První láska je jeden z největších životních milníků. Jakmile vzplane ona pověstná jiskra, váš život už nikdy nebude jako dřív. Z dětské nevinnosti vstoupíte přímo do světa touhy, očekávání, uspokojení, ale i zmatku, nejistoty a bolesti. A většinou se tak stane velmi nečekaně a neskutečně rychle, takže nemáte čas se na to nijak předem připravit. Skočíte rovnýma nohama do temných hlubin, ze nichž máte tak trochu obavy, ale přesto vás neskutečně lákají. A přesně to potkalo mladého třináctiletého Bastiena, který se svou rodinou přijíždí strávit letní prázdniny k odlehlému kanadskému jezeru. Z poklidného života odrůstajícího dítěte ho vytrhne náhlá náklonnost k šestnáctileté Chloé a jejich vztah mu doslova obrátí život naruby. Protože nic už nebude stejné jako dřív.

Sladká i temná zákoutí dospívání si jako téma svého celovečerního režijního debutu vybrala herečka Charlotte Le Bon (Muž na laně, Anthropoid), když adaptovala komiks Sestra od francouzského autora Bastiena Vivèse. A že to byla výborná volba dokazují i nejrůznější ocenění, která za svůj režijní a scenáristický počin Charlotte Le Bon získala, nebo byla alespoň nominovaná. Velký podíl na tom ovšem mají i oba mladí herci, Joseph Engel a Sara Montpetit, kteří dokázali své charaktery podat s takovou nenuceností a bravurou, že některé scény mají až dokumentární nádech. Jejich přirozenost je naprosto podmanivá a dokáže vás vtáhnout do magickým realismem prodchnutého příběhu. Ještě víc však dělá geniální kamera Kristofa Brandla, když dokáže podávat divákům pohled na svět očima dospívajícího chlapce. Zahlédnout záblesk obnažených dívčích ňader je v jeho podání skutečně přízračné.

Je zřejmé, že ambice Charlotte Le Bon ležely ještě o něco výš než u klasického coming-of-age dramatu o jednom osudovém setkání. Dokazuje to i zvolený formát (4:3), díky němuž film evokuje staré VHS nahrávky pořizované během dovolené. Skrze ně se vracíte časem a společně s Bastienem procházíte celou řadou důvěrně známých situací plných nerozhodnosti, trapnosti, dychtivosti, zklamání a vzrušení. Dočkáte se i jemného humoru a mírně hrubozrnných scén, dokreslujících trable spojené s nárůstem hormonů v těle. Žádné Prci prci prcičky ale nečekejte, vše je podané nenuceně a spontánně. Na vyznění celého filmu se výrazně podílí i cílená absence hudby, jež zazní skutečně jenom sporadicky – jinak nechává vše na ústřední herecké dvojici a vašich vlastních pocitech. Snadno se vám tak stane, že v prožitcích Bastiena a Chloé naleznete i střípek svého vlastního života. Z doby, kdy jste začali tušit, že svět je mnohem větší, než jak se dětem zdá. A také mnohem temnější.

Prožívání spletitých zákoutí dospívání a prvních vzplanutí je totiž v případě Falcon Lake natolik intenzivní a opojné, že si možná zprvu nevšimnete znepokojující druhé roviny příběhu. Ta se proplétá příhodami obou hrdinů jako nenápadná červená nit a jakmile si ji konečně uvědomíte, bude vám lehce mrazit v zádech. Po čase totiž zjistíte, že se schyluje k něčemu víc než jen k první prázdninové puse. A nebude vám z toho dobře. Do idylického prázdninového světa se začnou promítat znepokojivé obrazy. Zpočátku zdánlivě bez hlubšího významu, ale jakmile do sebe zapadnou, nasměrují Bastiena a Chloé k finále, které vás možná až zaskočí. 

Přehrajte si trailer Je otázkou, nakolik bylo skutečně potřeba v samotném závěru zatřást divákem i žánrem jako takovým, když zvolené téma i zpracování bylo dostatečně samonosné. Ale navzdory tomu zůstává Falcon Lake lehce zasněným ohlédnutím za přízračnou dobou, kdy děti přestávají být dětmi a svět přichází o bezelstnost a naivitu nastupující generace. A v tomto směru film boduje na plné čáře.