O FILMU
Ať už si o Milanovi Štaindlerovi myslíte cokoliv, nelze mu upřít, že za kamerou se snaží. Vrať se do hrobu se u kolegy Civala přerodilo ve V.I.M. kult, Díky za každé ráno bychom asi taky ověnčili nějakou tou sympatií a Perníková věž – no, aspoň se tu někdo snažil o jakous takous generační výpověď (jinak se nenechte zmást, tohle už se vážně nepovedlo). Šteindler od roku 2004 v rámci kinodistribuce vehementně pauzíruje, aby do toho konečně po čtyřech letech znovu třískl. V netradičně pojaté (další) generační výpovědi budou scenáristicky znásilněni Vojtka Kotek a Dorota Nvotová jako nekompatibilní páreček, který se během konzumace fermentovaných pochutin na jedné party chatě stane pozoruhodně kompatibilní – až do té míry, že z nedbalosti počne nový život. V rámci věkové kategorie pod dvacet se to samozřejmě ani jednomu nelíbí, a tak se ještě v noci rozhodnou vyrazit atakovat nejbližší lékárnu a svůj problém urychleně vyřešit. Chata je však situována doprostřed lesa a cesta do města se značně protáhne. Slovy profláklého vypravěče: začíná bizarní road-movie plná rozverných lapálií a jiných podivných příhod, která dovolí hrdinům poznat nejen spoustu nových (rozhodně bizarních) postav, ale především sami sebe. A tak i když tu jde „o život“, zase to s tou nekompatibilitou v rámci prožitých zážitků určitě tak špatné nebude a všechno jistě dobře dopadne. I když tu umírají lidi a hraje Alexander Hemala.