S animáky od Netflixu je to všelijaké (ostatně stejně jako s filmy). Na jednu animovanou pecku typu Rodina na baterky či hit Mořská příšera zde připadá deset rutinních či nevýrazných kousků, které proplují zcela pod radarem. Nimona ovšem do této kategorie naštěstí nepatří a už z prvních ohlasů se dalo tušit, že tentokrát by si mohl Netflix připsat animovanou trefu. 94 % spokojených recenzí na Rottenech se silným ratingem 7.9 a 91 % spokojených diváků už je poměrně solidní pozvánkou k příjemně strávené rodinné zábavě. A nutno říct, že tentokrát u Netflixu opravdu vsadili na tu správnou tvůrčí kartu a vznikla poctivá dobrodružná zábava pro celou famílii.

V adaptaci komiksů ND Stevensona se podíváme do svěží vize budoucnosti, v níž se míchají sci-fi prvky se středověkem. Ve středověko-futuristickém království je pak už tisíce let zaveden řád rytířů, kde se členství dědí z generaci na generaci a jehož členové mají chránit království před děsivými příšerami. Hlavní hrdina Ballister je pak prvním člověkem „z lidu“, jenž má do řádu vstoupit. Během jeho pasování je však zabita královna a on se stává hlavním podezřelým. Ballister se proto ocitne na útěku a jediným pomocníkem se mu stává tajemná Nimona, ukecaná holka, která je také odpadlíkem a chce se stát Ballisterovým parťákem. A navíc se umí přeměnit takřka v cokoliv a skrývá se v ní víc, než Ballister tuší. I přesto utvoří tahle zdánlivě nesourodá dvojka sehraný tandem, jenž se dostane na stopu pravému viníkovi. A navíc dokáže diváka poctivě zabavit.

Nimona je totiž svižným animovaným kouskem od začátku do konce, jenž umí zaujmout více, než jsem čekal. Nejdříve diváka osloví sci-fi/středověkým světem, který má velký potenciál a tvůrci (případně komiksová předloha) ho dokáží využít slušnou porcí futuristických vychytávek a vizuálních nápadů. Kombinace sci-fi se středověkými prvky v čele s historií příšery tu pak šlape funkčně a přesně tak, jak má. 

Pak tu máme naspeedovaný a takřka až hyperaktivní tvůrčí styl. Ten zajišťuje zejména hlavní titulní hrdinka, co je totální punkerkou, o scénu dál funkčně hraje na emoce a poté se stane nástrojem destrukce. To vše v sympatickém diváckém podání a režijním stylu utrženém ze řetězu, kdy se autoři nebojí míchat žánry, hrát si s animací a být zkrátka rozjetí na maximum. Pravda, místy je to už moc velký guláš, co nesedne každému, pokud vám ovšem tempo a styl režisérů sedne, začnete si to celé docela užívat. Za to pak můžeme vděčit do velké míry také skvělé ústřední dvojici, které nejde nefandit. 

Nimonu v parádním hlasovém podání Chloë Grace Moretz si prostě zamilujete a užijete si díky ní i hezký emotivní závěr a s utlumeným Rizem Ahmedem k sobě skvěle pasují. Na druhou stranu, právě kvůli zmiňované hyperaktivitě tvůrců působí celek chvílemi až přeplácaně, menší zpomalení by v jistých pasážích neuškodilo a humor bohužel funguje tak 50:50. V jistých pasážích je bohužel až příliš infantilní a je přidáván i do scén, které by bez podobných vtípků vynikly daleko víc. Někdy se holt vtipkování za každou cenu nevyplácí. Také příběh vás pak asi ničím moc nepřekvapí a jede se podle zajeté šablony a předvídatelných dějových zatáček. I díky zmiňovanému závěru, který hezky pracuje s emocemi, to však zase tolik nevadí.

Přehrajte si trailer I přesto je Nimona hodně sympatickým animovaným zjevením, od něhož jsem i přes chválu ze zahraničí nic moc nečekal. A možná právě proto mě dokázala drzá hrdinka docela potěšit. Ano, rozjetý styl nesedne každému a velká dávka humoru mířícího vedle mě nabádá k tomu dát v celkovém hodnocení spíše nekonfliktní šestku. Jenže výsledek mě i přes své mouchy dokázal okouzlit svým nespoutaným feelingem, pozitivní náladou a hlavně nepokrytým tvůrčím zápalem a srdíčkem. A v neposlední řadě také fajn akcí a ještě fajnovějším soundtrack. Nimona je prostě film, jemuž se toho dá vytknout mnohé, i přesto u něj ale budete mít s největší pravděpodobností mít celou dobu úsměv na rtech a na konci vám nebude vadit, kdyby tu do roka byla dvojka. A takových animáků není (nejen na Netflixu) nikdy dost.