Slavný filmový bard Martin Scorsese, který se právě potuluje v českých zemích, sice applácké Následky opepřil svou přítomností, ale stejně - ba ještě víc - mám chuť říct: This is NOT absolute cinema. Zvláště když Hillův debut Devadesátky působil maximálně autenticky, mile nostalgicky a gruntovně reálně. Jemné bilancování a loučení se s formativní dobou dětství a dospívání tu zasáhlo i diváka, který totéž prožil v jiné kultuře a jeho zážitky se překrývaly jen částečně a nebo vůbec. O to víc překvapí, že přepálená saturace barev a svícení Následků vyvolávají dojem, jako by to tentokrát generovala umělá inteligence. Ale nejde jen o vizuál. Jakkoliv Hill možná filmem reflektuje své čtvrtstoletí v Hollywoodu, nějak se v ukázce nedokážu dohledat výstižných pozorování, trefných šťouchů a až na meta scénu na placu vlastně ani vtipu. Celé se to navíc posouvá kupředu jen velmi ztuha, dílem i kvůli tomu, že komediální poloha (nebo co to má být) Keanu Reevesovi moc nesedí. Už podruhé v krátké době tak v neakčním žánru působí, jako by měl nejvíc práce s pamětí a vybavováním si naučeného textu, ne tak s tvarováním role. Je fajn, že v postwickovské éře zkouší zase něco nového, ale když jako hrdina uspokojivě netáhne... Možná je to všechno jen nepovedeným trailerem, ale mě tohle umělohmotné období produkce Applu nebaví. Hvězdiček si samozřejmě přidejte/uberte dle libosti.
