Tato recenze se mi nepíše snadno. Sice se mi nedostalo té cti, že bych mohl spatřit první režisérovu verzi, která ještě nebyla ta režisérská, nicméně jsem samozřejmě tak nějak tušil, jaký buzz okolo ní panuje. A bylo nadmíru těžké k takovému snímku nepřistupovat apriori s odporem. Pořád jde o film s nějakou uměleckou hodnotou, jež si zaslouží pozornost. Alespoň to jsem se marně snažil si po celou dobu sledování monstrózní tříapůlhodinové stopáže vsugerovat. Takže bylo vlastně zhlédnutí snímku ctí, jak naznačuji ve druhé větě? Neměl bych se vrátit a přepsat ji? Možná. Zdají se tyto myšlenkové pochody ve filmové recenzi podivné? Jistě. 

Věřte ale, že nejde o nic jiného, než o mé přepečlivé psychohygienické návyky. Jsem člověk světa i psychopatologie znalý, proto jsem věděl, že prokousat se olbřímím filmem bez jakékoliv snahy si sledování filmu a psaní recenze o něm nějak zpříjemnit by mě i moji zdravotní pojišťovnu mohlo mnoho stát, proto jsem se rozhodl, že na to zkusím jít od lesa. Pro vyhnutí se potenciálním trvalým následkům mám ke psaní recenze puštěný onen bohabojný snímek, o němž je řeč, a recenzi pojmu jako jakýsi experiment volných asociací. Kdykoliv se náhodou filmu Rebel Moon nedovede dostatečně upoutat mou pozornost, nechám své myšlenky plynout a uvidíme, kam nás to zanese. Nemusíte se samozřejmě bát, že byste se o filmu nic nedočetli. Stále jsme filmový web, a to skvělý, milujeme jezevce, tankery, Rimsyho a nově i vlaky, převážně však filmy, proto tu prim stále bude hrát toto Snyderovo veledílo. Bude-li Ti, milý čtenáři, otevření mé hlavy nepříjemné, pak věz, že jde o pocit, který se mnou sdílíš, neboť stejně jsem se cítil já ve chvíli, kdy mě Snyder pustil do svého bezuzdného vesmíru. A můžeš dané odstavce s klidným svědomím přeskakovat. 

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně: FOTOGALERIE

Liknavě klikám a film nám začíná, a to scénou záporáckého vyloďování se na neznámé planetě plné milých lidí. A první dojem není až tak příšerný, jak by se dalo očekávat. Víme, že Snyder je hračička, který si nejspíš i porno pouští zpomaleně, aby si mohl každičký vjem z daného aktu jaksepatří užít. I první scéna je na tento jeho neduh bohatá, nicméně Snyder nebyl vždy jen do sebe zahleděným rádoby auteurem, v jednotlivostech je stále znát, že diváky umí i zabavit. A pořádných sci-fi nikdy není dost. Že by se mi toto dílo nakonec trošku zalíbilo? Marečku, pozor na jazyk, tybrďo. Hektolitry krve cákající z děr v lidských tělech a utržených údů působí nicméně docela fajn, že bych tedy vypnul hlavu a nechal na sebe zážitek působit? I ten záporák Eda Skreina ve své přepálenosti do konceptu filmu zapadá. Je zlý, má zvrácený pohled na svět, lehký příklon k nacismu a dost špulí pusu. Na amerického prezidenta to stačí, tak proč by ne na záporáka do Snyderova filmu. 

Tempo Rebel Moonu nicméně už zpočátku kolísá a hned zkraje je vidět, jak moc režisérské verzi bude chybět střih, dramaturgie i nadhled. Rebel Moonu.. Neměl bych napsat jen Rebel Moon? Nebo místo toho použít "filmu"? Ale to už jsem použil strašně mockrát. Navíc film teprve začíná a mně už ubíhají myšlenky. Jenže je vždycky takový náhul, když se povede napsat dobrou recenzi, v níž se neopakují slova, je podnětná, češtinářsky pěkná a

Oh shit tak právě tam vybuchla opička. Můj fan favourite charakter, k němuž jsem okamžitě přilnul, tam měl zachránit nějakou mladou slečnu. Roztomilá opička se tak rozhodla, že vybuchne a prostě atomovej hřib a záporáci na kaši. Žádný vybavení, nic, prostě bum. Atomová opička. Neskutečný. 

