Hřejivé, hladivé… Tak, dvě slova, která se u recenzí na filmy Lasse Halströma omílají nejčastěji, máme za sebou. Dají se aplikovat i na jeho novinku Milý Johne? S jistou opatrností asi ano, i když se tentokrát nekoná přesně ta cukrkandlově ulepená podívaná, na kterou jste možná zvyklí. Hallström si podal ruku s dalším významným milovníkem srdceryvných romanťáren, spisovatelem Nicholasem Sparksem (předlohy Zápisníku jedné lásky nebo Vzkazu v láhvi), a společně nám přinášejí trochu vážnější romantické drama, které svůj milostný příběh oplétá kolem současnějších problémů.

Máme tu tedy chrabrého vojáka Johna, který se zakouká do blonďaté idealistky Savannah, a díky tomu i strastiplnou cestu jejich lásky, jež musí přežít mnohá odloučení. A protože na místech, kde po Johnovi střílejí zlí lidé, o wi-finu nezakopnete, musí si mladý pár svoje myšlenky sdělovat pěkně postaru. Jejich dopisové radovánky, jež mají do moderního světa vnést trochu toho poctivého odhalování citových pochodů, ale nejsou zdaleka tak úchvatné, jak by asi být měly.

Milý Johne je docela chvályhodným pokusem o romantiku, v níž k sobě dva lidé nacházejí cestu i přes to, že je jejich vztah trhán na kusy okolnostmi, povinnostmi a přísliby bližním. Problém je ale v tom, že už od začátku staví na hodně vratkých základech a s přibývajícím časem se tak celá iluze lásky, jež dokáže kontinenty přenášet, pozvolna rozpadá. Ve chvíli, kdy se Channing Tatum hrdinně vrhne do moře pro kabelku Amandy Seyfried, to možná ještě nepoznáte. Ale jakmile se dostaneme k její výměně za pozvání na grilovací párty, začíná být poměrně jasno.

Ústřední duo se totiž řadí mezi ty „nejmrtvější“ páry poslední let. Amanda Seyfried se sice snaží kulit velkýma očima, jak nejlíp umí, boj s Tatumovou nešikovnou variací na Jamese Deana ale prohrává na celé čáře. Až „edwardovsky“ tichý a nesmělý drsňák, jenž skautsky rozdělává ohně na počkání a balí holky na historku o tom, že je měsíc všude na světě stejně velký, je z ranku borců, kteří se ocitli ve špatný čas ve špatném filmu. Přestože není zásadní problém Tatumovi uvěřit všechny scény, ve kterých s velkým kvérem bojuje za americké ideály na Dálném východě, jakmile přepne do polohy „moc tě miluju, ale teď musím řešit něco důležitějšího“ letí veškerá snaha tvůrců oknem. Zkrátka mu nevěříte, že ty pohledy raněné laně myslí upřímně.

Abych ale Tatumovi úplně nekřivdil, není zdaleka jediným problémem, se kterým se film potýká. Svůj díl viny rozhodně nese i trio Sparks-Linden-Hallström. První jmenovaný, nejspíš plný radosti z toho, že se tolik jeho knih dostává na plátno, se totiž začíná lehce opakovat. Je sice fajn, že svoji další „dlouhodobou“ romanci naplnil pár zajímavými vedlejšími linkami a umně ji zakotvil v minulém desetiletí, ústřední děj ale není žádná sláva. Ani by tak moc nevadilo, že občas připomíná Zápisník jedné lásky víc, než by bylo záhodno, spíš jde o to, že Sparks svoje hrdiny neprotáhne ničím, co by příběhu Milého Johna dalo punc výjimečnosti (který třeba zmíněnému Zápisníku rozhodně nechybí). Všechno jako by člověk už viděl jinde... a lépe.

Scenárista Jamie Linden a režírující Hallström potom zřejmě můžou za to, že některé Sparksovy nápady na plátně spolehlivě přebíjejí to, co bychom měli hltat v první řadě. Nulové romantické napětí mezi hlavními hrdiny působí ještě hůř pokaždé, když se začne řešit Johnův složitý vztah s otcem nebo artistický klučina Alan, kterému chce Savannah pomoct k lepším zítřkům - a vtáhne vás to mnohem víc, než celé to rozjímání nad milostnými psaníčky. Svou zásluhu na tom mají jistě i herci ve vedlejších rolích, především Richard Jenkins (Johnův otec) strčí během pár vteřin do kapsy každého, kdo by se chtěl v tomhle filmu pokoušet o herectví.

Ve finále tak Milý Johne končí jako nepříliš funkční romantika, u které potěší, že se z docela velké části odehrává mimo USA (trailery to umně maskují, ale Channing Tatum v druhé půlce filmu uniformu prakticky nesundá), a bohužel si na ní užijete hlavně osobní trable mladých milenců. Ty ale rozpačitý celek nezachrání. Je velká škoda, že se podobně vydařenou vatou nemohl chlubit celkově lepší film.