Žádná pozice není neotřesitelná. Nicolas Cage má sice doma Oscara a v druhé půlce devadesátých let se bez něj prakticky neobešel žádný dobrý akční film, ale v poslední době se mu ani trošku nedaří. Vybírá si divné role, jeho herectví připomíná spíš cirkus než film a s tržbami to také není slavné. Kdyby neměl sérii Lovci pokladů a čas od času onu pověstnou kliku, bylo by to hodně zlé. Nebezpečný cíl vypadal podezřele prakticky hned. Zahraniční recenze rozhodně nechválily a diváci se do kina také nehrnuli. O to větší je překvapení, že nový Cage není zas až takový průšvih.

Thajské drama s názvem Sniper z Bangkoku vyšlo před lety na VHS i u nás a bratři Pangové, kteří se podepsali pod režii, prý odvedli zatraceně dobrou práci. Dost možná i díky tomuto filmu se nedávno tato bratrská dvojice přestěhovala do Hollywoodu a podařilo se jí sehnat peníze na americkou verzi. Ta se podle všeho sice od originálu zásadně liší, ale na druhou stranu kdo by chtěl vidět Nicolase Cage, jak hraje hluchoněmého nájemného vraha? Místo toho se tu představí v roli obyčejného zabijáka Joea, který žije sám, pracuje efektivně a v životě nemá nic krom svých čtyř pravidel. A teď ho v Bangkoku čeká poslední fuška. A jak to tak bývá, poslední fuška bývá vždycky nejtěžší, protože Joe zjišťuje, že na svět se nedá koukat černobíle a začíná si uvědomovat, že jeho práce je vlastně docela solidní svinstvo. Z rozjetého vlaku se dá ale vystoupit jen těžko. Navíc když má na krku mladíka, jenž by po něm rád převzal živnost.

Příběhy o zločincích, kteří si začínají uvědomovat, že zabíjení lidí není ani trocho fajn a rozhodnou se začít brigádničit v v nemocnicích, kde dětem předčítají pohádky, jsou absolutní a čisté klišé, u něhož se prakticky nic nového nedá vymyslet. A to je právě největší problém Nebezpečného cíle. Je to zkrátka film, který už předem znáte. Cageův hrdina postupně zjišťuje, že jeho čtyři pravidla, na něž celý život spoléhal, mají své díry a že mluvit s lidmi je často zajímavější než po nich střílet. John Woo natočil na podobné téma svoje nejlepší fláky a Chow Yun-Fat se díky vnitřně rozervaným zabijákům stal legendou. Avšak bratři Pangové bohužel nejsou John Woo a Nicolas Cage s další šíleností na hlavě rozhodně není Chow Yun-Fat.

Jsou tu sice náznaky a snaha udělat z bezcitného likvidátora Joea člověka a zkombinovat násilí s emocemi, ale celé to funguje tak nějak napůl. Randění s hluchoněmou lékárnicí, díky kterému Joe objevuje svou lidskou stránku, je naprosto nedůvěryhodné a změna z „na všechny kašlu“ na „budu tvým učitelem a přítelem“ se odehraje prakticky během patnácti vteřin. Nefunguje to. Nebezpečný cíl by chtěl být chytrý film o zajímavých hrdinech, avšak na to je příliš chladný a povrchní. Papírově má sice všechno, co je potřeba, na plátně to však zkrátka příliš nefunguje. Krom toho Nicolas Cage si tu opět vybírá slabší chvilku a je poměrně obtížné věřit mu vraha, natož pak emocionálně nejistého hrdinu. Je jasné, že v jinak téměř čistě asijském obsazení se Pangové potřebovali opřít o nějaké to slavné jméno, ale mohli vybírat trošku lépe. Někdo starší a „unavenější“ by byl rozhodně lepší.

To, co Pangové nezvládli scénáristicky, se pokouší dohonit alespoň po vizuální stránce. Nebezpečný cíl sice není film, ze kterého by vám spadla brada až na zem, ale rozhodně se v něm pár zajímavých režijních nápadů najde. Často jsou sice hodně samoúčelné a střídání barevných filtrů je mnohdy až příliš násilné, avšak na film se zkrátka kouká poměrně příjemně a kdyby z něj někdo chtěl sestříhat pětiminutový videoklip na nějakou říznou hudbu, neměl by s tím problém.

Celkově je Nebezpečný cíl tak nějak průměr, na kterém není co chválit, ale vyloženě naštvaní z něj také asi nebudete. Danny Pang a Oxide Pang Chun se snažili natočit film, v němž bude akce a násilí stát vedle silných emocí a osudového dramatu. To se jim bohužel nepovedlo. Těžko říct, jestli za je semlela hollywoodská mašinérie, vyčpělost tématu nebo něco jiného. Každopádně film rozhodně nefunguje tak, jak by si jeho tvůrci přáli. Avšak jako lehce pomalu se vlekoucí drama s několika akčními scénami a příjemným vizuálem Nebezpečný cíl docela ujde. Ve světle posledních hitů Nicolase Cage je to snesitelný průměr, avšak pokud se chystáte do kina, doporučuji nepouštět si pár dní před tím Skálu, Con Air nebo Tváří v tvář. Proti téhle trojici je nemá Nebezpečný cíl sebemenší šanci obstát.