Přiznám se, že nemám rád takové to kňourání, že s českou kinematografií je to rok od roku horší, že se dřív točily lepší věci a že domácí filmaři nemají ambice a ani schopnosti na to, aby dokázali stvořit kvalitní snímky. Je to podle mě pitomost a nemám pocit, že by poměr dobrých a špatných filmů byl nějak zásadní rozdílný oproti situaci před deseti, dvaceti nebo padesáti lety. Vždycky se budou točit srágory, vždycky bude nejvíc těch průměrných děl a vždycky – a buďme za to rádi – se párkrát do roka objeví něco opravdu zajímavého a dobrého. A v poslední době se mi naopak zdá, že se ke kormidlu dostávají mladí tvůrci, kteří jsou ochotni riskovat, zkoušet nové žánry, moderní postupy a nespoléhat na okoukané herecké ksichty a hru na jistotu. A že z jejich snahy často vzejde něco když už ne výjimečného, tak přinejmenším hodně zajímavého. Jako z #annaismissing. 

Za ambiciózním projektem stojí tým, který pár let zpátky natočil seriál #martyisdead později oceněný mezinárodní cenou Emmy. Jejich novinka by měla na Martyho jakýmsi způsobem navazovat, ale já ho bohužel zatím neviděl, tak nedovedu posoudit jakým a jak moc. A vzhledem k tomu, že jsem neměl pocit, že by mi cokoliv unikalo, asi můžete do kina vyrazit bez znalosti předchozího díla tvůrců. A vyrazit byste tam rozhodně měli. Tentokrát se bude řešit zmizení mladé a lehce kontroverzní influencerky Anny. Před pár týdny se náhle odmlčela, její fandové začínají být nervózní a mladá Nina najde v telefonu svého otce její polonahou fotku. A protože ptát se táty, jestli nepodvádí mámu s patnáctiletou hvězdou internetu, není úplně snadné, rozhodne se Nina začít po Anně pátrat. Jenže na to, co objeví, možná připravená není. 

#annaismissing: FOTOGALERIE

#annaismissing je v jádru poctivá detektivka opepřená moderními vypravěčskými postupy, která dovede chytře pracovat se světem internetu a mladých lidí. Co si pod tím máte představit? Řekněme, že rozhodně ne Cool Girl nebo jiné absurdní pokusy snažící se působit současně. Nina a její kamarád Robin (mimochodem velmi funkčně a smysluplně pojatá nebinární postava) jsou v pubertě a podle toho se chovají. Jsou náladoví, paličatí, drzí, zároveň však i odhodlaní a i když často velmi naivní, tak i odvážní. Navíc s nimi cloumají emoce, jaké často nedovedou úplně zpracovat, ať už u rodinné večeře, kdy je na stole i nějaké to tajemství, nebo při objevování opravdu ošklivých zákoutí internetu. V #annaismissing se hrdinové chovají uvěřitelně. Lžou často ne proto, že by chtěli být zlí, ale protože nechtějí ubližovat a prakticky všichni si projdou tolika proměnami, že si nikdy nemůžete být jisti, jestli jim za čtvrt hodiny budete držet palce, nebo přát nějakou opravdu hnusnou věc. 

Scénář zvládá až do konce chytře klamat tělem a spolu s perfektní režií si povodit diváky tak, jak potřebuje. Několikrát jsem měl pocit, že jsem #annaismissing prokoukl a další zvrat mě nemůže překvapit, jen aby se ukázalo, že je to celé jinak a že si se mnou tvůrci mnou hrají. A mě to bavilo, protože si se mnou hráli chytře, sebevědomě a především logicky. Žánrově funguje #annaismissing bezchybně od začátku do konce. Film se navíc nebojí používat flashbacky a nechronologické vyprávění (a používají je správně) a člověk tak musí pořád dávat pozor, aby se neunáhlil, i když si myslí, že už ho nic překvapit nemůže. Může. Několikrát a často i dost zásadně. 

A pak je tu režírující Pavel Soukup, jenž tu potvrzuje, že ta Emmy putovala do správných rukou. Na reklamách vycvičený režisér točí vizuálně úplně jinak než většina nudných domácích režisérů. Nebojí se mít svůj film „hezký“, umí si vybrat ty správné lokace a i když je vidět, že rozpočet nebyl úplně nejvyšší a na Hollywood to co se výpravy týče není, rozhodně působí #annaismissing o dost filmověji a především světověji než většina konkurence. Soukup navíc dovede výtečně pracovat s atmosférou a i když nejsme v žánru, kde ze skříně vyskakuje maskovaný vrah se sekyrou, najde se tu hned několik scén, které jsou díky režii a perfektní kameře skutečně napínavé, ačkoliv v nich někdo jen sedí u počítače, nebo hledá žebřík. 

Takže jak? Máme tu výborně napsaný a vymyšlený příběh natočený o dost lépe, než jak jsme u českých filmů zvyklí. K tom má #annaismissing výborné herce, ať už ústřední trio dospívajících hrdinů, nebo Marka Němce, jenž si tu svým výkonem říká o lepší role než v televizních seriálech. Emoce, napětí, nečekané zvraty, moderní a současný vizuál a nápaditou režii a jedinou výtku mám tak k tempu, které v prostřední třetině zpomalí možná až příliš. Ale celkově… no já to prostě napíšu. #annaismissing je nejlepší porevoluční detektivka. A po loňském Bangeru a letošním přinejmenším zajímavém Bodu obnovy mám fakt radost, že víc prostoru konečně dostává mladší generace filmařů. Má co říct. A hlavně to říká tak, že je radost ji poslouchat.