Guillermo del Toro je jednou z mála jistot v hororovém žánru. Filmy, které natáčí, jsou nejen zajímavé a zábavné, ale často i originální. A když nenatáčí, tak jim alespoň pomáhá na svět jako producent. I on však jednou musel šlápnout vedle a ten okamžik bohužel přišel u Nebojte se tmy.

Nebojte se tmy: FOTOGALERIE

Tahle del Torova novinka a režijní debut Troye Nixleyho není žádný zásadní průšvih a důvodů k tomu, abyste opustili sál před závěrečnými titulky, dostanete minimum. Na druhou stranu tak nějak jsme si za ty poslední roky zvykli, že všechno, pod co se podepíše del Toro, patří ke špičce. A k té má tenhle kousek bohužel hodně daleko. I když je na první pohled zdánlivě všechno v pořádku. Máme tu působivý prolog, velký strašidelný dům, zajímavé herce, atmosférickou hudbu a vůbec všechno, na co jsme u tohoto režiséra/producenta zvyklí. Ze začátku to navíc vypadá, že i tentokrát se dočkáme zajímavého pohledu na hororová témata očima dítěte, což minimálně ve Faunově labyrintu nebo v Princi bez království fungovalo výtečně. Je tu však jedno velké ale.

Přehrajte si trailer Z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu porušili tvůrci to nejzásadnější žánrové pravidlo a to, že "to, co člověk nevidí, ho nejvíc děsí“. Už v nějaké čtyřicáté minutě napochodují na scénu podivné kombinace krys a skřítků, jež navíc nejsou moc děsivé a spíš vypadají jako takoví ti rádoby roztomilí zombie medvídci, na nichž ulítávají emařky. Od chvíle, kdy víte, co ve tmě čeká, se už zkrátka nejspíš bát nebudete. Není čeho. A ani scény, kdy potvory na férovku útočí na malou hlavní hrdinku, nefungují tak, jak by měly. Pocit z neznámého zla skrytého za stěnami je jednoduše pryč a samotné momenty, kdy zubatí chlupáči utíkají po koupelně a v ruce vláčí břitvu, jsou spíš úsměvné než děsivé.

Celkově Nebojte se tmy rozhodně není průšvih, ke skutečně kvalitnímu hororu má však také daleko. Pořád sice díky povedené a působivé první polovině nakopává zadek většině těch bezkrevných remaků a sedmých dílů už pomalu otravujících hororových sérií, ale to k samotnému dobrému filmu nestačí. A přitom stačilo držet se toho, co v žánru zabírá odjakživa. Temné stíny a prázdný starý dům budou totiž vždycky fungovat lépe než oškliví uvřeštění skřeti. Je trochu škoda, že na to tvůrci nepomysleli.