To takhle šéf Warnerů praštil do stolu a povídá "Harry Potter skončil, potřebujeme ho něčím nahradit." Následovala chvíle ticha... načež se z rohu místnosti se ozvalo: "Co třeba Petr Pan? To je skoro jako Potter a navíc to má kupu létajících lodí, takže přijdou i fanoušci Pirátů z Karibiku." "Hmmm..." zamyslel se zoufalý terč hladových akcionářů, který právě odklepnul deset comicsových filmů na základě jednoho. "Berem!"

Jasně, je slušná pravděpodobnost, že zrod filmového Pana neproběhl zrovna takhle. Určitě k téhle fikci ale měl blízko, protože nový celovečerák Joea Wrighta od začátku přímo křičí, že byl odklepnut z podobného popudu. Když se v úvodní scéně pokládá na zápraží mimino s dopisem, můžete stokrát myslet na to, že Petr Pan vznikl téměř sto let před Harrym Potterem. Podobně jako u Johna Cartera, který byl víceméně neprávem trýzněn za vykrádání Star Wars, je to ale ve finále jedno.

Zásadní je, že Pan působí jako neohrabaný mix populárních blockbusterových sérií, navíc nešetrně zahalený do barviček z Alenky nebo Mocného vládce Oz. Křiklavá dobrodružná podívaná, která vás z válečného Londýna přenese do Země Nezemě (jen aby tam načrtla spoustu vágních věcí a většinu z nich pak radši ignorovala), vás strhne tak na prvních 15 minut. Jakmile se totiž létající pirátská loď přestane kočkovat s britskými stíhačkami, jde to s Panem rychle z kopce.

Příběh malého sirotka, který zjistí, že je vyvolený potomek vílího prince (nebo tak něco) a měl by osvobodit kupu otroků, je následně útrapný skoro ve všem. Obsazení se sice chlubí krásnou Rooney Marou, jinak v něm ale najdete jen nevýrazného Leviho Millera a dvojici známých tváří, jež tu nečeká nic jiného než pitvoření. Zvládá ho s větší důstojností letargický Garrett Hedlund nebo pološílený Hugh Jackman, který se tu jako nejdrsnější pirát všech dob producíruje v podivné sukni? Těžko říct. V obou případech ale budete myslet jen na to, že se v Panovi nikdy neměli objevit.

Situace je samozřejmě o něco lepší v akčních scénách, které se chlubí alespoň měřítkem a jak se říká, "něco se v nich děje a je to docela fajn". Jakmile se ale přepne k dialogům, budování mytologie nebo nedejbože srdceryvným flashbackům, jejichž grafické zpracování osciluje mezi "to je nádhera" a "nic v těch barevných šmouhách nevidím!", budete se akorát modlit, aby už konečně odbila 111 minuta a mohli jste jít domů.

Těžko uvěřit, že má tohle všechno na svědomí právě Joe Wright, britský expert na vybroušené dobovky. Pamatujete si, jak Pýcha a předsudek, Pokání i Anna Karenina nádherně ždímají herce a sem tam nabídnou luxusní kamerovou jízdu? Pan je doslova protipólem téhle péče, odhodlání a kreativity. Což bude pro lidi, kteří neviděli trailery (a nevědí, že film napsal scenárista Doby ledové 4), hodně studená sprcha.

Jistě, Pan ve finále spadá do kategorie neškodného dětského filmu. Je to taková další Narnie (akorát je tu tolik zeleného plátna, že z toho leckterý rodič dostane osypky) a kdekdo se asi těší na to, že dostane alespoň zajímavý prequel ke svému oblíbenému příběhu. Inu, jestli si pod slovem "zajímavý" představujete po všech stránkách nedotaženou pirátskou báchorku, která vás soustavně mlátí odkazy na Hookovu budoucnost, asi do toho kina jděte. Všichni ostatní ale ruce pryč, tohle je spotřební ani-ne-průměr jako vyšitý!