Loňský nezávislý horor Medvídek Pú: Krev a med sliboval ledacos, ale nakonec se z něho vyklubala naprostá zbytečnost (čti zhovadilost), která musela nutně urazit všechny fanoušky krvavých vyvražďovaček. Režisér, scénárista, producent a střihač v jedné osobě Rhys Waterfield (Dinosaur Hotel, Demonic Christmas Tree – ano, čtete správně) se rozhodl využít skutečnosti, že literární klasice A. A. Milneho skončila v roce 2022 ochrana autorských práv, a mohl tak použít jeho postavy k vlastní umělecké tvorbě. A vznikl z toho jeden z nejhorších paskvilů všech dob. Zatímco na papíře to ještě mohlo znít relativně zajímavě, konfrontace dětských pohádkových postav s hororovým žánrem skončila absolutním fiaskem. Je pro mě osobně velkou záhadou, proč taková srágora dostala druhý díl. Ale stalo se.

Jestli na prvním medvídkovi Pú se zálibou v lidských vnitřnostech namísto medu bilo něco do očí, pak to byly především mizerné masky. Sledovat, jak se špatně namaskovaní herci v latexových kuklách jen vzdáleně připomínající medvěda a prase toporně klátí před kamerou, vyvolávalo skutečnou fyzickou bolest a utrpení. I kdyby měl první díl něco jako atmosféru, gumáci by ji dokázali spolehlivě zničit. Jakmile se totiž objevili na scéně, musel každý příčetný divák začít obracet oči v sloup. V tomto směru se dvojka částečně zlepšila a je vidět, že do výroby masek bylo investováno o pár tisíc liber víc. Bohužel ani finanční injekce pro maskéry a vlásenkáře nevedla k tomu, aby se z dvojky stalo něco víc než jen naprostá ztráta času. Pořád je to stejně blbé, naprosto otřesně zahrané, ještě hůř nasnímané a sestříhané, plné absurdních nelogičností a nefunkčních vykrádaček z celé řady úspěšných hororových franšíz.

Je pravda, že Rhys Waterfield se snaží ledacos napravit. Dodatečně se pokouší dodat celému příběhu rámcovou backstory, díky níž by to všechno dávalo větší smysl. Na začátku tak shlédneme animované intro shrnující předchozí děj a naznačující, že někde tam hluboko uvnitř je vysvětlení, proč se po Stokorcovém lese potulují špatní herci s gumovými hlavami. Zároveň Waterfield načrtává několik dalších podzápletek včetně takových evergreenů jako je trauma hlavního hrdiny z dětství a viktimizace Krištůfka Robina místními vesničany. S pomocí těchto náznaků se pokouší roztáhnout primitivní příběh o vraždících gumových pseudozvířatech do větší šíře. Nebo to alespoň předstírá. Jenže po čase si uvědomí, že to vlastně nikoho nezajímá, protože děj beztak nedává smysl, ani když do hry přihodí šíleného vědce se zálibou v genetických experimentech. Proto se rychle vrací k tomu, co chce divák ve slasheru vidět nejvíc – k brutálnímu násilí.

Toho si užijete opravdu hodně a A. A. Milne musí v hrobě rotovat jako Francisova turbína. Medvídek Pú zřejmě v mezidobí nakoukal spoustu hororů a inspiroval se v nejrůznějších metodách zabíjení. Chvíli jede Michaela z Halloweenu, následně přepne na Jasona Voorheese a ve finále chytne motorovku jako ve starém dobrém Texasu. A ještě ji pro efekt zapálí. Násilných úmrtí si ve dvojce užijete opravdu hodně a je to zřejmě to jediné, co se dá skutečně pochválit. Pú a jeho vyšinutí parťáci za sebou zanechají doslova stovky rozsekaných mrtvol, přičemž za některé vraždy by se nemusel stydět ani John Kramer. Kromě zamlklého medvíka Pú a tupého Prasátka přiloží pařát k dílu i maniakální Sova v kostýmu z Wishe a démonický Tygr s příšerným CGI ocasem. Bohužel ve výsledku jsou všichni čtyři záporáci snadno zaměnitelní, protože jsou to pořád čtyři herci ve špatných gumových maskách.

Mizerné herecké kvality všech zúčastněných jsou samostatnou kapitolou ve výčtu toho, co se ve dvojce vůbec nezlepšilo. Krištůfek Robin sice prodělal výměnu těl a nyní se jeho role ujal jeden z producentů (Scott Chambers), bohužel herectví je zřejmě až jeho druhá profese. Hrát traumatizovaného mladého muže se mu totiž daří stejně úspěšně, jako se Ryanovi Olivovi daří předstírat, že je medvěd. Takže vůbec. A to mezi herci patří k těm nejlepším. Zbytek vypadá jako komparz, kterému někdo rozdal scénář a pod pohrůžkou bezprostředního násilí po nich požadoval herecké projevy. Jistě, většina z nich je jenom náplň do Púova mlýnku na maso, ale společně s retardovaným scénářem vytvářejí dojem, že jde o amatérský projekt typu Krvavý Johann. A to není hezká vizitka. Protože to celé vypadá jako film z produkce studia Asylum. Nejstrašidelnější na celém hororovém medvídkovi Pú je nakonec to, že se chystá třetí díl s názvem Poohniverse: Monsters Assemble. Ne, to není legrace. To je skutečný horor. Protože i kdyby se trojce podařilo opět o něco zvednout laťku celé trilogie, pořád to bude nejblbější hororová trilogie všech dob.