Loňský megahit Bohemian Rhapsody vstupoval do amerických kin s velmi průměrnými recenzemi a dost pošramocenou pověstí kvůli režiséru Bryanu Singerovi a napjaté atmosféře na place. Nakonec to ale biografie Freddieho Mercuryho dotáhla až na Oscary a vydělala mnohem víc peněz, než si většina lidí dovedla představit. A letos má následovníka. Rocketman je o další hudební legendě, režíruje Dexter Fletcher, jenž dodělával po Singerovi právě Bohemian Rhapsody, a produkuje tvůrce Kingsmanů a Kick-Ass Matthew Vaugh, který sliboval pořádně ostrou filmovou podívanou a nic pro měkoty. 

Logicky se nabízí obě díla porovnávat, ale Rocketman hned v úvodní scéně ukazuje, že tohle srovnávání může fungovat jen do jisté míry. O tom však až v dalším odstavci. Teď jen v rychlosti – Rocketman je příběh Eltona Johna, jenž nedávno vystoupil i v Praze, patří mezi rockové a popové legendy, byl závislý snad na všem, na čem člověk závislý být může a když usedl v nějakém tom extravagantním kostýmu za klavír a začal zpívat, byl to celkem nářez. O tom, že to je hudební ikona a vlastní filmový pomník si zaslouží, nemá moc cenu debatovat. Tak to je. Ale i když se snaží tvůrci vnutit divákům myšlenku, že to bude „něco jako ti loňští Queeni“, má k nim v jistém směru docela daleko. 

Rocketman: FOTOGALERIE

Bohemian Rhapsody byl film o zpěvákovi, kapele a zpívaly se v něm písničky. U Rocketmana ovšem tvůrci zvolili mnohem muzikálovější styl. Zatímco Freddie Mercury občas vylezl na pódium a rozjel to za mikrofonem, tady se běžný dialog mění ve velkolepou taneční scénu s hromadou lidí, kteří zpívají a tančí uprostřed ulice, aby se pak zase klidně rozešli a dělali, jakože nic. Dojde i na vyloženě fantaskní momenty, kdy dospělý Elton John zpívá duet se svým mladším já, fanoušci na koncertech létají a podobně. Vůbec netvrdím, že to je špatné, protože všechny hudební a muzikálové scény vypadají skvěle, působí energicky a tvůrci navíc slíbili, že Rocketman nebude klasický životopis, ale spíš hudební fantazie. Jen je dobré na to být připravený, protože se zvolenou formou a stylem přichází i největší problém. 

Na Rocketmana se hezky kouká a dobře se to poslouchá, bohužel jsem měl trošku problém se scénami, kdy se tvůrci pokouší tvářit životopisně a biograficky. Kvůli spoustě zpívání a tancování tu totiž není dostatek času a prostoru na to, aby film dokázal stoprocentně prodat životní osudy slavného zpěváka, který to neměl vůbec snadné. Krom závislosti na drogách a chlastu bojoval především s faktem, že jeho rodiče i nejbližší přátelé byli často chladní a odměření a on se vlastně nikdy necítil pořádně milovaný. Rocketman tyhle vážné momenty neumí pořádně prodat, nejde do hloubky a jen klouže po povrchu. Fletcher nedovede úplně přirozeně přeskakovat z rozjuchaného blbnutí Eltona Johna a jeho kámošů a muzikálových scén k dramatickým momentům. Ne tak, aby fungovaly tak, jak si tvůrci asi přáli. Pokud půjdete na Rocketmana jako na drama, moc těch funkčních dramatických scén v něm zkrátka nenajdete. 

Jinak to však opravdu šlape na výbornou. Audiovizuálně dovede film strhnout po pár vteřinách a energie mu vydrží až do konce. Jako velká hudební show to šlape bez problémů a do značné míry za to může i Taron Egerton z Kingsmanů, který si po nepovedeném Robinu Hoodovi zvládá nejen napravit reputaci, ale také ukazuje, že bez problémů obstojí i v náročných rolích. Je naprosto uvěřitelný, když si euforicky užívá života, bojuje sám se sebou, ale i když se octne až na úplném dně. A navíc mu jde sakra dobře i zpívání. 

Přehrajte si trailer Přesto se musím přiznat, že mě Rocketman úplně nechytil. Nejen kvůli tomu, že je mi Elton John na rozdíl od Mercuryho víceméně volný, ale především kvůli právě zmíněné formě. Samotná show je sice zábavná, s přibývajícími minutami se však začne trošku okoukávat a jakmile se začne řešit umělcovo nitro a traumata, nefunguje to. Kontrast dvou světů sice dává logicky smysl, protože Elton John si dovedl užívat života, i když vnitřně trpěl, naneštěstí tvůrci jakoby se pokoušeli tyhle dva světy spojovat někdy až příliš násilně a bohužel i ne úplně přesvědčivě.

P.S.: Za největší přínos Eltona Johna hudebnímu světu považuji fakt, že díky jeho hitu I´m Still Standing je na světě tohle.