Scott Cooper není hororový režisér. Osobně se mi jeho filmy dost líbí, thriller Pryč od pece byl výborný, gangsterka Black Mass je jako Skrytá identita pro dospělé s vkusem a Nepřátelé, ačkoliv mám raději tradičněji pojaté westerny, mě vlastně ve finále taky nadchli, zejména co se týče práce s postavami. Zatímco si však Cooper se všemi těmito žánry poradil a byl v nich doslova jako ryba ve vodě, jeho čerstvý pokus o alegorický folk horor Paroží už mě tolik nenadchnul.

Příběh snímku se odehrává v chudé části industriálního Oregonu, hned úvodní sekvence pak diváka seznámí s místními poměry, kdy dva feťáci využili opuštěný uhelný důl jako svoji varnu pervitinu. Záhy však zaslechnou podezřelé zvuky, a po chvíli je jasné, že muži v útrobách dolu probudili něco, co neměli. Po nadějném intru ale přichází rychlé vystřízlivění.

Děj se totiž rychle přesouvá k Julii, učitelce na základní škole (Keri Russell), která se do města vrátila po mnoha letech. Nyní žije se svým bratrem, místním šerifem (Jesse Plemons), a vedle snahy oslovit své studenty v oblasti historie pak taky bojuje s traumatickými vzpomínkami na své dětství, kdy ji zneužíval její vlastní otec, což z ní v dospělosti učinilo teď už vyléčenou alkoholičku. K tomu, aby sáhla po flašce, ale v rodném městě nikdy nemá daleko. Zápletka se každopádně výrazněji pohne, jakmile se Julia střetne s mladým Lucasem Weaverem, synem feťáka z úvodu, jehož děsivé kresby ji přivedou na myšlenku, že chlapci nejspíš někdo ubližuje podobně, jako kdysi jí.

Jak už jste si nejspíš domysleli, snímek se následně točí zejména okolo traumat spojených s rodiči a různými formami zneužívání, přičemž i během jinak střídmé devadesátiminutové stopáže často stojí zaseknutý na jednom místě, bez napětí, akce, ale vlastně i jakékoli výraznější atmosféry. Problémem je i fakt, že na horor je zbytek děje strašlivě předvídatelný, a až do konce nenabídne jediné překvápko, jediný moment, kdy byste si sáhli na hlavu a zděsili se, co za zvrat si pro vás šikovný režisér připravil.

Pomalé tempo vyprávění nebo absence zvratů by se však daly jakž takž prominout, kdyby zde alespoň fungovaly ty dramatické linky. Jenže veškerá traumata spojená s hlavní postavou učitelky jsou zde zjevně opravdu jen kvůli tomu, aby mnohdy ignorovala zdravý rozum a hnala se vstříc věcem, kterým buď nerozumí, nebo kterých by se měla bát, jako třeba finále, které zabíjí veškerou předchozí snahu o racionální přístup k věci za účelem jakéhosi rádoby emocionálního vyvrcholení, jenž ale jinak nedává vůbec smysl. Člověk by čekal, že přitom zvládne porazit alespoň své vlastní démony, na to už ovšem scénář jaksi zapomněl. Bohužel pak navíc není sama, kdo se zde chová jako typická hororová figurka, se kterou scenáristé s přibývajícím časem jen netečně hýbají tak, jak se jim to zrovna hodí.

Vedle marných postav i nefunkčních dramatických linek navíc Cooper selhává i v těch základech. Možná je to tím, že se jedná o jeho první příspěvek do žánru a chybí mu tolik potřebný cit, nicméně veškeré lekačky a gore scény působí jako z druhé cenové. Jasně, film o nich primárně není, o to víc pak ale člověka mrzí, že to tentokrát nešlape ani na takhle bazální úrovni. Navíc když už se nějaký nepříjemný obraz přece jen povede, většinou je později zopakován, takže ztrácí na významu i síle. Nicméně co se naopak aspoň trochu daří je práce s přesahem a symbolikou.

Aniž bych příliš spoileroval, ústřední monstrum vychází z folklórních mýtů domorodých indiánských kmenů z oblasti Velkých jezer a severovýchodních lesů USA a Kanady, a je zde de facto alegorií na to, jaké zlo lidé páchají nejen na svých dětech, ale třeba i vůči přírodě. Ostatně důl, který měl zůstat opuštěný, a politická situace, která vedla k jeho znovuotevření (film vznikl v době, kdy byl Trump prezidentem), jsou jasnými signály, že lidé na téhle planetě dělají něco špatně, a ona je za to následně trestá. Jenže klíč k takové interpretaci je na rozdíl od jiných alegorických filmů až příliš čitelný a jako divák jsem tak ve výsledku ani neměl nad čím pořádně přemýšlet, byť jsem částečně ocenil tu snahu.

Přehrajte si trailer Ve výsledku mám zkrátka pocit, že si Cooper nabral příliš velké sousto, chtěl toho jedním komorním hororem odvyprávět příliš, a z velké části se mu to nepovedlo. Ledacos zachraňuje herecký výkon skvělé Keri Russell (The Americans mi moc chybí) i samotné prostředí oregonských lesů, je to ale pořád proklatě málo, zejména na poměry takového režiséra. Na to, jak dlouho se tenhle horor odkládal, aby mohl jít do kin, bych čekal, že se bude jednat o podstatně výraznější kousek. Velká škoda, něco mi však říká, že návrat ke spolupráci s Christanem Balem v hororové detektivce The Pale Blue Eyes by mohl dopadnout daleko lépe.

P.S. po produkčním dohledu Guillerma del Tora tu není ani vidu, ani sluchu. To jen kdyby to někoho lákalo kvůli němu.