Hrané remaky klasických animovaných pohádek od Disneyho už jsou v podstatě samostatnou filmovou kapitolou. A v poslední době i dost sterilní a unavující kapitolou. Ano, sem tam se tu najde nějaká ta svižná a správně oddychová předělávka (Popelka, Aladin), ve většině případů se ovšem jedná o naprosto rutinní a nenápaditý převod pohádkových klasik, u nichž se velký tvůrčí přístup ani neočekává. Pro Disneyho jde totiž stále o dosti výnosnou sázku na jistotu a jednoduchou továrnu na peníze, kde žádné větší ambice ani nejsou. A nyní z této dolarové fabriky vylezl další kousek, nová hraná verze Pinocchia. Toho si vzal však na starost režijní klasik Robert Zemeckis, přizval na palubu svého věrného parťáka z Forresta Gumpa či Polárního expresu Toma Hankse, a snažil se prolomit své současné režijní prokletí. Jenže se mu to zase moc nepovedlo.

Už asi tak po stopadesáté tak dostáváme příběh dřevěného kluka Pinocchia, jehož si vyřeže starší dobrák a samotář Geppetto a díky padající hvězdě a víle se dočká života a chce, aby z něj byl normální kluk. A dál se jede tak, jak už to všichni známe. Pinocchio se vydává na řadu dobrodružství, Jiminy Cricket ho dostává z průserů, tatínek ho hledá… a divák se trochu nudí, protože nedostane nic moc nového a osvěžujícího. Nový Pinocchio se od klasického animáku z 40. let po příběhové stránce příliš neliší, dojde i na klasické písničky a řadu vizuálně krásných a digitálních atrakcí… ale s vámi to nic neudělá.

Neříká se mi to snadno. Obzvláště u tvůrce, co má na kontě Forresta Gumpa, Návraty do budoucnosti či Falešnou hru s králíkem Rogerem (dočkáme se mimochodem úsměvného odkazu), ale Robert Zemeckis už na to zkrátka nemá. Slavný režisér má sice na první pohled hezkou vizi a snaží se zkombinovat modernější pohádku s poetikou původního animáku, jenže to bohužel v jeho rukách moc nefunguje. Úvod s Jiminy Cricketem a zrodem Pinocchia má ještě poměrně funkční a roztomilou pohádkovou atmosféru, jakmile se ovšem dřevěný hrdina vydá poprvé do školy, začne rutinní nuda, v níž titulní postava dělá blbiny a Cricket pořád někam padá. 

Ano, kouká se na to hezky, pořád se tu něco děje, rychle to uteče a vlastně bych neměl problém pustit film své ratolesti. Jenže zároveň filmu chybí jakákoliv jiskra, originálnosti a hravost – tedy atributy, jimiž byl Zemeckis ve své zlaté éře pověstný. Nyní už však jde o tvůrce, který si sice stále udržuje hezké řemeslo, ale zároveň vidíte, že trochu zaspal dobu a přeci jen mu trochu ujíždí vlak.

A malinko mu ujíždí vlak i v práci s triky. Jednotlivá digi zvířátka či nebezpečný ostrov sice vypadají skvěle, na hlavního hrdinu ale není zrovna hezký pohled. Pinocchio totiž vypadá opravdu ošklivě a sázka na mix 3D animace a zároveň co největší přiblížení se předloze se v tomto případě vůbec nevyplatila. Kluk s velkým nosem působí v mnoha záběrech neohrabaně a ve tmě či ve vodě vyloženě nehezky. Kvituji, že chtěl dát režisér pohádkové ikoně jistou stylizaci, v tomto směru to ovšem nebyl krok správným a vedle ostatních postaviček působí Pinocchio hodně zvláštně.  

Přehrajte si trailer Nový Pinocchio není vyloženým průserem a pořád splňuje bez problémů standardy pohádkové jednohubky, na níž je vidět štědrý rozpočet a děti u něj zkrátka remcat nebudou. Jen vám už tento xkrát zpracovaný příběh nic neřekne, tvůrci se ho nesnaží posunout ničím vpřed, a když se tu už náhodou objeví zajímavý prvek (Geppettův motiv k vytvoření Pinocchia) není v podstatě vůbec rozpracován. Písničky jsou ucházející, akčnější pasáže plní účel, Tom Hanks si uhraje svoje, ale je to prostě jen další nenápadité naplnění současné disneyovské škatulky. A smutné je, že ji bez většího zápalu naplňuje právě bývalý režijní velikán.