Smutné statistiky úmrtí spojených s předávkováním opioidy ve Spojených státech nadále představují problém, kterému se bohužel filmaři věnují zjevně o něco víc než samotné tamější úřady. Občas z toho sice vypadne naprosto povrchní nesmysl jako V krizi z roku 2021, povětšinou jsou to ale podnětné, hezky natočené, a v případě nedávného Pádu domu Usherů dokonce i netradičně žánrově uchopené kousky, kterým podle hodnocení diváků i kritiků jednoznačně vévodí seriálové drama Absťák s Michaelem Keatonem a Kaitlyn Dever (k dispozici na Disney+). I proto jste se v prvních reakcích na novinku režiséra Davida Yatese Obchodníci s bolestí mohli dočíst, že mnozí kritici filmu vyčítali právě fakt, že přišel tak trošku s křížkem po funuse. Já si nicméně troufám říct, že to pro většinu diváků nebude zase až takový problém. Přednosti tohoto snímku totiž leží jinde než v jeho aktuálnosti. Ale hezky popořadě.

Film ve zkratce vypráví o svobodné matce Lize (Emily Blunt), která je na tom ze začátku tak špatně, že si na živobytí musí vydělávat ve striptýzovém klubu. Shodou okolností ale právě tam narazí na charismatického zástupce farmaceutického start-upu (Chris Evans), který si ihned všimne jejích talentů (dejme tomu, že jich má víc, a u toho to nechme). Slovo dá slovo a Liza se rázem uchází o práci v jeho firmě, kde se jí podaří přesvědčit i samotného hlavního lékaře v pozadí nového léku na bolest Dr. Neela (Andy Garcia). Důvodem je tak trochu i fakt, že jsou všichni v rámci společnosti zoufalí, protože se jim nedaří na trhu s farmaceutiky prosadit. Potřebují přitom, aby aspoň jeden doktor začal předepisovat jejich prášek namísto konkurence.

Začíná tak tradiční americká honba za úspěchem à la Vlk z Wall Street nebo milion dalších s tím rozdílem, že tady tentokrát sledujeme dost možná ty nejstinnější stránky kapitalismu, jaké existují. A to i přesto, že hlavní postavy velkou část filmu netuší, že se lidé stávají na jejich léku závislými, a po předávkování někteří dokonce umírají. Tahle realizace přichází až ke konci, a ani potom to s motivacemi většiny nadále vydělávat obří peníze nijak neotřese. A neotřese to nejspíš ani s divákem, byť to Yatesův film nepodává s žádným přehnaným cynismem. Chybí mu ale jednoznačně větší důraz na perspektivu obětí a jejich blízkých, což právě dělá z Absťáku jednoznačně zásadnější a komplexnější dílo. Jak už jsem ale naznačil výše, síla Obchodníků s bolestí spočívá v jiných věcech.

Tak předně je to samotná Blunt, která film nehorázně táhne. Její postava má jako jediná hloubku, nějaký rodinný rámec, historii. Blunt je v tomhle filmu nejen smyslná, zároveň v ní ale vidíte kus něčeho dobrého, něčeho nevinného, díky čemuž se koneckonců její postavě podaří polapit zájem lékařů začít prodávat její produkt. Díky jejímu ztvárnění Lizy bylo snadné se na postavu napojit, fandit jí, a později stále cítit zadostiučinění, když se věci začnou logicky sypat. Navíc Yates po stylu Scorseseho dokázal film naládovat energií, která tu jde se sebevědomým výkonem Blunt ruku v ruce.

Excentrický Garcia a v tomhle filmu nečekaně ztracený Evans jí pak sice zvládají krýt záda, rozhodně tu ale jsou víc do počtu, než že by svými výkony cokoli nadzvedávali. Druhá věc pak je, že ta již několikrát zmíněná stylizace do Vlka z Wall Street (podobně jako třeba u Týpků a zbraní nebo čerstvě Peněz těch tupců) v tomhle filmu funguje a minimálně po stránce tempa mu i výrazně pomáhá, protože se člověk za ty dvě hodiny prostě nestihne nudit. Jasně, Yates není žádnej Scorsese, takže to má svoje limity, a pokud jste už tímhle uchopením navíc znavení, jen těžko vám novinka od Netflixu poskytne mnoho důvodů k radosti.

Přehrajte si trailer Reálně se jí navíc dá vytknout mnohem víc než jen fakt, že přišla pozdě, a že se nezajímá o pohledy těch, co na tuhle skandální kauzu doplatily nejvíc. Například, že i z té byznysové stránky se tu jen klouže po povrchu, stejně tak chybí kvanta dalšího cenného kontextu, takže se o celé problematice ve výsledku prakticky nedozvíte nic, co už jste beztak nevěděli. Rád jsem to ale v tomhle případě přecházel, protože když se na to naopak budu dívat optikou toho, že to v zásadě vypráví jednoduchý příběh o tom, jak zoufalá doba může dohnat zoufalé lidi k zoufalým činům, zatímco to správně pojmenovává, co všechno je špatně, tak jsem zkrátka dostal vše, co bych od takového filmu mohl chtít. Se zábavnou jiskrou a solidním písničkovým doprovodem navrch.

Yates se tak v mých očích lehce vykoupil za nepovedenou sérii Fantastických zvířat a ještě horšího Tarzana, kdy to chvíli vypadalo, že fakt neumí točit nic víc než odstíny šedé v čím dál unylejším tempu. Obchodníci s bolestí jsou ale naopak svižným dramatem rychlého střihu s vynikající herečkou v hlavní roli, několika nápaditými scénami a velice prostým přesahem. Je to film, který lze za spoustu věcí celkem snadno shodit, stejně tak snadno si ho ale lze bez větší námahy užít. Obyčejně bych dal takovému šestku, vzhledem k tomu, jak dobrá tady ale Blunt je, si myslím zaslouží o něco lepší hodnocení a s ním spojenou pozornost.