Superhrdinů je teď v oběhu spousta, ale žádný z nich nenosí na hlavě klobouk. A protože Zorro zatím pořád čeká na svou novou filmovou šanci, může dostat prostor chlapík, co na rozdíl od něj doplňuje černou škrabošku bílým klóbrcem a „stříbrným“ koněm. Říkají mu Lone Ranger, věří ve spravedlnost a chtěl by klátit svoji švagrovou… ale to je možná příliš velká zkratka.

Osamělý jezdec: FOTOGALERIE

Silné gagy se pravidelně střídají s těmi slabšími a Jack Sparrow v nedohlednu.Každopádně v něj věřil producent Jerry Bruckheimer. Ten vždycky po premiéře svých posledních Pirátů z Karibiku doběhne za hlavouny od Disneyho a vylíčí jim, že má námět na novou dobrodružnou sérii, která může taky vydělávat po miliardách. Hlavouni sice nevěří, ale stačí jim zvednout telefon a nechat si potvrdit od chlapců z účtárny, že strýček Jerry opravdu umí miliardy přinést… a může se investovat, točit a snít o nové silné značce.

Jenže tak snadno to nejde. Už u Prince z Persie se Bruckheimer ošklivě spálil. Tentokrát ale může zatýct ještě víc, protože prašiví kojoti z prérie tvrdí, že se na tuhle westernovou story, inspirovanou letitým televizním seriálem, vyplýtvalo dobrých 250 milionů dolarů, a to prosím bez dalších desítek mega na marketing a rozdistribuování téhle vysněné globální rádobyhitovky po všech kontinentech.

Což o to, peníze jsou celkem vidět. Všimnete si stovek kostýmů, pečlivě vyladěných interiérů, desítek pražců pokládaných do texaského písku (stavaři v nás zaplesají) a náramně nasnímaných scenérií, po nichž občas profrčí vlak nebo rovnou digitální stádo bizonů. Jenže k čemu to, když tahle dobrodružná jízda není žádným střemhlavým sešupem, ale občas spíš unaveným kodrcáním v lokálce.

Jerry Bruckheimer se vůbec nepoučil z přepálených a nekonečně užvaněných Pirátů z Karibiku 3, na nichž dělal s režisérem Gorem Verbinskim naposledy. A znovu odklepl scénář, který sny o lehké popcornové zábavě mění v klopotný dvouapůlhodinový kolos, u něhož by se divák zapotil, i kdyby nebylo vůkol třicetistupňové dusno (na scénáři opět makali Ted Elliott a Terry Rossio, plus zjevně i spousta ne-až-tak-vtipných poradců na hlášky). Mnoho minut se tráví pletichařením, nebo se tu rozprostírá dialogová hlušina, aniž by ji měl kdo nebo co rozčísnout: Místo adrenalinových akčních sekvencí se rozehrávají osudové klinče s indiány nebo kavalérií, bránice destruující gagy se pravidelně střídají s těmi slabšími a Jack Sparrow pořád v nedohlednu – protože místo něj je tu indián Tonto, chlapík s kamennou tváří a strašným tajemstvím. A taky s mrtvou vránou na hlavě, co ji pořád krmí. A s výrazně menším smyslem pro exekuci humoru.

Přehrajte si trailer Johnny Depp v tom být bez viny. Jeho gesta pořád dokážou rozesmát. Ale půdorys téhle letní show je bohužel až příliš málo atraktivní, takže i když ho Verbinski opečovává svou typickou velikášskou optikou, nezpochybnitelnou letní pecku z Osamělého jezdce vydolovat nedokáže. Má tu totiž k ruce vlastně jen hromadu písku, bezbarvé manévry mezi kolty, zaměnitelného hrdinu, opuchlou Helenu Bonham Carter, co jí pořád ještě nikdo nezprovodil z filmového světa, a vláčky. Spoustu vláčků. Vlastně díky bohu aspoň za ty vláčky! Protože když dostane Verbinski konečně možnost si s nimi pořádně vyhrát, naservíruje vám tak opulentní a dynamické finále, že byste mu možná na chvíli všechno vrávorání odpustili a dovolili mu přetočit finále Indiana Jonese a Chrámu zkázy.

Jenže to je jen kouzlo povedené tečky, které nemůže zastřít, že předchozí dvě hodiny velkopansky obíhaly v kruhu a drze ukrajovaly minuty z našich životů, aniž by je mohly na maximum prosvětlit. Vlastně stále nerozumím tomu, proč se koumák Bruckheimer pořád pouští do těch mohutných dvouapůlhodinových blockbusterů, které záhy ztratí tah na výhybku a topí se ve slovech nebo prázdných atmosférických výjevech. Proč na to sakra nešlápnout naplno a nespustit popcornový tyjátr, po kterém bychom o tu dvojku zoufale prosili? A neodcházeli z kina s lehce prozívanou jistotou, že sequel prostě nikdy nevznikne...