroristy. Má volnou ruku, takže krom elitních žoldáků zlanařil i zabijáka Alejandra a společně se chystají rozjet operaci, která bude stát spoustu lidí život. Její součástí má být i únos dcery jednoho z narkobaronů, ne všechno jde však podle plánu a Graver s Alejandrem zjišťují, že tentokrát si možná ukousli až příliš velké sousto. 

Samotná zápletka je fajn variací na béčkové akčňáky o misi, co se podělá a po níž musí hrdinové prokázat svoje kvality. Jak ty válečnické, tak i morální. Ital Stefano Sollima jde ve stopách Villeneuva minimálně v tom, že akční scény pojímá realisticky, bez příkras a umí je efektně točit. Ale mrazivé napětí z jedničky tu bohužel chybí. Útok na konvoj nebo přestřelka v Mexico City jsou drsné, nápadité a správně nelítostné, chybí jim však to absolutní napětí, které bylo v prvním filmu cítit třeba při akci u hranic, kdy na sebe mířily zbraně agentů DEA a pašeráků drog a jedno pitomé gesto nebo blbé pomrknutí mohlo vyvolat peklo. Na rozdíl od Villeneuva nedokázal Sollima do akce dostat tolik emocí, strach o postavy nebo překvapení. Jakoby se bál jít vlastním směrem a chtěl dělat jen to, co fungovalo minule. Jenže na to možná zase až tak úplně nemá... Ovšem nechápejte mě špatně, po akční stránce je Soldado hollywoodská špička a pokud Sollima opravdu bude točit Call of Duty, o výsledek se nebojím. Jen mě prostě mrzí, že akční scény nebyly v Sicariovi jen o té akci. A teď jsou. 

Možná si teď ale říkáte, proč tak obšírně popisuji akční scény, když sám říkám, že Sicario o akci úplně není. Jde mi o to, že všechny výtky, které k nim směřují, platí vlastně pro celý film. Sollima je dobrý, Villeneuve lepší. Kameraman Dariusz Wolski odvedl velmi slušnou práci, Roger Deakins je ovšem někde úplně jinde a snaha kopírovat jeho záběry ze vzduchu, kterých tu najdeme opravdu hodně, tenhle fakt jen potvrzuje. A hudba Hildury Guðnadóttir hučí o kousek méně efektně než ta Jóhannssonova. U Sicario 2: Soldado se za kamerou sešel hollywoodský nadprůměr, což by samozřejmě na dobrý film stačit mělo. Potíž tkví v tom, že u jedničky se tam sešla elita. 

Ale možná jsem na tvůrce trochu zbytečně zlý. Na rozdíl od Villeneuveovy party totiž neměli takové štěstí na příběh, a tak se mnohem víc ukazuje, že s prvním filmem nedovedou úplně držet krok. Minule to fungovalo podle mého názoru skvěle proto, že se děj točí kolem postavy Emily Blunt. Spolu s ní odhalujeme, jak funguje svět speciálních jednotek a spolu s ní zjišťujeme, že v něm není prostor pro pravidla, ideály nebo dokonce soucit. Teď už to ovšem víme, takže dostáváme do značné míry „jen“ film o misi, která se partě totálních drsňáků trochu zvrtne. A i když se v druhém plánu opět odvíjí příběh o tom, že ne všichni lidé mají dost velké koule na to, aby dotáhli věci do konce a zašpinili si ruce, tentokrát je to spíš do počtu a zdaleka ne tak působivé, jako když Emily Blunt zjistila, čemu se ve skutečnosti upsala. Sheridan nám minule o svých hrdinech prozradil dost na to, aby nás zajímali i podruhé. A proto zamrzí, že ve dvojce už dostáváme téměř hotové postavy (něco víc se dozvíme jen o Alejandrovi), které se nemají moc kam vyvíjet. Zároveň poslední scéna ukazuje, že Soldado by bylo rádo začátkem něčeho většího a možná i zajímavějšího. 

Přehrajte si trailer Proč ne, ale tahle dvouhodinovka sama o sobě zůstává i po příběhové stránce trochu ve stínu podstatně zajímavější jedničky. Navzdory faktu, že Benicio Del Toro pořád hraje děsivého řezníka, jenž by z fleku mohl zaskakovat za Terminátora, chladnokrevně profesionální přístup Joshe Brolina i tentokrát fascinuje a zároveň trošku děsí a jednoduché, funkční a chlapské dialogy, ve kterých není místo na vykecávání, zní stejně dobře jako u Sheridana víceméně kdykoliv.

Když to shrnu, můžete od Soldada očekávat kvalitní thriller, který svému předchůdci ostudu nedělá. Ale první díl ho o kousek převyšuje naprosto ve všech směrech.Ale nebýt jeho, šel bych s hodnocením určitě o bod výš.