Jak jsem si myslel, že po něčem takovém nemůže přijít větší bizárek, tak byl hned za rohem. Prsten moci? Nuda. Červená světelná tyč Dartha Maula? Pchrmf. Nejlepší záporáci jsou ekologicky ohleduplní a recyklují, mocnou zbraní arcizáporáka je tak femur nějakého živočicha, kterým dělá díry do hlav nebohých dobrotivců. Snyderova absurdní snaha ozvláštnit jednoduchý příběh zajímavými sci-fi prvky zatím opravdu působí spíš směšně než zajímavě.

Evidentně musím přidat, mám za sebou kolik.... šest odstavců a jsem zatím u první scény, takhle je konec v nedohlednu, Vy si tu recenzi zavřete a Cival se bude zlobit. Dám si chvíli pauzičku a ohodnotím prvních pár scén jako celek, ať to není zas tak náhodný výžblept. ... A jsem zpátky. No nic, lehce nadějeplný začátek Rebel Moon je v troskách, máme tu totiž expozici. Vůbec mi nevadí, že Snyder chce vystavět svou trilogii na klasické příběhové šabloně z ranku Sedmi statečných. Musíme si tedy představit vesničany. Hrají je docela fajn herci, u každého z nich se navíc dostavuje příjemný pocit, že jsme je už někde viděli. A co je známé, to dává pocit bezpečí. Možná proto chodíme na filmy podle toho, kdo v nich hraje - známá tvář nám dodává jistotu, neboť cokoliv nového je potenciálně ohrožující. Vždyť kolik z nás používá leckteré seriály či filmy jako svůj safe space, do kterého se uchýlí, když jemu či jí není dobře. A je to nejspíš právě proto, že co známe nás nemůže nijak ohrozit. Nebo ne? A potkal se někdy Billie Joe Armstrong a Dexter Holland? 

Marečku, zpátky na trať. S odstupem je vlastně docela úsměvné, kolik poměrně známých herců ve filmu je, ale žádná opravdová hvězda, až na toho Anthonyho Hopkinse, který dabuje parohatého robota. Jako kdyby se Snyderovi nepodařilo na takový film ulovit někoho opravdu výrazného, tak do filmu nařachal spoustu těch "toho/tu jsem už někde viděl" umělců. Což neznamená, že by to bylo špatně. Všichni jsou vlastně docela sympoši. A Charlie Hunnam! Já jsem zapomněl, že tenhle frajer tu je. A zase hraje frajera. To je frajer. Miluju ho už od Pacific Rimu, čímž si pod sebou řežu větev, protože se přiznávám, že vidět v IMAXu, jak obří robot mečem řeže obří příšeře hlavu ve vesmíru byl náser jak hovado. A jakmile se někdo z redaktorů přizná k tomu, že má rád blbost nebo nemá rád pecku, je oheň na střeše. A já moc nemám rád Forresta Gumpa třeba. 

Radost nicméně dělá aspoň maličko Sofia Boutella. Charismatická herečka, které to jde v bojových i laškovných scénách, by si nicméně zasloužila ukotvit v lukrativnějších přístavech než u Snydera. Tvl to je zas připodobnění, no nic. A je tam vlastně sex! A zpočátku docela hodně, což vždycky film ozvláštní. Pro pamětihodnou scénu je ale potřeba, aby to dávalo smysl. Tady je sexuální scéně přiřknut ten význam, že jde o nějakou farmářskou tradici. Tak, a může se vesele kopulovat. Škoda, že to nefunguje. S láskou vzpomínám například na scénu prvního polibku v Blade Runnerovi mezi Rickem Deckardem a Rachael, která svým napětím a lehkým příklonem k násilí vybočuje z řady běžných filmových souloží. Ale dává to smysl. Tady ne, Zacku. 

