Jedenadvacet let starou videohru Prince of Persia znají snad i ti, pro které jinak vrchol počítačové zábavy představují Tetris a Hledání min. Musím říct, že ačkoli to se mnou není až tak špatné, za posledních deset let jsem bohužel hrál jen asi tři hry. Ale fandou původního Prince jsem (a ještě před ním jsem na osmibitovém Atari asi desetkrát dohrál i první pecku z dílny téhož autora, Jordana Mechnera, Karateku). Je mi tedy trošičku líto, že předlohou nové megalomanské produkce Jerryho Bruckheimera (Top Gun, Skála…) není originál, nýbrž mnohem pozdnější a hráčsky modernější verze s podtitulem Sands of Time. Na druhou stranu, samozřejmě: Koho by bavilo hodinu a půl sledovat paňáčka pobíhajícího po šedivých kobkách, co sedm vteřin vykonávaje manévr „elá hop“? (Mě ano, kdyby to točili Bay, von Trier nebo Troška.) Ale dosti nostalgického vzdychání.

Princ Dastan (Jake Gyllenhaal) nebyl vždycky princem. Jako malý sirotek, protloukající se ulicemi, ale díky své statečnosti padl do oka králi (Ronald Pickup), který jej adoptoval. A tak se teď těší místu na výsluní a má rád svého otce i dva bratry (Richard Coyle, Toby Kebbel), po jejichž boku právě vyráží pokořit svaté město Alamut,  jež se prý provinilo tím, že dodávalo nepřátelům Persie zbraně postupného ničení. (Cítíte to? Čpí nám tu paralela s bushovskou Amerikou.) Princ prokáže v bitvě velikou statečnost, ale nedlouho po vítězství zápletka nemile zhoustne, když je zavražděn král a z mordu je samozřejmě obviněn Dastan. Dává se tedy překotně na útěk ve společnosti „ukořistěné“ princezny Taminy (Gemma Artertonová), která mu ovšem nepomáhá jen tak z dlouhé chvíle. Dastan má totiž za pasem tajemnou dýku, která – jak zanedlouho vyjde najevo – umí obracet tok času.

Nepřekvapivě je po něm vyhlášeno celostátní pátrání, ale rozmrzelý princ nehodlá jen tak prchat. Má v úmyslu očistit své jméno a odhalit taťkova skutečného vraha. Je přesvědčen, že jím je jeho bratr Tus, ale jen trochu zkušenější divák už jistě dávno tuší, že podle (minispoiler) takzvaného pravidla ekonomiky obsazení bude mít ve všem prsty Slavný Herec, Bůhvíproč Obsazený Do Zdánlivě Nedůležité Role (Ben Kingsley).

Nejdřív to dobré: Na filmu je vidět solidní rozpočet a většina trikových scén, kterých skutečně není málo, má vysokou úroveň. Akční scény jsou přinejmenším zpočátku svižné a zábavné. Potěší i obsazení: Jake Gyllenhaal, který doposud nevykazoval zásadnější akčně-hrdinské parametry, je s napumpovanými svaly a zvlhlým pohledem srnečka (se vzteklinečkou) naprosto přijatelným romantickým hrdinou bez bázně a hany. Na Gemmu Artertonovou se náramně dobře kouká a s Gyllenhaalem má kvalitní chemii. Tradičně fajn je i Alfred Molina v roli vypočítavého kšeftaře, ale tak zásadní třeskutosti, jakou v Pirátech z Karibiku vykazoval Johnny Depp, který – ač v podstatě vedlejší postavou – vyrval celou sérii hlavním figurám zpod rukou, nedosahuje. A Ben Kingsley (pardon, Sir Ben Kingsley) sice rozhodně není špatný, ale vykazuje klasické autopilotní syndromy oscarového herce, který potřebuje přilepšenou na nájem. A tím se dostáváme k tomu slabšímu.

Akční scény jsou zpočátku téměř výborné, v duchu parkouru (takové to skákání po střechách a zdech, použité třeba ve francouzském Okrsku 13 nebo v úvodu Casina Royale), ale postupem času trochu řídnou a třeba veliké finále už je klasický neelegantní bordel, v němž se všechno digitálně bortí a rozpadá. A Mikeu Newellovi (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Harry Potter a Ohnivý pohár) bohužel není akce úplně vlastní, pročež ji nezřídka snímá krapet těžkopádně a chaoticky, bez kýžené orientace v prostoru, kterou jsou schopni navodit nejlepší režiséři tohoto žánru. Nejvíc to ale drhne v oblasti scenáristické. Za prvé by tu prospěla podstatně vydatnější várka humoru a za druhé je příběh místy až tupoučký a často také působí dojmem, že byl dopilováván za pochodu, během natáčení.

Suma sumárum je Princ „nic proti ničemu“, i mladším divákům přístupná letní jednohubka, která snad neurazí, nebudete-li se tedy pokoušet brát ji jakkoli vážně. Faktor zábavnosti sice není o moc vyšší než průměrný, ale přinejmenším je na co se koukat (a naštěstí to nemá přes dvě hodiny). Bruckheimer má evidentně za lubem vznik nové lukrativní série, ne nepodobné jeho úspěšným Pirátům z Karibiku, ale do těch (přinejmenším do jedničky) Princovi přeci jen chybí trocha nápaditosti a nasazení. Osobně mě ale mnohem více než výše budoucích tržeb zajímá, jestli se u něj bude dobře bavit Mahmúd Ahmadínežád. A jestli taky umí parkour.