Ve futuristickém světě dnů příštích už lidé osobně nerandí, nepopíjí, ani neřvou sprostě na fotbale. Jejich schránky dlí doma, v pohodlí lůžka, ze kterého se lze napojit do svého „náhradníka“, robotického dvojčete s vylepšenou fasádou a neomezenými možnostmi v bavení sebe sama. Najednou je vše dovoleno. Když vaší náhražce někdo v hospodě zlomí nos, jednoduše koupíte nový frňák – jenže něco takového ani nehrozí, protože v dokonale čistém a upraveném světě, kde má každý svého náhradníka, se nic nekalého neděje, násilí prakticky neexistuje a kriminalita olizuje bod nula (neptejte se, jak je to možné, film vám to uspokojivě nevysvětlí). Najednou ale dojde k několika vraždám, při nichž navíc neumřou pouze náhradníci, ale dokonce i jejich majitelé. Systém je v ohrožení a přitom kauzu dostane na starosti jeho veliký odpůrce – agent FBI Tom Greer, toho času frustrovaný z toho, že nemůže se svou manželkou pelešit i jinak než skrze své omlazené robotické dvojče…

Na Náhradníky (inspirované původním comicsem) se čekalo velmi netrpělivě, jelikož slibovali ukojit hned několikerou poptávku. Zaprvé se v nich měl vrátit na výsluní Bruce Willis, zadruhé se žádalo potvrzení solidních příslibů od Jonathana Mostowa, jenž režíroval T3, zatřetí se Hollywood mohl dočkat onoho vymodleného „hitu střední ráže“, tedy úspěšného filmu, jehož rozpočet nepřesáhl sto milionů dolarů. Můžeme bez okolků přiznat, že ani jedno nevyšlo. A zrovna v případě relativně úsporného rozpočtu Mostow bohužel nahrává těm investorům, kteří se domnívají, že film s náklady pod sto milionů nemá šanci – za osmdesátku tu totiž byl pořízen jeden pád helikoptéry, pár automobilových nehod, několik kratinkých záběrů na roboty, dvě rozbité výlohy a série prapodivných paruk, kteréžto propriety byly ve filmu použity jen k vyplnění mezer mezi zásadními scénami odhalenými už v trailerech (ano, ukázky prozrazují skoro všechno).

Není to optimistická bilance a zázračně ji neobrátí ani bližší obhlídka Mostowova filmu. Může nám vlít do žil ledva naději, že Avatar si s podobným tématem poradí líp, ve stylu do třetice všeho dobrého. Dvakrát už totiž v krátkém sledu došlo na znepokojivou budoucnost, v níž se člověk „vkopíruje“ do jiné osoby/stroje, extenze možností postav ale ani v případě Gamera, ani u Náhradníků, nevedla k extenzi známých kinematografických požitků, jež by šlo ve výsledku shrnout pod výraz „dobrý film“. Náhradníci jsou možná řemeslně čistší než Gamer, zároveň ale výrazně sterilnější a tedy i nudnější, na rozdíl od Gamera v nich něco „revolučního“ nebo výjimečně interesantního nezvládne vydolovat absolutně nikdo. Naopak se celkem jistě najde hned několik diváckých skupin, jež se budou cítit uraženy:

Dotčeni budou 1) lidé, které premisa jakkoliv zaujala a chtějí poznat fungování daného světa. Dostanou totiž ani ne hodinu a půl dlouhou (respektive krátkou) vizi, zevnitř značně nesoudržnou a nedopracovanou. Ošizeno je vysvětlení prapůvodních motivací, které vedly lidi k hromadnému přechodu na náhradníky (těžko věřit, že by zůstalo jen tak málo lidí, kteří by za sebe nenechali souložit své robotické dvojníky…), osekané na nulu je i rozvíjení vedlejších motivů a tedy i případný prostor pro nějaké plodné myšlenkové rozvedení celé idey. Dospějeme jen k tomu, že přirozený stav je nejlepší – přičemž přirozeným stavem se chápe pravděpodobně dnešek, a to i se zrůdnými dobovými výdobytky typu Pošty pro tebe nebo chirurgického zvětšování rtů.

