S filmovými životopisy je to vcelku jednoduché. Do kina jdou fanoušci té či oné osoby, ve druhé řadě ti, kdo se chtějí něco dozvědět a ve třetí ti, kdo vyrážejí za filmovými kvalitami. Ty tu tolik potřebné nejsou. Čímž samozřejmě nechci říct, že biografie automaticky mohou spoléhat jen na sílu jména osoby, o níž vyprávějí, Amadeus nebo Čistá duše jsou brilantní kousky. Jenže už jsme si tak nějak zvykli, že spoustě diváků a bohužel tvůrců stačí, že se na plátně motá někdo, kdo vypadá jako kdosi slavný a dělá podobné věci. No ale bylo by fajn mít tam toho trošku víc. A v případě Michaela alespoň něco. 

Jacksonův příběh je vyprávěný naprosto konzervativně. Dětství – mládí – úspěchy – sólo kariéra – střet s traumatem – vítězství – závěrečné titulky a slib, že dvojka dorazí brzy. Ono by to až tak moc nevadilo, i s tímhle přístupem lze vytvořit film, který bude bavit, dojímat, nebo alespoň fungovat v těch nejzákladnějších prvcích. Jenže právě v tom Michael zklamává. Prázdnější podívaná v českých kinech nebyla pěkných pár měsíců. 

Michael: FOTOGALERIE

Problém tkví ve dvou věcech. Tvůrci Bohemian Rhapsody u příběhu Queen zjistili, že diváci mají rádi, když se vynechají drsnější a problematičtější kapitoly z života jejich hrdinů a když tam jsou pěkné písničky. Víceméně bylo jasné, že v Michaelovi se kontroverze spojené s jeho osobou neobjeví, možná budou tak maximálně nakousnuté, nikdo tu ovšem nepotřeboval, aby lidi řešili jeho vztah k dětem, když se můžou koukat, jak hezky mu to zpívalo. Abych byl fér, do jisté míry nemusel být tenhle přístup dobrovolný, některá témata zkrátka Jacksonovi potomci nechtěli na plátně otevírat, ale faktem zůstává, že tu není prakticky nic. A to nepřeháním. 

Michael je až na jednu výjimku otravný film, ve kterém chybí jakékoliv konflikty. Jakékoliv problémy. Až na ten jeden, o němž bude řeč o chvíli později, tu Králi popu všechno vychází na jedničku. Chybí mu kamarádi? Tak si koupí opici a všichni nad tím mávnou rukou. Chce být největší hvězda na světě? Tak se jí stane. Začíná mít zdravotní problémy? Tak si nasadí rukavici a dál se o tom nemluví. Samotný Jackson je tu navíc prezentovaný jako zhmotnění boha, kamkoliv přijde, všem rozzáří tváře úsměv a chtějí se s ním kamarádit. Milují ho, protože si udělá čas na stovky fandů, na něž narazí při nákupu v hračkářství, a jakmile vstoupí do válečné zóny, kde po sobě střílejí dva nesmiřitelné gangy, stačí trocha zpěvu a tance a ze všech jsou přátelé. Nerozporuji, že se tyhle věci staly. Ale tady působí absolutně směšně. Stejně jako Michael, který nemá žádnou hloubku. 

Antoine Fuqua svého hrdinu staví před jeden jediný reálný problém, jeho vztah s otcem Josephem. Despota, který si všiml synkova talentu, když byl prcek, a byl ochotný ho z něj vymlátit řemenem, je potenciálně zajímavá postava a komplikovaný vztah těch dvou by mohl utáhnout solidní drama. Jeden na druhém jsou závislí, Joseph touží po slávě a penězích, Jackson po lásce. No ale to by Fuqua nesměl jeho představitele Colmana Dominga tlačit do stylizace extrémního zloducha. Je až komicky krutý a zlý, což v kontrastu se skoro až nebesky dokonalým Michaelem působí docela trapně. Regulérně směšná pak začne být druhá půlka, kdy Domingo Josepha ztvárňuje tak, aby „působil na pohled hnusně“. Hrb, křivé zuby, nemyté vlasy, hladový výraz v obličeji… Skoro mi až připomínal takové ty rasistické malůvky Židů Happy Merchant. 

No takže nemáme tu zajímavé hrdiny, zajímavý příběh, zajímavé zvraty. Co tu tedy máme? Je fér říct, že Michael dobře vypadá, Antoine Fuqua není bůhvíjak dobrý režisér, ale řemeslo ovládá a jeho filmy – i ty opravdu špatné – vždy vypadají přinejmenším obstojně. A klišovitá scéna se sepisováním songů na nové album funguje, i když už jsme ji v téhle podobě viděli několikrát. Značnou část Michaela pak zaplnil záběry z natáčení klipů či songů ve studiu a z koncertů. Je jich mnohem víc, než jsem čekal a vypadají dobře… jenže se nabízí otázka, proč by na ně měl i ten největší fanda koukat, když ho na Youtube čeká originální Michael a ne jeho synovec se svou tribute show. 

Takže proč na to jít? Nevím. A proč až „tak“ vysoké hodnocení, když jde o úplně prázdný film? To snad vím. Prostě se na to nekouká špatně a pokud chcete slyšet oblíbené songy v profi provedení, dostanete je. Ale nic víc. Co se dramaturgie a obsahu týče, je Michael uchcaná podívaná a když si na Wikipedii přečtete ty první tři odstavce před úvodem a pustíte si k tomu nějaké jeho album, dá vám to asi víc. Fandy se nebudu pokoušet přemlouvat, ti do kina prostě půjdou. A vy ostatní zvažte, jestli potřebujete vidět film-pomník, ve kterém není vlastně vůbec nic zajímavého.