Když se před pár lety začaly objevovat informace, že Sony chce krom svého klasického Spider-Mana a jeho spin-offů začít značku dojit i přes animáky, nijak zvlášť velké nadšení to nevyvolalo. Každý tak nějak automaticky čekal zaměření na děcka a víceméně zbytečný přílepek k hlavní sérii, který prostě vznikne jen proto, aby vydělal prachy. Naději ovšem vzbuzovala jména producentů a scenáristů. Phil Lord a Chris Miller sice ve světě Star Wars neuspěli, ale jejich Jump Street nebo animáky LEGO příběh a Zataženo, občas trakaře ukázaly, že nápadů mají sakra hodně. A po animovaném Spideym je evidentní, že jim ještě ani zdaleka nedošly. 

Spider-Man: Paralelní světy: FOTOGALERIE

Pro lidi, kteří vyrazí na Spider-Mana, bude začátek Paralelních světů možná trošku šok, protože Peter Parker tu celkem rychle bere vyklidí pole. Hlavním hrdinou se totiž stává Miles Morales, teenager z Brooklynu, jemuž to zatraceně pálí, ale zrovna moc nevychází s tátou a není nadšený z toho, že skončil ve škole, kde nikoho nezná. Se Spideym nic společného nemá. Ví, že existuje, že to je klaďák a že je cool a nic dalšího. Pak ovšem Milese kousne radioaktivní pavouk a začíná klasický příběh o tom, jak se učí žít s novými schopnostmi, zodpovědností a bojovat proti zločinu a… vlastně úplně ne. Klasický příběh to úplně není, protože kvůli nebezpečném experimentu se několik světů spojilo a po New Yorku běhá hned několik Spider-Manů. Více či méně divných. Proč by tedy město potřebovalo Milese, nezkušeného kluka, který není na hrdinu úplně stavěný? Prostě proto, že tohle město je jeho. A že mu hrozí nebezpečí, s jakým si možná neporadí ani jeho zkušenější kolegové z alternativních vesmírů. 

Takže Spider-Man bez Parkera, bez tetičky May a s novými hrdiny? Jo, ale rozhodně se toho nemusíte bát. Miles Morales u nás není zdaleka tak známý jako jeho kolega, je to však sympaťák, takže mu velmi rychle začnete fandit a tvůrci navíc počítají s tím, že ho musí představit divákům, tudíž dojde na poctivý origin a po nějakých dvaceti minutách budete mít ve všem jasno. A můžete si začít užívat comicsovou jízdu, která je pravděpodobně o dost lepší a zajímavější, než jste vůbec čekali. Paralelní světy nejsou animák pro děcka. Ta si ho taky užijí, ale jde především o sebevědomý a moderně vyprávěný comicsový příběh, v němž funguje jak akce a humor, tak i dramatické scény a emoce. Vypravěčsky jde o vynikající řemeslo, které bez nejmenších problémů dovede držet krok s tím nejlepším, co v žánru vzniklo.

Tvůrci se navíc nebojí jít vlastní cestou a nepotřebují se nutně odkazovat nebo vycházet z hraných Spider-Manů, veškeré odkazy a pomrknutí tu jsou hlavně proto, že fandům udělají radost. Nikdy jsem ovšem neměl pocit, že by Paralelní světy potřebovaly zdůrazňovat to, že v nich řádí hrdina, jehož známe z Homecoming nebo filmů Sama Raimiho. Objevují se noví a neokoukaní záporáci (obvykle takoví, kteří by v hrané podobě působili možná trochu nepatřičně), všech šest Spider-Hrdinů je dost zajímavých na to, aby člověka dvě hodiny bavili, i když část z nich dostane jen málo prostoru a fakt, že jsme v animáku, dává tvůrcům možnost dělat věci, jaké by v hrané verzi kvůli své přepálenosti nejspíš neprošly. A není to jen o přístupu k příběhu. 

Spider-Man: Paralelní světy svou comicsovost využívá na maximum i v tom, jak vypadá. Je to rychlá a mnohdy až agresivní podívaná, kterou několik starších lidí v sále nevydýchalo a po pár minutách kino opustili. Ale nebudu machrovat, nedivím se jim, ke konci jsem si sám říkal, že by to možná mohlo trošičku zpomalit, protože toho bylo zkrátka moc. Svou nekompromisností a vražedným tempem připomíná animovaný Spidey LEGO příběh, naštěstí však není tak otravně rozcapený. Tím ovšem nekončíme. Samotná vizuální stylizace, postavy, prostředí, střihy a jednotlivé záběry by snad ani nemohly být comicsovější. Nebudu přehánět, když řeknu, že vizuálně comicsovější film tu snad nikdy nebyl a mám fakt radost z toho, že všechny možnosti, které animovaný žánr nabízí, tady tvůrci využili na maximum. 

Přehrajte si trailer Nechci tvrdit, že jde o vůbec nejlepší spider-manovský film, ale řekněme, že pokud to někdo bude tvrdit mně, tak se s ním nezačnu hádat. Sony se s Paralelními světy povedlo najít nový způsob, jak vyprávět comicsové příběhy a „tenhle“ Spider-Man je nakonec sebevědomé superhrdinské dobrodružství, po jehož konci nejspíš nezačnete brblat, že jde jen o další pokus podojit slavnou značku. Spíš se budete těšit na pokračování, protože tenhle přístup ke comicsům má evidentně co nabídnout a může oslovovat jiným způsobem než hrané filmy. A sakra dobře se na to kouká.