Známe to všichni. Tu naléhavou neodbytnou potřebu najednou zmizet, ukázat všem problémům záda a ocitnout se někde úplně jinde. Ideálně tam, kde je maximální počet slunečných dnů, moře má tu správnou lenošivou teplotu a z nedalekého baru se line exotická hudba. A je úplně jedno, jestli je vám patnáct nebo padesát – touha uniknout všem těm životním starostem, co nás každodenně ubíjí, je univerzální a může potkat kohokoli z nás. Své o tom vědí i Bětka, Alma, Marie a Aneta, čtyři kamarádky, jejichž prázdniny na chatě u rybníka nepatří zrovna k těm nejexotičtějším. Zvlášť, když každá z nich má tisíc důvodů někam zmizet a už se nevrátit. 

Režisér a scénárista Vojtěch Strakatý loni debutoval dramatem After Party, kde se věnoval pocitům jedné slečny drcené v soukolí exekuce vedené na majetek její rodiny. A byl z toho velice všímavý vhled do duše mladého člověka vystaveného neřešitelným problémům světa dospělých. A podobného tématu se Strakatý podržel i ve svém druhém snímku, přiléhavě nazvaném Na druhé straně léta. Protože z pohledu čtyř mladých hrdinek má léto tisíc podob, ale všechny jim tak nějak chtě nechtě unikají skrz prsty a mizí do nenávratna. Kdo by nechtěl vypadnout někam, kde je líp? 

Na druhé straně léta: FOTOGALERIE

Tato základní premisa funguje uspokojivě jako alegorie rychlého dospívání Bětky a Almy, kdy jedna touží uniknout z dohledu starší sestry a pořádně zapařit na nějaké párty, zatímco druhá se vyrovnává s blížícím se nevyhnutelným odletem do USA, odkud se jen tak nevrátí. Jejich potřeba zmizet někam hodně daleko je Strakatým podána velice přirozeně až nenuceně, skrze drobné příhody z typicky české chaty a jeho typicky českého okolí. Strakatý zde dokazuje svůj cit pro autenticitu projevů mladých lidí, jakož i pro vykreslení jejich potřeb, snů a těžkostí dospívání. Každá slečna má přitom od života naloženo jiným způsobem a interpretace jejich smutků a strastí je na plátno převedena citlivě a funkčním způsobem. 

Může za to především ústřední trio Lucie Fingerhutová, Nikola Kylarová a Eliška Bašusová, jimž scénář přiřkl hlavní role a jejichž vzájemná interakce tvoří většinu stopáže. Jemná síť mikrovztahů mezi nimi je to nejpůvabnější z celého snímku, zvlášť s ohledem na to, že kromě Elišky Bašusové (Lení vrah, After Party) neměly doposud žádná z nich předchozí herecké zkušenosti. Ačkoli každá dívka potřebuje od života něco jiného, spojuje je dohromady vyhnanství na chalupě, kde žádná z nich nechtěla být, ale život jim nedal na výběr. To se změní až v okamžiku, kdy do jejich života vstoupí Sofie Anna Švehlíková a zmíněné magické jezírko. Právě to totiž představuje klíč k touze někam zmizet a dá čtyřem kamarádkám to, co potřebují. Nebo je to nakonec trochu jinak? 

Největší problém filmu je, jakým způsobem pracuje s kouzelným teleportem, ukrývajícím se v bublajících hlubinách lesní tůně. Zatímco po většinu příběhu působí jako alegorie touhy uniknout vlastnímu životu a jeho problémům, nakonec k němu Strakatý přistoupil až příliš realisticky a doslovně, když v závěrečném dějství nechá hrdinky, aby skrze nejt putovaly, ztrácely se, hledaly se a nacházely se. To vše se zbytečným vysvětlováním, jak to funguje a kam koho přenáší, nebo naopak nepřenáší. Tím lehce mysteriózní atmosféra přízračného léta částečně vyprchá a metafora se změní v lehce banální pátrání po ztracené Almě. Což je škoda, protože tato doslovnost snímku nijak zvlášť neprospívá. Spíše naopak. 

Jinak je ale potřeba vyseknout režisérovi poklonu za to, jak dokázal s minimálními prostředky zachytit – či spíše vykouzlit – tu pravou létem a dospíváním prodchnutou atmosféru lesů v zapomenutém koutě Čech. Je to ideální kombinace Indiánského léta Saši Gedeona a seriálu Dark, spojující každodenní dramata mladých lidí v důvěrně známém prostředí se záhadnými jevy vymykajícími se běžnému chápání a logice dospělých. V tomto směru funguje snímek naprosto bezchybně a dá vám vzpomenout na dobu, kdy jste museli trávit prázdniny na chatě, zatímco spolužáci mířili do sluncem zalitých exotických krajin. Druhá strana léta neměla nikdy půvabnější odstín oktarínové barvy než právě teď. Návštěva kina je jasná volba.