Pokud pravidelně (a poctivě) čtete náš web, nejspíš jste narazili na zprávy o tom, že se jakýsi český režisér snaží prorazit v Hollywoodu. Po letech napjatého očekávání se ve Varech premiérově objevil celovečerní debut Martina Krejčího, dosud hlavně režiséra reklam nebo některých znělek karlovarského festivalu. A hlavně výborného kraťasu Fricasse. Potenciál tam tedy rozhodně byl a my byli zvědaví, jak se českému tvůrci podařilo prorazit za velkou louží. Výsledek je ale bohužel poněkud rozpačitý.

Sledujeme dospívající chlapce Paula, který žije se svým otcem a pomalu dospívá v muže. Matka jej jako malého opustila a třináctiletý mladík se dost těžko protlouká; ke všem pubertálním trablům totiž musí řešit něco těžko představitelného – trpí vzácnou genetickou chorobou, kvůli které má celé tělo porostlé hustou srstí. První lásky, separace od otce či vztahy s vrstevníky jsou pro tohoto „vlčího chlapce“ nepoměrně složitější, ne-li nemožné. Když pak dostane zprávu od své matky, vypraví se za ní a samozřejmě ještě netuší, že cestou objeví především sám sebe.

Navzdory bizarnosti a slzopudnosti původní premisy se velmi rychle ocitneme ve zcela standardním coming-of-age příběhu, který moc trumfů v rukávu nemá. Rozdělení do kapitol vede k tomu, že si toto naplňování vzorců uvědomíte ještě rychleji než obvykle. Paul totiž postupně potkává archetypy kamarádky, pokušitelky, moudrého starce, překonává odyseovské překážky a postupuje linkou dospívání až příliš stereotypně.

Hlavní role skvěle zvládá Jaeden Martell, kterého diváci ve Varech mohou vidět i v hororu Chata; ve svých šestnácti letech zvládá obě tyto polohy bez problémů, takže lze očekávat, že filadelfského rodáka čeká zářná budoucnost. Té už se vcelku dočkali Chloë Sevigny a Chris Messina, kteří Martellovi sekundují. Zmínit si zaslouží i dvě mladé herečky, Eve Hewson a Sophie Giannamore, na něž se budu v dalších rolích rovněž těšit. A hlavně John Turturro, jenž byl velkým tahákem filmu od samého začátku; jeho ztělesnění antagonisty připomíná Lebowskiho Jesuse víc, než aby to byla náhoda, a démonický herec si své scény jednoznačně krade pro sebe.

Kdybyste nevěděli, že je pod filmem podepsaný český režisér, vůbec byste to nepoznali. Výsledek vypadá jako klasické americké indie, kterému se zatleská na Sundance a následně zapadne. Řemeslně se Krejčí drží spíše při zemi, soustředí se na svého hrdinu a bizarní postavičky okolo něj. Inu, jako debut je to dílo podařené, ovšem jestli chceme vidět opravdový průlom tuzemských barev pod hollywoodskými kopci, musíme ještě chvíli počkat; a možná jen na další Krejčího dílo.