Adam McKay točící dokudrama o finanční krizi? To je jako svěřit Troškovi zmapování Rathova krabicového vína. Totální střela odnikud, podpásovka, kterou nečekáte, a tak nějak ji podceňujete navzdory zajímavému obsazení. A víte co? Ono to k tomu sedne jak zadek na hrnec, protože McKayovu epileptickému režijnímu stylu se zprvu smějete, stejně jako se jeho "hrdinům" smějí záporáci, aby vám postupně mrznul úsměv na rtech. Zjistíte, že sedíte na kraji křesla a zajímá vás, jak to vlastně dopadne. Tedy, vy víte jak to dopadne, dokonce možná i víte, jak to začalo, pokud jste od roku 2008 stihli nakoukat bezpočet dokumentů na tohle téma, velmi pravděpodobně ale nevíte, co bylo uprostřed. A právě tohle dějové maso dělá ze Sázky na nejistotu mimořádně zajímavý film balancující někde na hraně černé komedie a upřímného thrilleru.

Sázka na nejistotu: FOTOGALERIE

Nečekejte ovšem petardu ve stylu Scorseseho Vlka. Tohle není film o tom, že chamtivost je fajn, ti bohatí a bezpáteřní bastardi držící prst na tepu výplatních pásek, tu jsou za hloupé a všehoschopné pasažéry auta, co se řítí ze skály. Náraz si připouští jen málokdo, ale pár postav v bankovním sektoru přeci jenom zavětří, že se blíží průšvih galaktických rozměrů. A rozhodne se na něm zkusit zbohatnout. A tady nastupuje to napětí, kdy jim začínáte fandit, aby to vydrželi, ačkoliv je mají všichni za blázny nebo posly špatných zpráv. Chtějí je umlčet, chtějí jim urvat hlavu, chtějí je ukecat, aby to vzdali. A vy jim držíte palce, ačkoliv si až příliš pozdě uvědomujete, co nastane, až konečně budou mít pravdu. Finanční krize roku 2008, jejíž dlouhé stíny nahánějí hrůzu milionům lidí ještě dnes, když už se křehká světová ekonomika začíná zotavovat.

Jedno se Adamu McKayovi musí nechat - má pod čepicí. Málokdo ví, že většina toho dobrého z Ant-Mana jde na vrub jeho finální verzi scénáře, spousta lidí ho má jen za rutinéra, co pomáhá do kin Willu Ferrellovi. V Sázce na nejistotu hraje Christian Bale, Steve Carell, Brad Pitt nebo Ryan Gosling. Will Ferrell tu nemá ani cameo, protože je to jiná liga a jiný sport. Jistě, Adam McKay si sem tam neodpustí nějaký vtípek či rýpanec, ale jeho režijní styl se proměnil k nepoznání. Koláže orchestruje jako splašené powerpointové prezentace zfetovaných sekretářek, při rozhovorech zběsile přeostřuje a zkoumá každý záhyb tváří diskutérů. Jeho hrdinové připomínají outsidery ze středoškolských komedií. Vyfénovaný Gosling, neustále vytočený Carell a Christian Bale s účesem podle hrnce, skleněným okem a dokonale asociální náturou. Tohle jsou oni poslové špatných zpráv, vizionáři, co viděli apokalypsu v době, kdy všichni všem slibovali hory doly.

Snímek má tučných 130 minut, ale není to festival mluvících hlav a nicneříkajících termínů. McKay si zřejmě po absolvování mnoha dokumentů uvědomil, že ačkoliv se jejich tvůrci snažili nasypat publiku pravdu do hlav pomocí barevné infografiky, odborníků s dlouhým seznamem titulů a celé řady zaručených faktů, narazili na tradiční finanční analfabety, kteří vypnuli mozek při prvním komplikovanějším sousloví. Proto jeho hrdinové často probourávají čtvrtou stěnu a mluví přímo s divákem, aby ho ujistili o tom, že tomu nemusí rozumět, stačí když chápe, že je to fakt kapitální průšvih.

Když ani to nepomůže, sahá McKay po trendy celebritkách. Margot Robbie ve vaně upoutá vaši pozornost a pokusí se vám v půlminutě ukázat nejen nohy, ale taky podstatu amerického hypotečního trhu. Šéfkuchař Anthony Bourdain vám na příkladu dvakrát převařené šlichty ukáže, jak udělat z toxických akcií zbrusu nové s tím nejlepším ratingem a Selena Gomez místo zpívání použije hlasivky a ruletu k tomu, aby vám ukázala, jak ztisícinásobit svoje dluhy během několika let.

Přehrajte si trailer A dohromady to záhadným způsobem funguje, ať už herce znáte nebo ne, ať už si myslíte, že se dokázali své polohy chopit s nadšením (Gosling), pokorou (Carell) nebo to naopak trochu přehánějí (Bale), celý ansámbl tu káru táhne směrem k vrcholu. A vy čekáte, jestli někdo z nich povolí, nechá se vycukat investory, a pustí svou zlatou šanci zbohatnout v momentě, kdy se celá ekonomika zhroutí jako domeček z karet. Kde Vlk z Wall Street ve svém zlatavém obalu ukázal zločin a trest na jednom konkrétním případě, ale spíš ohromoval řemeslem než by mrazil poselstvím, tam Sázka na nejistotu nechá hořkou pachuť v ústech, zvlášť svým dovětkem během závěrečných titulků.

"Pokud vyhrajeme, odnesou to všichni"... A pokud si myslíte, že na tenhle film je tak akorát čas a už to není "too soon", dostanete studenou sprchu, když se podíváte na to, co těch sedm let znamenalo pro bankovní sektor. Velké ryby byly zachráněny, nikdo nešel do vězení, a jakmile se ekonomika vzpamatovala, chystá se další kolo nekonečného boxerského zápasu. Happy end? Spíš si myslím, že si McKay v závěru zadělal na pokračování. Asi ho sepíše někdo jiný, ale to přeučenému komediantovi na zásluhách nijak neubírá.