Dvojici Phil Lord a Chris Miller bychom asi rádi všichni viděli před kamerou další hrané pecky typu 21 Jump Street, v animovaném rybníčku se ale během pár letystali prakticky jistotou špičkové žánrové zábavy, která dokáže nejen trhat bránice svým specifickým trhlým humorem, ale ve Spider-Manovi: Paralelních světech se nebáli překročit ani animované hranice. A co to budeme prodlužovat, neselhávající duo si dokázalo perfektně uhlídat i svůj další kousek, jenž možná tentokrát neprozkoumává nové animované obzory, i přesto však ukazuje, že tato produkční sebranka nemá co se týče odvahy, šílenosti a nápadů na svém písečku prakticky konkurenci.

Jak už se na jejich animák sluší a patří, i tentokrát je středobodem celého snímku rodinná zápletka, a v tomto případě ještě více než kdykoliv dřív. Náctiletá Katie byla vždycky samotářka, a tak trochu podivínka, jež si doma točí své šílené filmečky a s nikým si moc nerozumí. A už vůbec ne se svým tvrdohlavým tátou. Když je však přijata na vysněnou vysokou školu a už se těší, až vypadne od rodičů, otec se pod nátlakem maminky rozhodne jejich vztahy malinko zlepšit a vezme netradiční rodinku na velký road trip. Jenže během něho dojde ke vzpouře umělé inteligence a vysoce vyvinutých robotů a jediní, kdo mohou konci lidstva zabránit, je právě dysfunkční rodinné kvarteto a jejich hodně divný pes.

Dalo by se pak v rychlosti říct, že Rodina na baterky je v podstatě takovým best of z animáků Lorda s Millerem. Ze Zataženo, občas trakaře si tvůrci berou neskutečnou šílenost a frenetičnost, z LEGO příběhu zběsilé tempo či nápaditost v každém záběru a z Paralelních světů zase pro mnohé přelomovou animační stránku, kterou zde režijní duo Michael Rianda/Jeff Rowe (neprávem zapadlý animovaný seriál Městečko Záhad) využívá zase trochu jinak. Ve výsledku jsou pak všechny tyto prvky zkombinovány do správně ulítlého a neodolatelného komba a výtečného rodinného zážitku pro všechny generace, do něhož každá hláška či animovaný nápad dokonale zapadne.

Rodina na baterky pak možná na první pohled nepřináší nic nového, všechny zmiňované faktory ovšem buď využívá na naprosté maximum, nebo je posouvá zase o trochu dál. Snímek totiž není jen klasickým rodinným příběhem, jenž vás v jádru nemá čím překvapit (a scenáristé se o to ani tolik nepokouší), ale zároveň parádně rýpe do moderní společnosti a její závislosti na technologiích a navíc je i díky vášni hlavní hrdinky i tak trochu filmařskou poctou natřískanou až po okraj odkazy na filmy či klasické animáky. To vše v tak zběsilém a nezastavitelném tempu a naspeedovanou akcí, že ho starší diváci nebudou stíhat a filmoví fandové se budou bát, že by jim při mrknutí utekl nějaký parádní moment či hravý vizuální nápad.

Když už jsme u toho vizuálu, ten tentokrát opravdu není žádnou revolucí jako v případě Spider-Mana. Za nápadité a v každé milisekundě hravé propojení jejich trojrozměrné a 2D animace, kterou tvůrci odkazují na klasické animáky a dodávají filmu ten správně cartoonovský feeling, si ovšem stejně zaslouží velký obdiv. Rodina na baterky patří po formální a stylistické stránce k naprosté špičce a dalo by se říc, že v tomto podání je animace daleko plynulejší a přirozenější než v případě hodně divokých Paralelních světů.

Bylo by pak nefér, kdyby hlavní vlna chvály tradičně směřovala ke dvojici Lord/Miller, když většinu práce zde viditelně odřeli právě Rianda s Rowem. Právě oni našli recept na dokonalý mix infantilního humoru pro děcka, ulítlých bizárů, dvojsmyslů pro dospělé i menší dávky meta humoru, jenž svým suverénním podáním a neuvěřitelnou náloží pozitivní energie semele opravdu všechny věkové kategorie. A ještě si autoři snaží ze sebe i všemožných klišé dělat legraci. Pak je tu ještě samozřejmě ona dojemná rodinná linka mezi otcem a dcerou, jež funguje daleko silněji a emotivněji, než jsem čekal. Ano, viděli jsme to už několikrát, ale i přesto jsem byl z této roviny v jistých scénách opravdu naměkko, vytahoval jsem pro jistotu kapesník a prakticky vůbec se za to nestydím. Režiséři zde totiž pracují s postavami téměř až s „pixarovským“ citem a nebojím se říct, že právě v této zápletce je autorská dvojice mnohem silnější a vyzrálejší než přechozí počiny této produkční stáje.

Přehrajte si trailer Ano, je mi jasné, že teď bude hodně z vás v diskuzi argumentovat nad mým vysokým hodnocením tím, že je zápletka ve svém základu až příliš banální a film je málo inovativní. Svým způsobem máte možná i pravdu. Jenže vyčítat animáku prostou a rodinnou zápletku mi vzhledem k cílovce nepřijde jako velmi zásadní argument. A to už jen proto, že tvůrci jsou si oné jednoduchosti evidentně vědomi. Rozhodli se ji proto zabalit do neskutečně našlapaného energického hávu a neuvěřitelné náloži nápadů, jež by mnoha filmařům vystačila na další tři tituly, a hlášek či scén, které mají velkou šanci stát se klasikami. A já už dlouho neměl při sledování filmu tak moc úsměv od ucha k uchu jako právě v tomto případě. Rodina na baterky je zkrátka prototypem dokonalé rodinné zábavy, jednou z nejnápaditějších žánrovek posledních let a precizně vyváženým animovaným náhulem po všech směrech. A takových (nejen) animovaných kousků je pořád sakra málo.