Dívaje se teď na poslední větu mi dochází, jak je bizarní vlastně oslovovat někoho přímým jménem. Nebo obecně často používat svoje jméno, třeba v názvu filmu, jehož režisérskou verzi jsem si vybulel a od věrných fandů byl v této sveřepé snaze podpořen u studia. A dojem, že Snyder je až příliš do sebe zahleděný tvůrce, což mu brání oprášit jeho kdysi skvoucí se talent od snahy ohromovat diváky věčnými zpomalovačkami a rádoby drsnými postavami, je znát z každého políčka filmu. Jsem zhruba v půlce, kdy se hlavní hrdinové snaží napříč vesmírem naverbovat hrdiny k tomu, aby bojovali s nacistickými záporáky. A samozřejmě začínáme v zaprášené vesmírné krčmě, aby těch odkazů na Star Wars nebylo málo. Jenže Snyder není dobrý scenárista a namísto pamětihodné scény se tak dočkáme jen další plytké představovačky, která však staví pouze na tom, že postavy jsou drsné.

Kam až sahá marnost režiséra je patrné z toho, jak strašně málo se toho podaří říct o postavách na téměř půlce megalomanské stopáže. Do děje neustále vstupují postavy nové a na papíře i concept artech zajímavé, aby jakýkoliv potenciální zájem o ně byl rázem rozšmelcován směšnými dialogy. Prakticky žádná z postav se nemůže pyšnit jinými atributy než těmi, že je drsná, má pohnutou minulost a je drsná. A ještě drsnější. Jedna je do půl těla, další je černý gladiátor, máme tu paní se světelnými meči.

A jejich motivace?

"Když ne vykoupení, co pomsta?" přemlouvá hlavní hrdinka bojovníka, aby se k ní připojil. Ten si poprvé v životě uvědomil, že existuje pomsta.

(dramatic music plays) 

Nejde o jadrnou scénku, která se mi nedávno stala poté, co nás vyhnal hostinský z hospody a já přemlouval kámoše, ať ještě jdeme do nonstopáče, byť to probíhalo podobně. Touto formou je ve filmu představován veškerý nábor prázdných postav, se kterými si Snyder hýbe tak, aby odpovídaly jeho teen vlhkým snům. Motivace nula, jen drsné promluvy z pera školáka. On vlastně musí mít strašnou radost, neboť se mu povedlo kompenzovat svou ukřivděnost tím, že mu Netflix dal peníze na to, ať si natočí vlastní fanfikci. Nekecejme si, každý z nás má v šuplíku či v tajné složce na kompu složku, kam si píše a doufá, že jednou napíše román, scénář nebo pěknou povídečku. Snyderovi se povedlo na to dostat penízky a může být rád. Já sám si pamatuju, jak mě maminka chválila, když měl můj blog s fanfikcí o upírech desítky přečtení měsíčně. Blahosklonně mi řekla, že jsem šikulka, netuše, že z těch desítek prokliků je půlka mých. A druhá půlka jejích. A ten zbytek byl nějakej Zbyšek, který mě pákrát zval do sauny.

Zapomněl jsem, že výše popsaná scénka není jedinou formou náboru postav a rozšiřování jejich motivace. Nechci Zackovi křivdit, proto zmíním i druhý způsob, kterak jsou drsoňské charaktery pašovány do děje a boje proti záporákům. Představme si proto druhou, třeskutě zábavnou a napínavou cestu, jak verbovat.

"Půjdeš s námi do boje proti záporákům?"

"Ano." 

Jenže sypání nepodstatných postav pokračuje. Byť se občas otřeme o scénu, která vizuálně nepůsobí tragicky, jakýkoliv lehce pozitivní dojem je zničen oním prázdným scénářem, který staví téměř na všech klišé, která se kdy v akčních filmech objevila. A přiznám se, trošku jsem si spinknul, takež vůbec netuším, co za postavu se momentálně na monitoru vyskytuje. Jde nejspíš o nějakého mimozemského krále. Evidentně je hodný a zemře, jak vidno z jeho zjevu. Ten připomíná stydké pysky s laskavýma očima. No a bum - jasně, že umřel. Cítím něco? Ne. Jen nepřebernou radost z toho, že Netflix poskytuje vítanou možnost si pustit snímek v rychlosti 1.5. A světe div se, ty zpomalovačky i tak působí strašně natahovaně! To je kumšt. Měl snad Snyder absolutní dohled nad střihem? Seděl ve střižně sám? Nebo tam měl kamaráda? Maminku? A jak taková situace probíhá? Střihač sedí upoceně u monitoru s obavou se ozvat, zatímco Zack vyšinutě sleduje obrazovku a opětovně prohlásí: "Tak! A tady to zpomal!" A střihač po šestapadesáté znovu uposlechne a zpomalí robota, jak má věnec na hlavě. 

