Haluzní či snad renesanční? Říkejte tomu jak chcete. Pravda je taková, že málokterý výjev z traileru ke Štaindlerově filmu je přímo uchopitelný, pochopitelný a zakotvitelný v nějaké obecné logice bez znalosti širších příběhových kontextů. Vojta Kotek „paprskuje“ jako chobotničky z druhého patra a mimooperačně tím zvětšuje ňadra a vzápětí chce kohosi podávat žalobu za „zavinění otěhotnění“. Novodobý herecký fenomén Bohumil Klepl se šourá po červeném pozadí, nechá se přejíždět autem a přijme několik posmrtných rad od samotného (asi) Boha. Znovu se ptám: haluzní či snad renesanční? A to samozřejmě nekončíme. Špíz je totiž vydatně prošpikován horou podivuhodných hlášek („Praskla jim prcguma, hehé!“ a sada bonmotů Alexandra Hemaly jasně vedou) a hudbou, která je v počátcích příjemně novátorská, aby se přerodila v neidentifikovatelnou „nováckou“ zvonkohru. Opravdu cením snahu být neotřelý, originální a stříhat trailer alespoň zdánlivě podle západního mustru. Jenže tomu zase chybí řád a jednotná vlna, na kterou by mohl divák nasednout. Změť záběrů rozcupává trailer na pár fragmentů v různých fázích tempa, které vás tak akorát rozhodí. Když jsem ukázku viděl poprvé v kině, zůstal mi v hlavě jenom zmatek. Zůstává mi tam i dnes a to už vím, o co jde.