Nikdy nepodceňuj sílu animáku. I když nepochází od Pixaru. Naučili jsme se hodnotit všechny „kreslené“ bijáky s ohledem na politiku oscarového studia s lampičkou v erbu, navykli jsme si na jejich dojímavé „animáky s duší“, jež v precizním technickém podání kombinují hravost s přívalem dospěláckých emocí. Při té zbožňované pixarovské krasojízdě možná kdekdo zapomněl, že svoji cenu mají i látky o poznání méně ambiciózní, jež upřednostňují střemhlavou komediální jízdu před ždímáním slz a hledáním kritického uznání od kapacit všemožných uměnovědných oborů. Což neznamená, že by si ty zvlášť virtuózní kousky nezvládly vyprosit uznání jakbysmet. I když pouhým vytrvalým rozkmitáváním divácké bránice. Přesně případ Zataženo, občas trakaře…

Během story o roztržitém vědci Flintovi, který po letech nezdarů sestrojil mašinu přeměňující vodu ve žrádlo (libovolné jakosti i velikosti), se zatáhne obloha nad malým přímořským městečkem. Až doteď se v něm nostalgicky vzpomínalo na dobu hojnosti, kdy místní „sardinkářský průmysl“ živil hladové krky a zajišťoval poklidně blahobytný klokot celé obce. Ty časy jsou pryč a nebýt mameluka Flinta a jeho neúspěšných pokusů, unudil by se tu i sociolog analyzující dopad obchodu se sardinkami na životní úroveň obyvatel. Jenže pak se obloha zatáhla… Pršely hamburgery. Pršela slanina. Pršely párky v rohlíku. Pršelo želé i volská voka. Pršelo zkrátka všechno kromě šouletu a prejtu (za to díky, vzpomínky na školní kuchyň a jednu divokou zabíjačku stačí). A pršely i nápady. Hodně nápadů.

Trakaře jsou filmem milých překvapení, skládajících se do jednoho velkého, ještě milejšího a ještě nečekanějšího překvápka celovečerního. Máte tu sice podivný námět a zcela lineární zápletku, dýchavičně naplňující i velmi úsporných osmdesát minut. Můžete jí však bezstarostně procházet, co chvíli se zasmát a ve zcela pravidelných intervalech oceňovat vynalézavost tvůrců. Mám rád ten pocit, když se divák může ohlídnout o pár sekund nazpátek a ocenit, že tuhle pointu, drobnost nebo fórek prostě nečekal. Zatímco filmy typu Doba ledová 3 nebo Návrh vysávají z cizích filmů „vše, co kdy fungovalo“, a převařují to ve funkční rutinu, Trakaře si razí svůj směr a přitom zahlcují výbornými nápady. Zhruba v poměru 9:1 (přesnou statistiku nemám, snad příště) dominují gagy vykutálené, neotřelé, mazané a všelijak jinak překvapivé nad vtípky okoukanými a dlouho dopředu tušenými (napadá mě jen USB). Skvostná bilance!

Když bych prohlásil, že tolik originality se v jedné komedii už dlouho neusadilo, asi bych zbytečně šponoval očekávání a mimoděčně donutil k hláškám typu „ale vždyť to bylo i v Misi Kleopatra“ nebo „tohle známe z Toma a Jerryho“. A tak radši řeknu, že v Zataženo, občas trakaře se ony komediální formulky objevují v nečekaných kontextech a s kadencí, která místy evokuje spíš nadupanou estrádu, jejíž režisér zuřivě pohání své showmany, aby se vytasili s dalším vtípkem a neumožnili tak divákovi vychladnout. Oni sprintují na pódium… ale místo „bum-prásk humoru“ se vytasí s velmi sofistikovanou miniaturou, jakou jste asi ještě nikdy neviděli. Do vážných scén vetknou podvratný humor, do milostných vyznání štiplavou ironii, do kulinářských orgií spoustu báječných detailů, které nelze naráz pochytat.

Imponuje mi ale vlastně celá koncepce. Hned zkraje se Trakaře pochlubí svou jinakostí, zaujmou rozevlátými pohyby své hlavní postavy, které byste dnes čekali už asi jen v kraťasu, tak aby se koketérie se staromódně přestylizovanou animovanou groteskou nestihla okoukat. Šťouravější diváci si všimnou brilantně zmáknutého filmového jazyka (tvůrci si několikrát hrají s hloubkou záběru a s kravinkami typu „kamera se houpe na molu v rytmu mořských vln“), nešťouravá část publika pochopí, že tady se nepřibližujeme hranému filmu, fotorealismu a evokaci skutečnosti, tak jako kupříkladu v Ratatouille a Wall-Em, naopak se autoři skrze své „plastelínové čumáky“ obracejí zpět do časů, kdy bylo dovoleno vše a postavy se mohly donekonečna mlátit po hlavě pánvičkami.

Fantazie se rozvírá doširoka, což je o to zajímavější, že poslední dvacetiminutovka připomíná halucinaci nějakého sci-fi geeka, jenž se vrátil do dětských let, tam se brutálně zfetoval a zavřel se před maminkou do spíže. Vzpomněl si na postupy a motivy ze Star Wars, Dne nezávislosti, Matrixu Revolutions, Černočerné tmy, Districtu 9 nebo Tetsua a znovu je zinscenoval s kuřaty, gumovými medvídky a slanými keksy! Své spektakulárně-psychedelické fantazírování by ale asi takhle nevypiplal...

Šlo by srovnávat s pixarovkami a vysvětlovat, že se Trakaře nezahnízdí do tolika srdcí tak napevno, protože jejich dramatická klenba je zprohýbaná a emoce spolehlivě zadupává rošťačení. Byla by to pravda a i já ji ve svém hodnocení (trochu váhavě) zohledním. Přesto: Má cenu si u tak vybroušené jednohubky stěžovat, že vám číšník nepřinesl oběd o třech chodech? Bacha, ať vám při vymýšlení odpovědi nespadne na hlavu steak...

P.S.: Zvláštní pochvala za rehabilitaci animovaných zvířátek. Opice, krysy, ptáci, kočičky, vše boží!

P.P.S.: Za 3D efekt zaplatíte dabingem: V tomto případě nelehká volba!