Je tomu sotva pár týdnů, co jsem se v recenzi na Někdo to rád v Plzni zamýšlel nad tím, proč české komedie pro průměrného diváka tolik slevují ze svých standardů ve snaze zalíbit se širokým pracujícím masám, a už tady máme relativně povedený případ, že tomu tak rozhodně být nemusí. Ovce žerou první je režijním debutem herce, scenáristy a nyní i režiséra Jana Musila, který na relativně malém prostoru předvede, že komedie pro nejširší publikum může být svižná a vtipná. Stačí k tomu jednoduchý nosný nápad a nebát se vrhnout do hry poněkud netradiční postavy, kolem nichž se začne odvíjet zamotané klubko originálních vztahových peripetií.

Tím nápadem bylo komediálně vytěžit neokoukané a dostatečně atraktivní prostředí motivačních kurzů, jak být úspěšný. Jde přitom o téma, se kterým se v životě nutně setkal každý z nás. Protože kdo by nechtěl v životě něčeho dosáhnout? Ostatně knihkupectví jsou plná všelijakých zahraničních i tuzemských návodů, jak dosáhnout toho či onoho, jak změnit to či ono, jak vytěžit ze života maximum atp. A nejsou to zdaleka jenom knihy – nejrůznějších profesních a životních koučů je plný internet. Stačí kliknout a za pár tisíc už máte štěstí a úspěch prakticky na dosah. Kdo by chtěl být do konce života ovcí, když jako první žerou lvi?

 

Hlavním hrdinou lehce netradičního příběhu je klasický český lůzr jménem Dušan (Michal Balcar). Přes den maká v jakémsi zoo koutku, kde se stará o zvířata (tj. kydá hnůj), aby večer u levného notebooku snil o tom, jak napíše scénář strhujícího historického příběhu o lásce, co pohne celým světem. Tento jeho snový svět současně odráží Dušanovo pokroucené vnímání reality, když do něj promítá své nereálné touhy a představy. Hraje v něm pochopitelně hlavní roli a je to on, kdo mocným kouzlem lásky zachrání svou přítelkyni (Alena Doláková) před pohnutým osudem. Jenže ve skutečnosti se proti Dušanovi všechno spiklo. Nejen že jeho vypiplaný scénář nikoho nezajímá, ale jeho přítelkyně navíc začala chodit na motivační kurzy, kde ji uhranul charismatický kouč (Jan Dolanský), takže Dušan je rázem tím posledním, s kým by chtěla strávit zbytek svého života. Naštěstí je tady koučova podvedená manželka (Gabriela Mikulková), jejíž cesta za pomstou zahrnuje to, že z Dušana udělá lva. Jenže se to celé zvrtne do něčeho, co nikdo nemohl předem tušit.

 

Ovce žerou první je takovým malým filmovým start-upem, tj. nízkorozpočtovým pokusem o natočení komedie bez většího finančního zajištění celého projektu. Promítlo se to nejen do většiny technických stránek snímku, ale i do celkové délky natáčení, kdy první klapka padla již v roce 2020. Nakonec to ale Jan Musil přeci jenom všechno zdárně dotáhl do úspěšného konce a já mu za jeho odvahu tleskám. Ukázal totiž, že nepotřebujete zvučná jména hereckých es (ústřední čtveřice jistě promine), ani podporu státních fondů, abyste natočil komedii, která má nápad a jejíž humor funguje sám o osobě. Navíc komedii, která dokáže oslovit prakticky každého diváka bez rozdílu věku.

 

Klíčem k úspěchu je především pointa celého příběhu, spočívající v tom, že Dušanovi ze všech těch motivačních frází lehce přeskočí a začne kolem sebe vidět znamení a zásahy shůry. V nich spatřuje to, co musí udělat a tomu pak začne podřizovat své chování. Z ovce se tak sice stane lev, ale lev poněkud vyšinutý. Michal Balcar po Lesním vrahovi znovu dokazuje, že je hercem mnoha tváří a dokáže úspěšně zvládnout i komediální formát. Jeho Dušan je přesně ten typ souseda, kterého každý den potkáváte na chodbě a přemýšlíte, co je vlastně zač. Díky němu je zábava sledovat Dušanovo životní zápolení, pro které mu scénář připravil místy až tarantinovské zvraty a situace.

 

Přehrajte si trailer Práce s postavami a chytré propletení jejich životních cest představuje největší lákadlo filmu, stejně jako celá řada drobných nápadů (animované sekvence) a vtipné zapojení několika vedlejších postav (Lída Vlášková, Robert Mikluš, Eva Leinweberová). Všichni dohromady mají jen velmi omezený (až nepatrný) životní prostor, nicméně dokážou ho v rámci žánru vyplnit naprosto uspokojivě a ve prospěch diváka. Výslednému pozitivnímu dojmu svědčí i kratší stopáž (80 minut), která je ovšem dostatečná na to, aby tato konverzační komedie s prvky absurdity získala vaši přízeň. Nebude to zřejmě nejlepší komedie, jakou jste za posledních několik let viděli, protože zmíněné technické aspekty výsledný dojem lehce stahují dolů a některé scény a nápady šly komediálně vytěžit mnohem víc, jde ale rozhodně o svěží pokus pobavit diváka trochu jiným způsobem než konkurence. A to se cení.