Roztažená nezábavná nuda. V mysli mi vytanul pěkný perex, škoda, že už jsem přišel na jiný. Dílo je to vpravdě úmorné, ten čas se neuvěřitelně táhne. Možná některé scény přeskočím, byť tím naruším kreativní vizi Zacka Snydera. Má smysl s tímhle ztrácet čas? Opět se mi potvrzuje, že čas běží pomaleji, když se nudím. A z čeho se čas vlastně skládá? Lze jej rozložit? Složit? Dát mu věnec na hlavu? 

Co to vlastně jako je? Ten robot? Hlas Anthonyho Hopkinse je fajn, ale zmatené prostřihy, které napříč filmem ukazují robota, jak sedí na mechu, očichává pšenici nebo nosí parohy netuším, kam zařadit. Jsem z toho zmatený. Tříhodinová stopáž nebetyčně vyzývala k tomu, aby každá z postav měla vlastní smysl. A nepodařilo se to snad ani u jedné. A ten robot prostě chodí po poli a nosí parohy! Proč jako? Vždyť je to úmorný! Nic, už se zlobim, rozdýchám to a zklidním se. Rozhodně mi v tom ale nepomůže Snyderova práce s barvami. Vše je šedé, vyblité a lesknoucí se. Tak, a teď tam rádoby heroicky umřel někdo důležitý. Vyvolalo to ve mně něco? Kéž by. Ale měl dredy. A moment! Vždyť to je ten týpek cyborg z Ligy spravedlnosti! Já myslel, že umřel nebo někoho zmlátil. Ale on evidentně furt hraje. Přejme mu to. 

Nekouká se na to pěkně, abych se zase vrátil ke své vzletné myšlence o barvách. Vše díky tomu vypadá stejně nevýrazně. Proč nikde není třeba červená? I ta krev je černá. Nebo žlutá, to je hezká barva. Červená je obecně strašně zajímavá, je statisticky prokázané, že fotbalové týmy hrající s červenými trikoty vyhrávají častěji. Škoda, že jsme na Euru 2004 s Řeky hráli v bílém. Zase utíkám... Ale moment, on je skoro konec! Teď tam ještě mluví nějaká paní s modrýma očima, která je zároveň motor velké lodi, kterou krmí lidskými ostatky a v očích má žal. Vážně jsem tohle napsal? Nespinknul jsem si zase? Tou nudou bych se nedivil. Je to fakt úmorný. Odehrál jsem při tom tři pěkné partie šachu. Nicméně jsem všechny prohrál. A možná je ten film až taková nuda, že do odstavců schovám pro zvídavé čtenáře lehkou šifru.

Což mi připomíná, že se mi v průběhu sledování za spícími víčky odehrálo podivné drama, v němž se záporák z filmu oddával lepkavému koitu s chapadly, která ho dávila. Zvláštní sen. A bum. Jakožto poctivý recenzent jsem si klikl zpátky a ono to tam fakt je. Záporák má sex s chapadly. A jako v každém filmu se po aktu nijak neutře, nepoužije ani suché ubrousky, natož ty hygienické. Tím tato scéna naprosto ztrácí na realističnosti, škoda. 

Přehrajte si trailer Tak, a je konec. Hosana na výsostech, jsem živ a zdráv. Snyderova marnost trvá, není tam nic. Dostal neomezené prostředky, mohl si natočit co chtěl a v plném světle předvedl, že jako autor již nemá co říct. Na konci recenze by vždy mělo být nějaké pěkné shrnutí - postavy jsou nudné a plytké, děj vrší jedno klišé za druhým, a to navíc zpomaleně. Není to hezké, je tam sex a krev a vybuchující opičky. Hezká 3.

O této ohavnosti jsme mluvili v posledním Liveku. A je tam i ten vlak.