Je to už sedm let od doby, kdy měl Jan Hřebejk film v kinech. Tvůrce Pelíšků, Šakalích let nebo Musíme si pomáhat do nich naposledy poslal svou trilogii Zahradnictví, od té doby se ovšem věnuje práci pro televizi, kde natočil pár hodně zajímavých věcí, ale kino je zkrátka kino. Výjimečný stav tak měl být do jisté míry velkým návratem, navíc jde o komedii s notně satirickými podtóny, která se nebojí být aktuální a otevírat zajímavá a poměrně třaskavá témata. Nebo se tak alespoň prezentuje. Výsledek třaskavý je, bohužel však jinak, než by se mi jako divákovi líbilo. 

Karel Beran je zkušený rozhlasový reportér, který obvykle bývá tam, kde se něco děje. Většinou daleko za hranicemi rodné země a v místech, kde mu kolem hlavy létají kulky a on z první linie komentuje války, povstání, rebélie a občanské nepokoje. Momentálně pracuje v Kamburu, malé zemi kdesi na Blízkém východě, kde se schyluje k volbám a tak trochu i k revoluci. Jenže Karel zjistí, že jeho láska Marta ho v Praze možná podvádí s mladým kolegou, a tak odjede domů, aby ji chytil při činu. Jenže když je v Česku, v Kamburu skutečně dojde k povstání. A protože jeho šéf neví nic o jeho cestě domů, musí Karel vysílat dál. V kuchyni tak vzniká nejen improvizované studio, ale i improvizovaná občanská válka. A Karel, pokoušející se zachránit svůj vztah, nebo alespoň mužnost, se začíná zamotávat do svých lží. A divák začíná trpět. 

Výjimečný stav je adaptace divadelní hry a je to na něm bohužel prakticky v každém závěru vidět. Pokud vyrazíte do kina s očekáváním něčeho jako filmu, čeká vás u nového Hřebejka nepříjemné překvapení. Devadesát procent snímku se odehrává v interiérech, ven se podíváme prakticky jen v úvodní scéně a pokud nepočítám pár záběrů z rozhlasového studia nebo porady, musí si tvůrci většinu času vystačit s jednou kuchyní, velkým obývákem a předsíní. Výjimečný stav tak vypadá jako epizoda comebacku nebo povídka z Bakalářů a vizuálně tedy rozhodně nestrhne. A bohužel to není jeho největší problém. 

Ten tkví v tom, že i když láká diváky na komediální satiru a tvůrci tu bezpochyby pracují se zajímavými tématy, reálně je Výjimečný stav lidová komedie. Taková ta řachanda z ranku Líbáš jaků bůh, Líbáš jako ďábel a občas i lidových veselic Zdeňka Trošky. Nebudu nikoho soudit, každé zboží si najde svého kupce a podle reakcí některých kolegů v sále se to daří i Výjimečnému stavu. Mně osobně připadalo, že všechno to řvaní a pokusy o humor přebíjejí potenciálně zajímavé téma o fake news, lžích a odpovědnosti novinářů.

Výjimečný stav: FOTOGALERIE

A není moc jasné proč. Motivace jednotlivých hrdinů prakticky neexistují, v každé scéně jim jde o něco jiného (Karle, já tě nepodvedla, Karle, ty jsi rozhlasová superstar a musíš dál vysílat a já jdu do práce, Karle, dej mi tu pistoli ty sociopate) a jen těžko si k nim člověk vybuduje vztah. Ale popravdě i kdyby to šlo snáz, ten vztah by asi příliš pozitivní nebyl, protože Výjimečný stav je zaplněný postavičkami, které jsou buď amorální, nebo úplně vylízané. 

Přehrajte si trailer Dovedu si představit, že to funguje na divadle a když má člověk chuť vyrazit za kulturou a touží po něčem méně náročném, může se bavit. V téhle podobě se ale Výjimečný stav rozpadá do podivné změti nehezkých záběrů, nelogického chování postav, křiku a křečovité snahy spojovat lidovou legraci s velkými tématy a pointou „mámo podívej, oni jsou blbí úplně všichni“. Od hlavních hrdinů, až po jejich souseda věřícího všemu, co se říká v rádiu, protože média nelžou, jehož příběh se na ten hlavní napojuje skutečně jen velmi uměle. A jako bonus k tomu hraje dost možná nejhorší hudba, jakou jsem v životě slyšel.

Film probíráme i v novém MZ Live:

A i když se Tatiana Dyková s Vetchým (v módu Jirky Luňáka z Okresního přeboru) snaží a v tom divadle by mě možná bavilo se na ně koukat, ve filmové podobě je to ve výsledku křeč měnící se občas v trapnost. Křeč, která čas od času připomene, že někde za tou hromadou křiku, vulgarit a fórů útočících na první signální, se schovává vlastně docela zajímavá podívaná zabývající se aktuálním tématem, jaké by si rozhodně zasloužilo důstojnější zpracování.