Rian Johnson patří k těm nejvýraznějším autorům dneška. Ať už si o jeho filmech myslíme cokoliv, je pravděpodobné, že na ně máme nějaký silný názor, ať už jde o akční thriller Looper s Brucem Willisem nebo osmou epizodu Star Wars, která řádně rozčeřila vody slavné sci-fi ságy. Nejinak je tomu i u detektivní série Na nože, kterou s velkou pompou odkoupil Netflix za značně horentní sumu, aby si pojistil, že jistě výrazné ohlasy budou s touto platformou spojeny. Jak se tedy povedl třetí příspěvek do ságy, v níž extravagantní Benoit Blanc s tváří Daniela Craiga řeší zapeklité a zdánlivě neřešitelné případy?

Po hutné jedničce, která sehnala neskutečně našlapaný casting a mohla se opírat o výjimečně dobrou christievskou atmosféru, přišla okázalá dvojka, jejíž snaha ohromovat byla tentokrát možná příliš na škodu. I proto nejspíš ve třetím díle udělal Johnson úkrok zpět a vsadil na uzavřenější atmosféru odlehlého kostela, v němž se každou neděli věrné ovečky schází na kázání prošedivělého, charismatického a odporného Joshe Brolina. Ten víru vnímá jako neustálou konfrontaci se světem okolo, což má za následek plamenné projevy plné nenávisti a odsudků. Jak si s tím poradí mladý, rozverný a lehce uťápnutý kněz s tváří Joshe O'Connora, jenž je plný ideálů? A ještě hůř - jak se popasuje s tím, že starší kněz je za záhadných okolností zavražděn a on se stává hlavním podezřelým?

Na nože: Probuzení mrtvého muže: FOTOGALERIE

V něčem třetí díl Na nože smysluplně navazuje na to, co v předchozích dílech fungovalo. Genius loci funguje velmi silně a zdánlivě neproveditelná vražda v uzavřené místnosti rovněž vydá na zpočátku zábavné vyšetřování. To ale následuje až po úvodním aktu, v němž ještě k žádnému zločinu nedošlo. Štědrá stopáž si totiž dává načas s představováním ústředního konfliktu dvou mužů víry, což vydá na notně zábavné interakce mezi Joshem Brolinem i O'Connorem. Mnozí jistě budou brblat nad příliš dlouhou expozicí, nicméně za mě šlo o možná nejzábavnější část celého díla, která zdařile představovala své hrdiny i ústřední konflikty, načež byl dopad oné vraždy ještě mnohem silnější. 

Díky této části navíc může skvěle vyniknout výjimečně dobré herectví O'Connora. Mladý umělec má v současnosti velmi silné momentum, zazářil v Guadagninových Rivalech, jeho Chiméru mnozí řadili k nejlepším filmům roku 2023, Zlatý glóbus za Korunu byl rovněž zasloužený a za necelý rok jej uvidíme v jednom z největších sci-fi roku od Spielberga. Není tak žádný div, že je jedním z mnoha jmen, která padají v souvislosti s příštím Bondem. Tenhle kluk by to uhrál, protože i na poli zábavné a odlehčené detektivky dovede velmi účinně předvést nejen ryzí emoce a cit pro drama, ale i skvělý komediální timing. Čímž přehrává i slovutného Benoita Blanca.

Ten se dostává na scénu až poměrně pozdě. Daniel Craig si roli přepáleného detektiva s conneryovským akcentem opět užívá a rozhodně není nudný. Po skvělém Chrisi Evansovi v jedničce a vcelku zapomenutelném Nortonovi ve dvojce je však tentokrát jeho "sidekick" až příliš výrazný, čímž je domnělý středobod vyprávění upozaděn. Extravagantní detektiv tentokrát nedostává příliš prostoru a jeho řešení situací se nemůže opřít o jakkoliv zajímavé či geniální interakce. Z předchozích dílů tak víme, že jde o brilantního detektiva, nicméně to nemáme moc možnost vidět. Odsunutí protagonisty na vedlejší kolej tak dává zazářit O'Connorovi, ovšem je škoda, že hlavní detektiv tak nemá takřka žádný dějový oblouk. Není tak živou postavou, jen občas zábavným formálním prostředkem k posunu děje.

Je snaha jeho charakter obohatit o jakési prozření, kteréžto téma zkoumáme skrze rozmluvy o víře, Bohu či odpuštění. Jde ale o velmi povrchní snahu o bádání nad těmito tématy, která se většinou míjí účinkem, přičemž dokreslení řešeného formou vysvitnutí sluníčka či zapadnutí za mraky je až úsměvně jednoduché. 

Jednoduchá naopak není zápletka ani rozřešení případu. Nelze se vyhnout srovnání s předcházejícími díly - jednička totiž přinesla velmi nápadité rozuzlení případu, které navíc korespondovalo s motivacemi hlavních protagonistů. Zde se však ničeho takového nedočkáme, naopak jsme vystaveni úmorným vysvětlovačkám, při nichž vršíme jeden motiv na druhý, čímž se zcela vytrácí jakákoliv elegance či katarze z náhlého rozřešení.  

Tomu příliš nepomáhá ani velké množství postav. To samozřejmě k žánru whodunit detektivek patří, nicméně v takovém případě je třeba dané postavy kompaktně do děje vsunout a pracovat s nimi jako s živými prvky, které mají na vyprávění vliv. Tady najdeme hned několik skvělých umělců a zpočátku nápaditě vybarvených postav, jejichž dopad na děj je však zcela nulový, což mnohdy působí až absurdně. Snaha jejich linky nějak rozplést působí velmi násilně, dovedu si však představit, že i toho mohlo být jakýmsi rýpnutím Johnsona a pomrknutí ve stylu "Podívejte se, jak si tímto žánrem umím pohrát!". Jestliže to tak bylo myšleno, možná je to podvraťácké, ale ve svém důsledku rušivé a nudné. Postavy nemají být stafáž.

Přehrajte si trailer Jízlivé poznámky však neznamenají, že by Probuzení mrtvého muže byl průšvih. Rian Johnson pořád umí překvapit zábavnými dialogy i vypointovanými interakcemi, které diváka celkem spolehlivě zabaví. I přes úmornou stopáž se nuda dostavuje jen výjimečně a třetí případ Benoita Blanca tak bez problémů vydá na povedený večer s atmosférickou detektivkou. Pryč je však genialita i nápaditost protagonisty či poutavé zapojení vedlejších charakterů. Johnson se snaží ukázat nadhled, jenže snaha o originalitu se tentokrát minula účinkem, protože nic nového či neotřelého tentokrát nedostáváme. Snaha ohromovat je až přílši silná a pod naleštěným povrchem se toho vlastně moc neskrývá. Třetí Na nože je tak vcelku zábavnou detektivkou, která ale během pár dnů vyšumí bez jakéhokoliv silnějšího dopadu.