Když Guy Ritchie kývl na nabídku natočit Aladina, měl jsem radost. Ne kvůli tomu, že bych se na novou hranou disneyovku tak moc těšil, ale dalo se předpokládat, že se z téhle pohádky vyklube hit a ten Ritchie potřebuje jako sůl. Jeho poslední dva velké filmy Krycí jméno U.N.C.L.E. a Král Artuš: Legenda o meči byly komerční propadáky a já už jsem se o jeho kariéru začal trošku bát. Jak moc úspěšný Aladin bude, to zjistíme za pár dní. Jak moc je dobrý, to víme už dnes.

Pokud už jste sjeli na číselné hodnocení, asi jste z toho vydedukovali, že jsem z kina odcházel vcelku spokojený a dovolím si tvrdit, že Aladin jen tak někoho nezklame. Ale zároveň je docela malá šance, že by vyloženě uchvátil. Guy Ritchie odvedl v rámci možností hodně dobrou práci, na druhou stranu faktem zůstává, že u Disneyho těch možností u podobných projektů režisérům moc nedávají. Ritchie měl natočit hranou verzi slavného animáku, která by vypadala podobně jako originál a pokud možno by to mělo i podobně fungovat. Žádné velké změny, žádné velké experimenty, žádné zásadní novinky. Ritchie tohle všechno zvládl na výbornou, je však otázka, jestli to chcete vidět.

Aladin: FOTOGALERIE

Ono jde ve výsledku opravdu o skoro stejný film jako před lety, jen není hraný a není v něm Robin Williams. Pokud se ovšem přizpůsobíte faktu, že vás tady nic nového nečeká, je výsledek vlastně docela fajn. Příběh ideálně kombinuje dobrodružství pro kluky, romantiku pro holky, fajn písničky a velkolepou výpravu. Pokud měl režisér za úkol natočit poslat do kin epickou rodinnou podívanou pro celou rodinu (a to měl), odvedl dobrou práci. 

Aladin skutečně vypadá pompézně v každém záběru. Kostýmy září barvami, arabské město je plné špinavých uliček i obřích paláců a s hudebními a s tanečními scénami si tvůrci hodně vyhráli. Aladin dovede vizuálně strhnout, takže nakonec ani moc nevadí, že příběh o mladém zlodějíčkovi, kouzelné lampě s Džinem, krásné princezně a třech přáních znáte. Ritchie pádí dopředu a pořád je na co koukat a čím se kochat. Někdy je to až kontraproduktivní, protože třeba úvodní akci, která se míchá s písničkou, nakonec není úplně snadné usledovat. Popravdě bez většiny písniček bych se celkem obešel a i díky nim má Aladin přes dvě hodiny, což může být u pohádky problém, na druhou stranu rozumím tomu, že bez nich by to nešlo. A že v původním znění by možná fungovaly lépe než v dabingu. 

Film naštěstí nestojí jen na skvělém vizuálu, ale i na hercích, kteří odvádí do jednoho výtečnou práci. Neznámý Mena Massoud je jako Aladin hodně velký sympaťák, Naomi Scott je zase princeznovsky krásná, hlavními hvězdami jsou ovšem Marwan Kenzari a Will Smith, z jehož ztvárnění Džina byla spousta fanoušků docela nervózní. Kenzarimu jde záporák zatraceně dobře, ale až momenty, kdy mu regulérně hrábne a začne si užívat nově nabyté kouzelné moci, si viditelně užívá. Smith – ten mimochodem vypadá podstatně lépe než v trailerech – se zase nesnaží zakrývat, že se pokouší jít ve stopách Robina Williamse. A dělá to velmi úspěšně. Ritchie neměl nikdy problémy s tím, aby si uhlídal rychlé stříhání, dialogové přestřelky mezi hrdiny a aby obyčejná scéna, v níž dva lidé sedí a povídají si, vypadala jako akční film. On a Smith dávají Džinovi neskutečnou energii a jeho hraná verze se co do zábavnosti bez problému vyrovná animovanému originálu. 

Přehrajte si trailer Vyloženě jsem tedy nic nehanil, takže proč není hodnocení vyšší? Jednoduše proto, že Aladin tak strašně očividně sází na jistotu a jeho tvůrci se musí zuby nehty držet stylu originálu. Ritchie to dělá velmi dobře a třeba ze srovnání s nedávným Dumbem vyjde jeho novinka jako naprosto fenomenální podívaná, ale přeci jenom se až příliš často dostaví trošku nepříjemný pocit, že se tu až moc hraje na jistotu. Celkově jde ovšem tak jako tak o povedený rodinný film pro všechny generace, znalce animáku nebo diváky, kteří se s Aladinem setkají poprvé. Kouká se na to velmi příjemně.