Na nového filmového Conana jsme čekali déle než na čtvrtého Indyho. Projekt mezitím prošel několika inkarnacemi. V roce 1987 měl regulérní trojku režírovat John Guillermin (překopaný scénář pak posloužil pro Kulla Dobyvatele). Později chtěl Arnolda vrátit na trůn sám režisér Milius ve filmu nazvaném King Conan: Crown of Iron (s produkční podporou Wachowských). Nakonec padlo rozhodnutí, že Conan omládne a půjde se pěkně znovu od začátku. O režii se zajímali třeba Brett Ratner či Neil Marshall. Nakonec skončila v rukou Marcuse Nispela. Naše naděje na důstojný návrat zvadly. Nispel se kvalitou svých filmů pohybuje od absolutního hnoje po podprůměr. Podařilo se mu tentokrát překročit svůj stín?

Tlachům o tom, o kolik je nový Barbar Conan věrnější duchu předlohy něž stará verze, jsme nevěřili. A dobře jsme udělali. Hlavní hrdina a část názvosloví je to jediné, co z Howarda ve filmu zbylo. V žádném případě neočekávejte mýtickou osudovou atmosféru, ani pochmurný frazettovský vizuál, o který se Nispel snažil v Cestě bojovníka. Barbar Conan je, i přes všechno to zabíjení, mučení, drancování a údajnou temnou hrozbu v pozadí, vlastně veselý film. Hýří barvami, pokouší se o hlášky a nadhled (většinou neúspěšně) a rubání meči a sekerami, provázené krvavými gejzíry, rozhodně nebolí. Dokonce i hrdina se častěji usmívá než mračí.

Barbar Conan: FOTOGALERIE

Ano, Marcus Nispel uspěl. Konečně natočil průměrný film. Je to vlastně ryzí videoherní film, akorát shodou okolností není natočený podle videohry. Nahodíme zápletku (standardní fantasy blábol o mstivém hrdinovi a lotrovi, který hledá nějaký dávnověký magický bazmek, aby se stal bohem a ovládl svět) a pak už jen přidáváme levely se souboji v různých kulisách. Tomuto postupu po úrovních je podřízena logika děje, takže postavy často konají nesmyslně (jdeme osvobodit otroky, tak na sídlo otrokářů spustíme obrovské balvany, ať už tam dole rozdrtí kohokoli) a dostávají se do nechtěně směšných situací (například se pracně probojují do temného sídla, aby tam zjistili, že jejich cíl se mezitím přesunul jinam... ano, na další level). K tomu všemu se dějí věci jako „úbytek komparsu“. Hlavní padouch má na začátku filmu vojsko, v prostředku družinu, na konci pár uctívačů v kápích. Asi aby hrdina neměl příliš práce s propracováním se k osobnímu duelu.

Je ale jasné, že to tak bylo zamýšleno. Barbar Conan je film pro mladé diváky, kteří vám jsou ochotni s vážným výrazem tvrdit, že ve videohrách jsou kvalitní příběhy. Nejsou. Jsou tam jen kvalitní zápletky. Což je u videohry naprosto v pořádku, protože víc nepotřebuje. U filmu tak epicky založeného žánru je absence alespoň jakž takž smysluplného příběhu nepřípustná. Osobně mě fascinuje, že si tři scénáristé nechají zaplatit za napsání něčeho, co by i průměrný český či slovenský Howardův epigon (ano, conanovské povídky a romány se píší i u nás) spíchl asi tak za 17 minut a 38 sekund. I s dialogy.

Tyto akční levely v monotónním rytmu propojují dialogové scény, které jsou kupodivu snesitelnější než bitvy. Jednak proto, že v nich vystupují solidní herci (všichni zúčastnění podávají adekvátní herecké výkony – až na Conanova černého parťáka, kterému by s tou přihřátou mluvou mnohem víc slušela zlatá klobása a sporťák s hlasitě dunícím hip-hopem). Taktéž jsou často zábavnější, protože během osmdesáti procent „oddechových“ scén dochází k mučení (Barbar Conan je torture porno jak vyšité) či souložení (ano, Rachel Nichols nebo její body-double ukáže bradavky). Kromě toho poskytují tyto poměrně rozumně natočené dialogovky odpočinek od chaotické akce.

Z laického pohledu nedokážu posoudit, jestli je bordel v bitevních scénách vina režiséra, kameramana či střihače. Nejspíš všech dohromady. Nejen že je všechno příliš rychlé a roztřesené, ale máte i pocit, že kamera nezabírá to, co by měla. Zmatku má dodat údernost brutalita, ale ta není ani zdaleka tak šťavnatá, jak se proslýchá. Tu a tam vystříkne litřík krve, je tam pár uťatých hlav, jedna ruka a jeden nos. Nic víc, navíc to díky tomu prosluněnému, pestrobarevnému vizuálu a videoherní neosobnosti násilí nemá ani náznak masa z původního filmu.

Proč tedy tak relativně vysoké hodnocení? Určitě to bude u každého diváka individuální, ale Barbar Conan je svým způsobem sympatický film. Má solidní triky (boj s písečnými démony je hodně fajn), velmi slušnou výpravu (spolu s digitálními krajinkami nabízí docela pestrý a živý fantasy svět), a především má výtečnou hlavní postavu a jejího představitele.

Přehrajte si trailer Pokud film pro někoho není prohrou, je to Jason Momoa. Je ve své roli dokonalý a očividně si užívá každou sekundu na plátně. Vlastně Conana hraje až příliš šťavnatě, barbarskému Cimmeřanovi by trocha té arnoldovské topornosti neublížila. Oproti původnímu pojetí mu tvůrci přidali i hodně krutý smysl pro humor (nos, katapult), což je osvěžující. Právě díky tomu, jaký je hrdina sympaťák, stojí Barbar Conan o stupínek výš než Princ z Persie či nový Souboj titánů se svými nemehly v hlavních rolích. Fakt, že v heroic fantasy na sebe hrdina strhává veškerou pozornost, se počítá.

Takže ano, Marcus Nispel uspěl. Konečně natočil průměrný film. Kupodivu mu přeji úspěch, protože Momou bych s mečem v ruce rád viděl znovu. Samozřejmě, s mnohem lepším režisérem a příčetným scénářem.