Falešnou naději, která vás vybičovala ke kliknutí na tuto recenzi, vám vezmu hned v úvodu. Nemění se vůbec nic! To říkám jako absolvent všech šesti dílů (nikdo jiný v redakci nemá "koule o velikosti Volkswagenů", tak co se dá dělat), kterému už ta otřepaná zápletka leze na mozek. Zrovna dneska jsem četl, že VéKáVéčka končí, tak proč si nemohou dát pokoj i autoři téhle torture telenovely?

Jednoduchá matematika dělá z tohoto vzdechu řečnickou otázku. I s hubenými víkendovými tržbami to Saw dotáhne do černých čísel, zázrakem přeživší záporáci se zase zavřou do kůlny a budou tam mlátit kladivem do ocelových plátů, než vznikne další variace na středověké skřipce, železné panny, svěráky svěračů a další potřebnosti. Se smrtí Jigsawa ve třetím (byl to třetí, že jo? :) díle však jako by se z jeho pohrobků vytratila originalita a chuť trestat provinilce. Možná je to proto, že jen plní odkaz svého pána a dost se u toho nudí. John Kramer alias Jigsaw totiž nahrál spoustu videokazet a instrukcí, což znamená dvě věcí - a) je koho zabíjet minimálně do roku 2015, b) Tobin Bell hraje v posledních třech filmech víc než dokud byl naživu. Na mušce se tentokrát ocitli bankéři a pojišťováci, protože někoho za tu krizi přece potrestat musíme, no ne?

Kádě s kyselinou, sekáčky na maso, šrouby do hlavy a roztomilý oddělovač čelistí známý z předchozích dílů. To všechno tu je, zahalené do otupujícího zelenošedého vizuálního filtru (jinak by film za čtrnáct milionů vypadal jako záznam z vily Vyvolených, kde někdo omylem zhasnul). Pak je tu taky Hoffman, který se z pozice oběti propracoval do pozice záporáka až ke znuděnému a naštvanému týpkovi, co by všechny nejradši postřílel, než aby tupě sledoval, jak ti červi hynou v ocelových klepetech vinou vlastní nerozhodnosti. Na každého záporáka se sice někde vaří voda, ale v Saw platí, že hodní hoši vždycky umřou první. A taky, že bez ohledu na to, jestli novopečený režisér vystudoval zahrádkářství nebo kurz u Stevena Spielberga, ve střižně se z toho zas a znovu upeče jen krvavý flek připomínající eRkovou Pevnost Boyard.

Je vrcholem ironie, že duchovní otcové série James Wan a Leigh Whannell inkasují na producentských postech peníze, zatímco bezejmenný dělník Kevin Greutert potí devadesát minut unylé hororové omáčky, která s jedničkou nemá nic společného. Film totiž tenhle model kopíruje, když supícího, nervózního Hoffmana v podstatě jen nutí krok za krokem plnit příkazy, které zůstaly po Jigsawovi. Je to nikam nevedoucí chaos, který počítá s tím, že mu nejvěrnější fanoušci sežerou cokoliv i s navijákem. Včetně angažování husičky, která na VH1 vyhrála soutěž jménem Scream Queens. Když jsem ji viděl, kterak si s maniakálním výrazem seká ruku (je to ta černoška v úvodu, určitě bude k vidění někde na obrázku), vzpomínal jsem na Uweho Bolla, neštovice a očkování ve třetí třídě. Traumatické zážitky, ale ta holka je trumfla všechny.