Tak trochu pod radarem proplouvá českými kiny snímek After Party, což je škoda, protože jeho světová premiéra proběhla na 81. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. A to už něco znamená. Možná by na tom nebylo nic až tak zajímavého, kdyby se nejednalo o debut mladého českého režiséra a scénáristy Vojtěcha Strakatého, pro něhož se jeho prvotina stala osobní výpovědí o neřešitelných problémech dopadajících na hlavy mladých lidí. Tentokrát ovšem nejde o drogy, lásku nebo podobné záležitosti, s nimiž se lidé na prahu dospělosti běžně potýkají a které bývají vděčným filmařským námětem. Tentokrát půjde o něco mnohem složitějšího. Totiž o exekuce.

Jestli se vám už někdy stalo, že ráno u dveří namísto pošťáka zazvonil exekutor a okamžitě začal na všechno lepit cedulky exekučně zabaveno, můžete si živě představit, jak se asi cítila mladá studentka Jindřiška (Eliška Bašusová), když po prokalené noci přišla ráno domů. Bezstarostný život plný zábavy a slibných vyhlídek na studium v zahraničí se s příchodem exekutora změnil v noční můru. Vše, co tvořilo absolutní jistoty jejího pomalu rozkvétajícího života, se v ten okamžik propadlo do hlubin beznaděje. Přišla totiž nejenom o televizi, noťas a lampu z IKEA, ale taky o bydlení. Protože předmětem exekuce je i jejich dům. Zkrátka úplně všechno kromě nezabavitelného minima. A to k důstojnému životu rozhodně nestačí.

Jak se to mohlo stát? Velice snadno. Její otec, doposud obětavý živitel rodiny a zkušený podnikatel, zřejmě přecenil své podnikatelské schopnosti a začal vytloukat klín klínem. Tím se okamžitě roztočila dluhová spirála, na jejímž konci je právě exekutor. Nebo podezřele vypadající pánové obcházející bez jakéhokoli úředního průkazu jejich dům. Co byste v takové situaci dělali vy, když to nejtěžší, co jste zatím museli v životě řešit, bylo zpracování maturitních otázek? Přesně tuto otázku si klade Jindřiška a jelikož nemá vůbec žádnou představu, jak tomu nenadálému životnímu zvratu čelit, jedná impulzivně a společně s kamarádkou se snaží zachránit, co může. Jenomže nemůže prakticky nic. Všude, kam se podívá, se na ni valí dluhy jejího otce.

Eliška Bašusová se letos filmovým divákům představila v jiném silném českém snímku Lesní vrah a v roli Jindřišky pokračuje ve velice slibně nastartované kariéře. V After Party vás bude provázet jednodenní odyseou, na jejímž začátku i konci je prohýřená noc, stojící ovšem vůči sobě na pomyslných protipólech. Zatímco první večírek ukončený ranním návratem domů patří ještě do bezstarostného života plného zábavy a studentských lásek, druhá noční zábava se už nese v duchu absolutní hrůzy, kdy Jindřiška vůbec netuší, co si má počít. To, co se děje mezi tím, je čiré maloměstské peklo odehrávající se za bílého dne. Zoufalství a bezradnost z Jindřišky jenom čiší a její chabé pokusy neobratně řešit neřešitelné symbolizují bezmoc, v jaké se hlavní hrdinka ocitla. Tenhle příběh totiž nemůže mít dobrý konec. Na to je vytýčených 24 hodin zkrátka málo.

Je evidentní, že režisér neměl ambice odvyprávět celý příběh dluhové pasti, do níž se rodina Jindřišky dostala. V jeho hledáčku byla jen a pouze Jindřiška a její pocity. Nic víc. Proto musíte už od začátku tušit, že vás nečeká žádné rozuzlení celé spletité situace nebo nedej bože happyend. Nic takového. Vojtěcha Strakatého zajímá jenom Jindřiška, do jejíchž prožitků vtělil své osobní zkušenosti s exekucí na rodinný majetek. A to se mu povedlo znamenitě. Strastiplnost situace, do níž se Jindřiška nezaviněně dostala, je totiž snadno čitelná, a proto se do ní dokážete lehce vcítit bez ohledu na to, kolik vám je let a kolik máte zkušeností s prodlením dlužníka.

Kromě Elišky Bašusové exceluje v roli Jindřiščina otce hypnoticky nečitelný Jan Zadražil (Zatmění). Jeho baziliščí povaha člověka, jenž medovým hlasem ujišťuje, že se nic neděje a že má všechno pevně pod kontrolou, ačkoli mu barák zajistil exekutor, je naprosto fascinující. Společně s Jindřiškou představují absolutní opaky problému, v němž se oba topí. Zatímco on jakožto protřelý podnikatel zachovává zdánlivý klid a konejší, že všechno bude v pořádku, Jindřiška za ním vlaje jako třtina ve větru, zmítaná pochybnostmi o jeho upřímnosti. A když se před ní začnou vršit návrhy na spotřebitelské úvěry, které má podepsat vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, dojde zákonitě ke konfrontaci Jindřiščiny důvěry a nedůvěry ve vlastního otce. Snímek tím získává druhé těžiště, na němž Vojtěch Strakatý vystavěl své minimalistické drama.

Je ovšem škoda, že v závěrečném aktu přestal Strakatý věnovat pozornost ústřednímu problému a nechal Jindřiščiny obavy rozplynout v unylém večírku s přáteli, kde se najednou místo exekucí a ztráty bydlení řeší jakási milostná podzápletka. Pro vlastní děj je to rána pod pás a než se prokousáte zbytečnými scénami, kde Jindřiška pouze zabíjí čas, ačkoli se doposud snažila zachránit, co se dá, přijde konec. S ohledem na pečlivě budovanou osifikaci nazírání Jindřišky na neřešitelné problémy je to krok nikam a sráží výsledný dojem z celého filmu. Nicméně i tak se Strakatého debut zařadil mezi nejzajímavější tuzemské snímky letošního roku a bude zajímavé sledovat, zda svůj talent v budoucnu potvrdí.