Z toho vyplývá, že uraženi musí být i 2) fajnšmekři zbláznění do sci-fi, protože Náhradníci razí přesně ten zpátečnický pohled, kdy je každé vědecko-technické udělátko chápáno jako další krok k peklu. Na sofistikovanější úvahy není prostor, a tak se od počátku hlásí názor, že „takhle prostě NE“ a že robo technologie je nebezpečná, jelikož přetlačí „to lidské z nás“. U Disneyho jako by si pomíchali složky a do Náhradníků přeteklo pitomoučké uvažování z pohádek a komedií pro nejmenší, jen místo Bubíka s Dulíkem musí před pohromou skrze mechanické dvojníky chránit Bruce Willis. Ten navíc probíhá dnešními ulicemi, s dnešními auty a když už je jeho klonu sci-fisticky useknuta ruka a teče z ní jakási zelená kapalina, dostaví se na scénu hned parta bezdomovců, i s drsnou tlustou babkou třímající brokovnici. Futuretro začíná…

Tohle opovrhování žánrem samotným se musí zákonitě projevit i v namíchnutosti 3) technologických fetišistů. Ti sice nahlédnou do továrny na náhradníky, tam ale uvidí jen supermoderní výrobní linku, z níž sjíždějí nedbale nedesignovaní roboti. I jejich retro vizáž by víc zapadla do filmu pro mrňata (anebo rovnou do Heroes of Might & Magic mezi zlaté golemy), spíš než do prvoligové scifárny. O řád zábavnější jsou momenty, kdy Náhradníci přikládají nová polínka do kotle tradičních hollywoodských IT bizarností (každou operaci samozřejmě provází onen klasický informační proužek, který lumpovi i klaďasovi rychle prozradí, kolik procent operace už má za sebou -programátor holt myslel na všechno), vrcholící během finále, které vynalézaví scenáristé vystavěli okolo klávesové kombinace Shift – Enter. Na originálnější způsob, jak na poslední chvíli zachránit lidstvo, byste asi nepřišli, podobně by vás asi nenapadlo, že když připojíte jakousi „supermoderní bouchačku“ k síti, můžete v ní hnedka kohokoliv zabít (autoři se asi domnívají, že kdybyste plamenomet připojili USBčkem k počítači, mohli byste si hned na monitoru grilovat kuřecí křidýlka).

Nejvíc ale nakonec budou beztak nasraní 4) fandové Bruce Willise, protože ten tuhle ryzí sterilitu nakonec sám táhne. Vystřídá všechny svoje univerzální výrazy, pokusí se vydolovat pár emocí z manželských tahanic (bohužel marně), a pak odejde vstříc závěrečným titulkům, patrně s vědomím, že i jeho doba odchází, a tak na něj ve scénářích už nezbývají ani řízné hlášky. Kde jsou ty roky devadesáté, ptám se… Paměť je ošemetná a tak nám z nich zůstávají v hlavě jen pecky z ranku Posledního skauta a prvních tří Smrtonosných pastí, které když zkonfrontujete s touhle tupou (ve smyslu blbou) anebo ještě tupější (ve smyslu dokonale neostrou) žánrovou výplní, pak musíte propadat nostalgii.

Jasně, letos jsme dostali už District 9 a naboostovaný Star Trek, ale i tak tahle promarněná příležitost bolí. Zvlášť když skrze ni provází otylý Ving Rhames, kterému nakukali, že prorok budoucnosti bude vypadat jako otesánek s dredy. Muhehe. Samozřejmě, že některým divákům bude i tahle troška stačit, vždyť je koneckonců hezky barevná, Willis v ní přeskočí pár kontejnérů a fešné slečny jsou fešné i přes těch deset centimetrů make-upu, jež musí ve svých rolích nosit na obličeji. Pár z nás ale po třetím Terminátorovi věřilo, že Jonathan Mostow není jen zaměnitelným rutinérem.

Byl to omyl.