Jak učinit Rudou Sonju feminističtější? Připravit ji o ikonickou bikini-zbroj? Nikdy! Ale co to zařídit tak, aby ji hrdinka ironicky komentovala. Podobně polovičatý, chvílemi zábavný přístup k materiálu provází celou novou adaptaci komiksu s rusovlasou válečnicí. 

Red Sonja, neohrožená bojovnice, kterou rozpoznáte díky divoké rudé kštici, urputnému výrazu, nekompromisnímu rozmachu a odhaleným břišním svalům, nevznikla jako dílo spisovatele Roberta E. Howarda, jakkoliv sdílí fikční svět s Barbarem Conanem, ale jako produkt conanovského komiksu z dílny Marvelu.

A tato vnadná rusovláska se ze zřejmých důvodů těší popularitě, a to navzdory nepovedenému osmdesátkovému snímku s Brigitte Nielsen, který nespasila ani přítomnosti samotného Arnolda Schwarzeneggera coby Conana. 

Po čtyřiceti letech se nápravu a důstojnou fantasy z ranku meč a magie snaží zjednat režisérka M. J. Bassett, která natočila adaptaci Solomona Kanea, Silent Hill a nedávno nechala Megan Fox jako lovkyně lvů pobíhat buší v Rogue. Jakákoliv jiná očekávání než ta na příjemné komiksové béčko a akční výplach by tedy byla zásadně přemrštěná. Zvlášť když se o scénář postarala Tasha Huo, která stojí za netflixovským prequelem Zaklínače s názvem The Witcher: Blood Origin.

Do role Rudé Sonji se převtělila Matilda Lutz, tedy herečka, která má přiměřený zevnějšek i fyzičku. Matilda si před lety zahrála ve velmi zdařilém thrilleru Pomsta (s tamní hrdinkou ostatně sdílí Sonja vážní poranění břicha), v němž se z lehkomyslné dívky stane anděl pomsty, který na krví zbrocené podlaze nahání naháče, který se na ní dopustil násilí. Pomsta dokázala mísit pokleslé žánry od body hororu po feministický revenge flick, a ostatně není divu – měla ji na svědomí Coralie Fargaet, režisérka ještě propracovanější a radikálnější Substance. Že je Matilda Lutz vybavená nejen kondicí, ale i dostatečnou sličností potvrzuje skutečnost, že ztvárnila Botticelliho múzu Simonettu Vespucci v seriálu Medicejové. 

Poměrně přerývaný příběh nejnovější Rudé Sonji brázdí velké množství flashbacků, z nichž vyvstane, že Sonja jako dítě unikla nájezdu barbarů na svou vesnici, a od té doby hledá zbytky svého kmene. Dělá to však zdánlivě v jednom jediném lese, takže zatím bezúspěšně. Čas si tak krátí projížďkami, procházkami pod korunami stromů a nečekaně intimním koupáním s ořem, s nímž ji pojí navýsost důvěrný vztah. 

Celý poklidný, bukolický úvod v lesích, v nichž Sonja vystupuje spíše jako lesní žínka než smrtonosná válečnice, ukončí nájezd pytláků, kteří zabíjí fantastická zvířata pro jejich cenné rohy. To Sonju pochopitelně rozruší, a tak se rozhodne pomstít. Vystopuje tábor těchto zlosynů, kde chce zjednat pořádek. Naneštěstí však její načasování není z nejlepších, a tak se tam střetává s ústředním záporákem filmu, vládcem Drayganem (Robert Sheehan), který ji zajme. Draygan získal vliv a moc díky četbě, vysoké inteligenci a inženýrství, dokázal si totiž díky magické knize osvojit a podrobit tajemství technologie. Celá Sonja tak stojí na konfliktu mezi přírodou a technologií. 

Udatná Sonja je vyslána do hlavního města jako bojovnice v gladiátorských zápasech, kde vyfasuje právě onu ikonickou zbroj, která není ničím víc než bikinami kombinovanými s bederní rouškou. Co se jí však nedostává na materiálu, to vynahrazuje blyštivostí. Sice neochrání, ale davy z ní šílí. Ještěže sečná zranění břicha nejsou vážná (vlastně to i více než jedna scéna tematizuje)...

Red Sonja není tak docela red flag, ale sráží ji překombinovaná zápletka plná odboček a záměn identit i rozpačitá digitální patina. Je to nenáročné fantasy dobrodružství se spoustou průměrné akce, která většinou nepohoršuje, ale zároveň je naprosto nezapamatovatelná. 

Hrdinka se jedná z postav ptá: „proč mluvíš do větru? Jsi šílenec?“ A podobně působí i celý snímek. Jako by mluvil do větru. A stejně snadno jako na vzduch se na něj zapomene. 

Rudá Sonja se probírala i v MZ live: