Bratři Safdieové na sebe velmi výrazně upozornili stylovou kriminálkou Dobrý časy, která se zejména na festivalové scéně etablovala jako jeden z nejvýraznějších filmů ve filmografii Roberta Pattinsona. Následně bratři navázali ještě stylovějším Drahokamem, jenž byl ještě rozvášněnější a dynamičtější podívanou, která dala prostor vyniknout Adamu Sandlerovi, který se v dramatech běžně neobjevuje. Poté však přišla rozluka a každý z bratrů se začal věnovat vlastním projektům. Benny si vybral životopis slavného amerického wrestlera, kde dal opět příležitost zazářit herci, jehož tvář většinou nezdobí festivalovky, nýbrž ty nejrozmáchlejší blockbustery.

Dwayne Johnson se převtělil do role wrestlera a MMA zápasníka Marka Kerra, který je v zámoří poměrně slavný. V našich končinách však jeho jméno zná málokdo, vězte tedy to, že snímek Mlátička sleduje Kerrovu kariéru na přelomu tisícíletí. Laskavý Mark tehdy platil za neporazitelného rváče, který pod horou svalů však skrývá poměrně citlivou duši. Tento rozpor pak přináší mnohé bolesti, které zápasník řešil pomocí substancí, jež ho z vrcholu smetly na dno. Na stole tak leží příběh velmi klasického střihu běžných sportovních dramat. 

Mlátička: FOTOGALERIE

A právě v tom tkví největší potíž Mlátičky. Safdieho režie je sice opět dynamická a nápaditá - Benny se rozhodl k životopisu přistoupit velmi osobitě a s Kerrem diváka seznamuje skrze až dokumentární záběry pořízené ruční kamerou. Ty působí velmi autenticky a hranice mezi realitou a fikcí je tak velmi často příjemně rozmazaná, což pomáhá se s osvaleným hrdinou seznámit a hluboce s ním soucítit. Zůstává pro mě však otázkou, proč si autor pro svůj počin vybral právě Marka Kerra. Nijak nechci devalvovat to, co přinesl pro mě zcela cizímu sportu, nicméně děj Mlátičky se odvíjí právě tak šablonovitě, jak bychom čekali. A vlastně vcelku obyčejný a nepříliš zajímavý. 

Film téměř otrocky sleduje cestu hlavního hrdiny z vrcholu na dno a napříč stopáží si postupně odškrtává všechny dějové výkruty, které takové sportovní drama nepochybně musí mít. Mlátička tak prakticky nikdy není překvapivé dílo, natož čímkoliv podnětné. Kerrův boj se závislostí je pak představen skrze následky, které na něj užívání substancí má, ale nedostatečně. Jedna návštěva nemocnice jen těžko divákovi prodá náročný vnitřní souboj, jaký pravděpodobně wrestler musel podstupovat. A dvě rozplakání nosný dějový oblouk postav bohužel nedělají.

Jsou to však rozplakání velmi funkční. Hlavní výsadou tohoto dramatu je totiž nepochybně Dwayne Johnson. Nemám velkých pochyb o tom, že na počátku realizace filmu stála Johnsonova snaha a potřeba ukázat světu, že škatulka upoceného osvaleného borce v džungli blockbusterů mu je příliš těsná. Ambiciózní herec jistě chtěl ukázat, že na to herecky má. A ukázal to.

The Rock je ve své roli velmi citlivý, autentický a daří se mu barvitě vykreslit daný charakter. Kerr v jeho podání působí jako hora svalů, která však touží po kráse, laskavosti a sebevyjádření. Diváka to vybízí k hlubšímu zkoumání tohoto charakteru, ovšem není k tomu dáno příliš možností. I tak se však Johnsonovi podařilo ukázat, že opravdu umí hrát, a to dost dobře. Kdyby mu v klíně přistála oscarová nominace, vůbec bych se nedivil.

Ještě o poznání méně prostoru však dostává jeho diva Emily Blunt, jež zde představuje jeho tehdejší přítelkyni. Ani její postava není prokreslena do potřebné šíře a hloubky a spíš než jako funkční charakter ve scénáři působí jako kulisa bez jakéhokoliv pozadí či nějaké důležitosti. Její interakce s partnerem sice děj posouvají, ovšem pocit vykonstruovanosti je velmi silný a Blunt má jen málo příležitostí ukázat, o jak dobrou herečku jde.  

Ani zápasnické scény ničím nenadchnou ani nepřekvapí. Právě zde mohl Safdie předvést svou zkušenou režijní ruku, nicméně souboje se v souladu se zbytkem filmu líně odehrají před zraky diváka, aniž by v něm zanechaly cokoliv podstatného. Safdieovská rozvášněnost, která mohla lákavé bitky ozvláštnit, tu tak zcela absentuje.

Přehrajte si trailer Film tak zůstává rozkročen mezi klasickým sportovním bijákem, který ničím nepřekvapí, vztahovým dramatem, které však nemá dostatečně hluboké charaktery, a osobním filmem o boji se závislostí, přičemž tento boj ale není patřičně prokreslen a nemá tak na diváka téměř žádný dopad. Prakticky v žádném z těchto žánrů film nevyniká, místo toho předkládá jen zručně odvedenou žánrovku, v níž se mohl Johnson blýsknout. Což se povedlo.