Neděle má v křesťanství ze všech dnů v týdnu velmi významné postavení. Je to právě neděle, kdy si křesťanský svět prostřednictvím liturgií připomíná vzkříšení Ježíše Krista. To je notorieta, kterou zajisté nemusím nikomu připomínat. Zmiňuji to pouze z toho důvodu, že v některých světových jazycích se tento „den Páně“ promítl přímo do samotného názvu pro neděli. Například „Domingo“ ve španělštině. A právě odtud pramení název nového snímku baskické režisérky Alaudy Ruiz de Azúa – Los domingos neboli Neděle (v množném čísle). Distributor snímek popisuje jako intimní rodinné drama o dospívání, víře a hledání vlastního místa ve světě. Skutečnost je ale mnohem jemnější a spletitější, než jak by se mohlo na první pohled z popisku zdát.

Ainara (sympatická debutantka Blanca Soroa) je mladá sedmnáctiletá dívka z Bilbaa, studující společně s mnoha dalšími spolužáky na katolickém gymnáziu. Řádové sestry vedou žáky k poměrně přísné kázni, kterou ovšem mládež po večerce porušuje způsobem sobě vlastním – večírky, alkoholem a prvními (vesměs nesmělými) pokusy o milostná sblížení. Ainara je ovšem jiná. Ne že by se podobných rozpustilostí tak typických pro puberťáky neúčastnila. Jenže už na první pohled vám bude jasné, že tato dívenka se bude od ostatních vrstevníků výrazně lišit. Jak moc, o tom je její příběh, který zásadním způsobem rozčeří zdánlivě klidné vody jedné baskické rodiny a vyvolá tolik otázek, že na ně budete jen stěží hledat jednoduchou odpověď.

Neděle to pravděpodobně nebudou mít u tuzemského diváka úplně snadné, neboť pojednávají o věcech, nad kterými musí každý ateista nutně mávnout rukou. Ainara se totiž rozhodne zaslíbit Bohu a stát se jeptiškou. Pokud se ale oprostíte od (případné) strohé racionality a přijmete fakt, že člověk může skutečně cítit lásku Ježíše Krista, jenž k nám promlouvá skrz okolní svět, potom budete společně s Ainarou prožívat něco velmi silného. Jemné předivo víry a náboženství jakožto hlavní leitmotiv je současně protknuto hned několika odlišnými přístupy k tomu, co se v hlavní hrdince děje. Můžete to brát jako formu dialogu, k němuž vás režisérka vybízí, ale rovněž to můžete chápat doslovně jako velmi uvěřitelnou rodinnou situaci, jaká může (např. ve vztahu k nějaké sektě) potkat každého z nás. Ať už v roli dítěte či rodiče.

Ano, jde o silně náboženské téma, protože Ainara namísto lásky k pohlednému chlapci či dívce nalezla v životě lásku k Bohu. Lásku čirou, naplňující a konejšivou, ale i bolestnou až trýznivou. Ve střetu s přísně sekulární částí světa jde o téma, které rezonuje španělskou – a baskickou – společností po dlouhá desetiletí, přičemž se jedná o téma neskutečně osobní a uhrančivé. Alauda Ruiz de Azúa jej ovšem nezkoumá jenom z pohledu víry samotné, ale především z pohledu rodinného. Její snímek totiž pojednává o katarzi, kterou si Ainara a její rodina projde a kde Ainařino rozhodnutí stát se jeptiškou zafunguje jako katalyzátor (nebo spíš rozbuška) dlouhodobě napjatých vztahů. Neděle proto nejsou ani tak coming of age dramatem, jako spíš studií toho, co v životě jedné rodiny způsobí nalezení víry.  

Pokud znáte dosavadní režisérčinu tvorbu (Ukolébavka, seriál Querer), bude pro vás sledování jejího posledního filmu důvěrně známým prostředím. Není to prostředí nijak zvlášť příjemné – právě naopak. Jak se totiž budou postupně na scéně objevovat další a další aktéři rodinného dramatu, s každou vedlejší postavou dozná příběh nového úhlu pohledu. A rodina nové trhliny. Ainařin otec (Miguel Garcés) reprezentuje odtažitou a na peníze orientovanou formu rodičovství, kde veškerou lásku a pozornost dostává jeho nová rodina. Teta Maite (Patricia López Arnaiz) na druhou stranu projevuje k Ainaře téměř až rodičovskou lásku, za níž se ovšem skrývá její vlastní frustrace z neuspokojivého manželství. Babička (Mabel Rivera) by měla plnit roli rodinného stařešiny, jemuž každý naslouchá, místo toho je ale ve vleku svého syna. Pestrou paletu osobností tvořících vztahový propletenec doplňují řádové sestry, nejlepší kamarádka ze školy, mladý kněz a pohledný spolužák, s nímž Ainara poprvé ochutná zakázané ovoce.

Ti všichni sehrají v životě mladé slečny podstatnou roli, aniž by však měli zásadní vliv na její rozhodnutí zaslíbit se Kristu. To totiž pramení z jejího vnitřního přesvědčení s tím, že režisérka Alauda Ruiz de Azúa na jeho základě zkoumá, k jakým důsledkům toto rozhodnutí vede v životě těch ostatních. Ainara o síle své lásky nepochybuje, byť v jednom okamžiku i ona potřebuje znamení, aby se ujistila o správnosti svého rozhodnutí. Její příběh tak není o hledání víry, ale o důsledcích jejího nalezení. Debutující herečka Blanca Soroa uchopila svou roli velmi zkušeně a sebevědomě, neboť Ainara na vás bude působit jako člověk z masa a kostí, jejíž motivace můžete chápat či odsuzovat, ale nikoli rozporovat. Skvělý výkon předvádí rovněž Patricia López Arnaiz, která na sebe postupně převezme roli největšího kritika náboženství, ovšem s tím, že v jejím ryze světském životě panuje absolutní zmatek a chaos.

Přehrajte si trailer Neděle se díky tomu řadí k těm výjimečným snímkům, kde na vás všechny vyřčené i nevyřčené otázky promlouvají zároveň, aniž byste ovšem byli příběhem vedeni k jednoznačným závěrům. Každá z postav je precizně napsaná i zahraná, nepodléhá žádnému zjednodušování a ukazuje svět takový, jaký ve skutečnosti je. Totiž nejednoznačný a z pohledu každého aktéra velmi subjektivní. Jen tu a tam poleví Alauda Ruiz de Azúa v ostražitosti a dovolí vlastnímu scénáři, aby se zabýval banalitami nebo věcmi, které s dějem příliš nesouvisí. Jinak jde o precizní studii jednoho životního rozhodnutí a jeho vlivu na nejbližší okolí.