Drogový král Pablo Escobar je hodně zajímavá osoba a svůj filmový životopis si bezesporu zaslouží. Problém je, že během posledních čtyř let vzniká už třetí. Escobar: Paraíso perdido s Beniciem Del Torem sice není klasická biografie a do našich kin se tenhle kousek nakonec ani nedostal, ale za pozornost stojí. Escobarovi se částečně věnuje i neprávem zapadlý Infiltrátor s Bryanem Cranstonem a pak je tu geniální seriál Netflixu Narcos. Ten vypráví příběh tohohle magora, jenž měl v době své největší slávy tolik peněz, že by si klidně mohl koupit nějaký stát, víc než poctivě. Co tím chci říct? Jen to, že Escobar, který vstupuje do českých kin, si nemohl vybrat blbější načasování.

Escobar: FOTOGALERIE

Tentokrát všechno sledujeme z pohledu novinářky Virginie Vallejo, kolumbijské krásky, která se do charismatického Pabla Escobara zamilovala jak puberťačka. A sakra dlouho jí trvalo, než pochopila, že ačkoliv staví domy pro chudé, snaží se pomáhat svému městu i celé zemi, je to ve skutečnosti cynický obchodník s drogami toužící po moci, penězích a respektu. A je připravený udělat všechno pro to, aby to měl. Životem si nemůžou být jisti ani ministři a nosit v ulicích Medellínu policejní uniformu bylo stejně bezpečné jako pokoušet se přeplazit čtyřproudou dálnici. Přesto trvalo docela dlouho, než Veronica pochopila, že v tomhle světě bohatství, drog a mocných lidí jde o krk. Zvlášť, když se Pablovi přestalo dařit. 

Režisér Fernando León de Aranoa pojal svůj film jako klasický životopis o vzestupu (to trvá hodně rychle) a pádu (ten je samozřejmě pozvolný, o to však bolestivější) muže, jehož jméno znal celý svět a po krku mu šla polovina planety. Budování impéria, snaha udržet si moc i nelítostný boj s protivníky, ať už v podobě jiných kartelů, policie nebo americké DEA, jsou dostatečně zajímavé na to, aby dokázaly dvě hodiny bavit. Escobar má šarm, styl, je nevypočitatelný a prožil toho tolik, že film nikdy nezastaví na zbytečně dlouho a pádí dopředu neskutečně rychle. Dobře se na to kouká, za což může nejen režisérova záliba v dlouhých a hodně efektních záběrech nebo pár neskutečně efektních scén (letadlo vládne), ale i Javier Bardem. 

Ten tu potvrzuje, že zajímavé záporáky umí a není vůbec těžké pochopit, že spousta lidí ochotně přehlížela fakt, že Escobar je vraždící psychopat. Má charisma, ke svým nejbližším se chová hezky a vůbec působí jako někdo, s kým byste si dali pivo. Nebo v tomhle případě lajnu... Bardem dokázal skvěle využít všechen prostor, který od tvůrců dostal a bez problémů zastiňuje i Penélope Cruz, jež by teoreticky měla být hlavní hrdinkou, když už je film natočený podle knížky Virginie Vallejo. Na druhou stranu Cruz evidentně pochopila, že tahle novinářka/spisovatelka/milenka byla ve skutečnosti nepříliš zajímavá a povrchní „ozdoba“ a snažit se budovat příběh kolem ní by nemusel být úplně dobrý nápad. Svoje si ovšem odehrála bez problémů. 

Proč tedy není hodnocení vyšší? Jak už jsem napsal v prvním odstavci, příběhů o Escobarovi vzniklo v poslední době dost a popravdě pokud jste viděli Narcos, dost těžko hledám důvod, proč vás na Bardema a Cruz posílat do kina. To, co dělají, dělají dobře, ale seriál to všechno dělal lépe. Pochopitelně za to může fakt, že tvůrci Narcos mohli zvolnit, věnovat se všem detailům z Escobarova života poctivěji a víc prostoru dostali i vedlejší hrdinové. Netflix prostě v tomhle případě nabídl zajímavější produkt a pokud jste ho viděli, tak od filmového Escobara nedostanete nic navíc, jen dobře odvedenou práci a výtečné herce. To samozřejmě není málo, avšak znalci Narcos si v kině budou jen odškrtávat to, co už viděli. 

Na druhou stranu jestliže jste netflixovskou pecku neviděli, klidně si bod navíc přičtěte. Escobar je povedený životopis se skvělým Bardemem, rychlým tempem a několika scénami, na které si nejspíš budete pamatovat ještě hodně dlouho. Je sakra škoda, že tahle věc nevznikla o pár let dřív nebo později. Ale to tvůrcům mohlo taky dojít...